Je brexit mužského, nebo ženského rodu?

Evropská unie se možná shoduje v tom, jak reagovat na britské rozhodnutí odejít, ale v jedné klíčové otázce zůstává rozdělená: je slovo brexit mužského, nebo ženského rodu?

Ve francouzštině je britské rozhodnutí opustit EU známé jako "le Brexit", ačkoli konečný verdikt v této otázce vydá Francouzská akademie. Nová podstatná jména jsou ale ve francouzštině téměř vždy mužského rodu podobně jako podstatná jména končící na "t" (až na několik výjimek, jako je la nuit, la forêt, la plupart).

Také Německo v podstatě rozhodlo, že "der Brexit" je mužská záležitost. Může se to zdát zvláštní, protože vícero německých podstatných jmen končících na "t" (das Fazit, das Dynamit, das Zenit) nejsou ani mužského, ani ženského rodu, nýbrž rodu středního.

Jak ale vědí všichni studenti němčiny, v němčině na rozdíl od románských jazyků lze někdy jen stěží poznat, je-li podstatné jméno rodu mužského, ženského nebo středního. Der Brexit tak může být inspirován - patrně neuváženě - substantivem mužského rodu der Profit. Vzorem ale bylo spíše slovo der Austritt, německý výraz pro vystoupení.

Rovněž Španělsko si vybralo "el Brexit". Většina substantiv převzatých z angličtiny v tomto jazyce automaticky končí jako podstatná jména mužského rodu. Málokdy totiž končí na "o" (obecně mužský rod) nebo na "a" (obecně ženský rod) jako většina španělských substantiv. Španělsko tak mělo na výběr a jako románská země si vybralo mužský rod.

Alespoň Itálie tomuto trendu zatím odolává. Její jazyková policie, Academia della Crusca, zveřejnila neuvěřitelně dlouhé vysvětlení, proč tomu tak je. V debatě, zda mají Italové říkat jen "Brexit" (bez členu), "il Brexit" nebo "la Brexit", se akademie jednoznačně přiklonila k tomu poslednímu.

"Zdá se lepší, aby byl brexit ženského rodu," uvádí se v dokumentu. Části tohoto slova - "exit" - totiž v italštině odpovídá výraz "uscita" (odchod), který je ženského rodu. Používání členu je v tomto případě podobné jako u ostatních přejatých slov popisujících "skutečné nebo hypotetické události", jako je "la perestrojka" nebo "il global warming".

Až se Francie a Německou shodnou, skončí jako obvykle v takových případech na vítězné straně brexitové genderové války, jak poznamenal někdejší britský labouristický ministr pro evropské záležitosti Denis MacShane ve svém tweetu. A Británie bude bezpochyby doufat v co největší nejednotnost, až bitva o brexit opravdu začne.