Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany dnes opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.
Během pěti měsíců oprav byly podle ředitele VTÚ Jiřího Protivy na letounu provedeny desítky odborných činností. Letoun byl například odmaštěn, odstraněn byl starý nátěr, vyměněna skla v kokpitu, zrekonstruovány zbraňové systémy a letoun byl nově natřen a opatřen výsostnými znaky československého letectva. Byl také přebroušen jeho povrch, aby mohly být odstraněny mimo jiné vzkazy, které do letounu v minulosti návštěvníci muzea vyryli. Podle ředitele VHÚ Aleše Knížka je letoun po opravě k nepoznání.
Protiva řekl, že oprava stála do milionu korun. S VHÚ chce nyní vytipovat další historickou techniku, kterou by mohl jeho státní podnik zrekonstruovat.
MiG-15 byl sovětský proudový letoun. Podle Jiřího Kuzdase z VTÚ měl na svou dobu velice dobré. Dokázal letět až 1075 kilometrů v hodině a vystoupat mohl do 15 500 metrů. Ve válce v Koreji byl podle něj dobrým protivníkem americkým letounům F-86 Sabre.
Československá armáda používala kolem 600 strojů MiG-15. Od roku 1952 byly vyráběny přímo v Československu. Provozovány byly až do počátku 80. let. Opravený stroj byl vyroben v roce 1956 a postupně sloužil na letištích ve Sliači, Hradčanech, Přerově a v Hradci Králové. Ke svému poslednímu letu odstartoval 15. října 1982. Celkem nalétal 1800 hodin. Do muzea se dostal v březnu 1985, vystavován byl ve venkovních expozicích. Práce na vrácení do původního stavu začaly v červnu 2016.
Do Kbel se přišlo podívat i několik letců, kteří MiG-15 pilotovalo. "MiG-15 byl spolehlivý a velmi obratný. Dá se říct na svou dobu výborné éro," řekl jeden z nich Vítězslav Nohejl. Spokojeni s ním podle něj byli i technici. Letadlo bylo schopno přistávat i na travnatém letišti. "Přistát s tím na půlkilometrové louce nebyl problém," podotkl. Navíc jím byly vybaveny i sousední státy z Varšavské smlouvy. Při cvičeních se proto často českoslovenští piloti dostali na maďarská, polská nebo východoněmecká letiště, kde se o stroje postarali bez potíží tamní mechanici.
Nohejl zažil i katapultáž. Letoun musel opustit, když mu vysadil motor. "Nezbývalo než vystoupit za jízdy," poznamenal. "Byla to katapultáž ve velmi malé výšce, tam nebylo nad čím přemýšlet a proč čekat. To bylo raz, dva, tři. Neztratíte přímo vědomí, ale vnímáte jen pohyb, protože se odkrví mozek. Pak sedačka odpadne, otevřu padák, a je to na zemi," popsal své pocity.
