Když třicetiletá Binta zjistila, že je těhotná, uvědomila si, že svůj domov v jižním Senegalu bude muset opustit. Těhotenství mimo manželský svazek je v této západoafrické zemi tabu a za potrat hrozí ženám vězení. Otcem dítěte je podle Binty vzdálený příbuzný. Zda byl jejich styk dobrovolný, neuvedla.
"Nevěděla jsem, jak o tom mám říct své rodině (...) Rodina má velký strach," říká mladá žena. Ostatně Binta není její pravé jméno, kvůli ochraně soukromí bylo změněno.
Binta si tedy vymyslela, že si našla novou práci, zabalila si kufry a odstěhovala se do chudinské čtvrti Guediawaye na okraji Dakaru. Sociální pracovnice jí poradila, že najde útočiště v Maison Rose, Růžovém domě.
Stará soudní budova s růžovými zdmi je záchranou pro ženy a dívky, které uprchly před násilím, znásilňováním, nucenými sňatky a jiným zneužíváním. V posledních devíti letech se místo stalo přechodným domovem pro stovky osob.
"Viděly jsme, co se v Senegalu všechno děje," říká Francouzka Mona Chasseriová, která dům založila a postarala se o to, aby působil útulně. "Většina žen neplánované dítě porodí a nechá si ho."
Chasseriová se teď snaží rozšířit spektrum pomoci, kterou její zařízení poskytuje. Zahájila například projekt, jehož cílem je poskytnout ženám pracovní praxi, aby se mohly stát finančně nezávislé, až Maison Rose opustí. Kromě toho učí místní úředníky, jak citlivě přistupovat k ženám, které se ocitnou v této těžké životní situaci.
V Maison Rose pomáhá ženám překonat psychické trauma díky poslechu hudby, malování a prostřednictvím terapie. Ženy se každý den věnují různým aktivitám, které jim pomáhají se uvolnit a zároveň je připravují na budoucí práci a samostatný život.
Na prosluněném dvoře si hraje šest batolat, zatímco jejich matky spolu sdílejí své životní příběhy. Binta sedí naproti šestnáctileté dívce, která se stala obětí znásilnění a teď je v sedmém měsíci těhotenství.
Cílem je, aby si vybudovaly ekonomickou a sociální houževnatost, nejprve je ale nutné zklidnit jejich mysl, je přesvědčena Chasseriová.
V jistých oblastech rovnoprávnost mezi pohlavími v Senegalu existuje. Dívky a chlapci mají stejný nárok na základní školství a parlament má jedno z nejvyšších zastoupení žen na světě.
V jiných oblastech jsou ale senegalské ženy znevýhodněné a zranitelné, domácí násilí je rozšířeným problémem. Zákony okolo potratů jsou přísné a provdávání velice mladých dívek je podle expertů časté. Pro svobodné senegalské ženy je zároveň těžké získat antikoncepci, protože se očekává, že do svatby budou panny, uvádí Sanou Gningová z mezinárodní nadace Marie Stopes.
"Když neprovdaná žena otěhotní, je to pro ni konec světa," potvrzuje. Kvůli stigmatu má taková žena jen málo možností. Může o tom říci své rodině a riskovat, že se ocitne na ulici. Nebo se může pokusit zajistit si nebezpečný potrat, za který navíc hrozí vězení. Mnoho z takových žen se nakonec rozhodne pro útěk z domova, vysvětluje Gningová. Azylových domů v Senegalu je podle ní ale stále nedostatek.
Mnoho neprovdaných žen tak nakonec skončí na ulici a žebrají. Naopak v Maison Rose se postarají o to, aby žena porodila v nedaleké nemocnici a po porodu jí pomohou s péčí o dítě. V některých případech se také spojí i s rodinami dívek ve snaze je přimět, aby jim dovolily vrátit se domů. "Myslím, že tato forma pomoci se musí v Senegalu rozšířit," myslí si o Maison Rose Marie Sabaraová z Rozvojového fondu OSN pro ženy.
