Analýza
Trend "býložravec". Mladí jsou u rodičů, odmítají zodpovědnost

Do kavárny v rušné tokijské čtvrti Šibuja vchází mladý muž a klidně usedá. Jeho gesta jsou jemná, téměř ženská. Je vysoký a štíhlý, s dokonalým účesem. Je mu třicet let a pracuje pro jednu soukromou televizi. Žije u rodičů, bez partnerky. "Dřív jsem chodil s jednou dívkou," upřesňuje. Udržovat vztah je však náročné, poznamenává. Sám se označuje za "býložravce", tento postoj ale znamená především životní styl. Jde o pasivní rezistenci, odmítání vzorů či svobodu?

"Býložravci" představují reálný jev, který pozorovatele fascinuje. Smysl tohoto termínu se zrodil v roce 2006 z pera novinářky Maki Fukusavové. Chtěla kvalifikovat to, co považovala za nové chování mužů, kteří odmítají zodpovědnost, ať už v lásce nebo v povolání.

Prezidentka marketingové společnosti Infinity Megumi Ušikubová soudí, že jde o mladé muže, kteří jsou bez ambicí, jsou velmi vnímaví k módě, mají blízko k matkám a netouží po sexu.

Esejista Toko Širakava, který se specializuje na vztahy mezi mužem a ženou, říká, že nenavazují vztahy, utíkají před dívkami, které jsou sexy, nemají rádi diskuse. Na druhé straně zase neváhají stoupnout si za sporák a podílet se na domácích pracích.

Je tento jev zcela nový? Ne tak docela. V období Edo (1603-1867) byli někteří chlapci vychováváni jako dívky. Existovali rovněž onnagata, herci, kteří hráli ženské role v divadle kabuki, a také šunga, erotické grafiky a kresby, kde byli muži zobrazováni tak, že je někdy bylo těžké odlišit od žen.

Tento vývoj svědčí o zvýšené toleranci a akceptování mužských slabostí ve společnosti, kde jsou muži podrobeni menšímu tlaku na to, aby se chovali jako "masožraví" chlapi, mužní a dominantní.

Pozorovatelé mužského pokolení dnes rovněž konstatují, že se objevují takzvaní "všežravci", kteří se řídí momentálními tendencemi, a pak také "plněné kapusty", čili ti, kdo se projevují navenek jako "býložravci", ale uvnitř jsou "masožravci".

Existují ale i muži "chřest zabalený v plátku uzeného", tedy na povrchu mužní, ale ve skutečnosti "býložraví". Tyto jevy sice svědčí o větší svobodě, ale také o jisté formě nezralosti. Jedním z důsledků je to, že mladí muži - jev se týká dívek jen výjimečně - zůstávají co nejdéle u rodičů.

Rodiče nakonec nejsou nespokojeni s tím, že se jejich potomci drží poněkud déle doma. Platí to o dívkách, které se stávají "přítelkyněmi" svých matek, ale hlavně o mužích. Tato tendence odpovídá sociálním aspektům, poznamenává list Le Figaro. Například je odmítán rodinný vzor, kdy často doma chybí otec přetížený pracovními závazky. Přidávají se k tomu ekonomické důvody. Stále více studentů žije u rodičů, protože rodiče nemají prostředky, aby platili studentovi byt.

Jde o tendenci co nejdále odsunout vstup do věku dospělosti a udržet si co nejdéle postavení dítěte. Pozorovatelé dokonce počátkem tohoto desetiletí konstatovali novou formu deprese, která postihuje mladé lidi kolem dvaceti a třiceti let. Tato nezralost vede k vzestupu celibátu a nárůstu počtu sňatků odkládaných na stále pozdější dobu. V roce 2013 bylo v Japonsku registrováno 661 tisíc sňatků, zatímco počátkem 70. let bylo ročně uzavíráno více než jeden milion sňatků.

Zřejmě zde hraje roli ekonomická situace. "Nevydělávám dost, abych si založil rodinu," slýcháme často z úst mladých mužů. Podle jedné studie by si ženy ochotné se vdát vybraly ideálně muže vydělávajícího ročně nejméně v přepočtu 1,2 milionu Kč. Průměrný roční příjem zaměstnance třicátníka se však rovná částce zhruba 837 tisíc Kč.