Dotvářejí malebnou idylku českého podzimu. Na našem nebi se začali objevovat koncem devatenáctého století a tradice pouštění draků stále nachází své pokračovatele.
Létající "příšery" přitom v minulosti sloužily k úplně jiným účelům. Povoluj, povoluj!" cepuje svou ratolest maminka na rozlehlé louce u Fajtovy rozhledny, tyčící se přímo nad Velkým Meziříčím. Jsou zde jako první a pilně cvičí na drakiádu. Akci s dvaadvacetiletou historií.
Děti, které na několik hodin zapomněly na lov Pokémonů na svých tabletech a stejně jako za starých časů řádí na poli s doma vyrobenými či koupenými draky, zdálky pyšně sleduje osmašedesátiletý vitální důchodce Pavel Janšta. Organizátor celé akce.
"Vymyslel ji můj děda. Když jsem byl malinkej, pouštěli jsme je spolu," zasní se nostalgicky. "Byl to legionář, před Rusy utíkal i přes Tahiti a Havaj. A tam se je naučil stavět. Doma je pak kompletoval z lískových proutků, které doma namočil do vody, aby dostaly tvar. Koupil pergamen, místo lepidla používal jen kvásek. A jeho drak tady opravdu létal," popisuje počátky své celoživotní vášně.
"Tehdy mě přivedl na tuhle louku a řekl: Udělej to i pro svoje děti. Já mu to slíbil, tak jsme to s kamarádem Pepíkem Komínkovým dali dohromady. Aby děcka věděla, jak postavit draka, jak si opéct buřt a brambory," říká a hrdě dodává, že v tradici pokračují i jeho vnoučata.
Made in China
Na poli se i přes mírný déšť za pár chvil rojí houfy dětí s draky nejrůznějších tvarů. Podzimní šeď se rázem převlékla do pestrobarevných odstínů. Až těžko se věří skutečnosti, že je tato tradice stará už kolem tří tisíc let. Zrodila se v Číně.
První zmínky o ní pocházejí ze 4. století před naším letopočtem. Generál Chan Sin si údajně nechal zhotovit draka, který unesl i člověka. Ten pak v noci létal nad obklíčeným vojskem svého soka a zpíval lidové písně z obléhatelova kraje. Soupeř si vše vyložil tak, že se jeho armáda vzdala, a spáchal sebevraždu. Číňané ale draky nevyužívali pouze k zastrašení nepřátel, ale hlavně coby symbolické propojení člověka s bohy. Letící drak, tehdy vyrobený z hedvábí a bambusu, měl rolníkům zaručit dobrou úrodu, přinést dostatek vláhy a odehnat veškeré škůdce.
Zvyk putoval světem dále přes Japonsko, kde draci "zajišťovali" i zdraví dětí v rodině. Vypouštějí je zde dodnes, zejména pak 5. května, kdy k nebi vzlétnou stovky draků ve tvaru kaprů. Ti mají dodat mladým chlapcům sílu a odvahu plout proti proudu. V Guatemale zase mají svůj vlastní den v kalendáři. "Na Dušičky ochraňují mrtvé i jejich živé příbuzné proti zlým duchům. Od pradávna je tak pouštěli v blízkosti hřbitovů," popisují staré zvyky na webu Draci.net. 
Už tehdy ale měli praktické využití. Používali se třeba k rybolovu, v zemědělství zase k plašení ptáků - plnili roli dnešních strašáků. Přes Asii a Indii se trend rozšířil do Evropy a Ameriky. Přitáhli je sem prý mongolští nájezdníci, kteří létající "příšery" připoutali ke koňským sedlům, aby vyděsili obránce dobývaného území.
*Proč bylo pouštění draků v Česku nejprve zálibou šlechty?
*V čem draci byli a jsou aktuálně užiteční?
*Proč jsou draci populárnější na západě, než u nás?
*V čem lidé chybují při výrobě či nákupu draka?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÝ VYCHÁZÍ VE ČTVRTEK 20. ŘÍJNA.
