Pizzerie, pekařství nebo kadeřnictví: v Uruguayi jedno zvláštní vězení umožňuje svým obyvatelům, aby si zakládali vlastní firmy. Má to takový úspěch, že se někteří vězni po propuštění na svobodu vracejí, aby ve svém podnikání pokračovali. Stejně jako ve většině věznic v Latinské Americe, v nichž vládne násilí, jsou přeplněné a programy zaměřené na budoucí začlenění vězňů do společnosti v nich chybějí, i zde v Punta de Rieles východně od Montevidea vítají návštěvníky strážní věže a ostnaté dráty.
Jakmile však návštěvník vstoupí dovnitř, může pozorovat, jak vězni vyndávají upečený chleba z pece a vyrábějí tvárnice nebo pěstují hlávkový salát. Každý podnik řídí odsouzenci nebo bývalí vězni. To je případ Gilberta Ayraly, který je ve vězení již podeváté za krádeže. Po osmnácti letech za mřížemi se rozhodl založit si pekařství.
"Začal jsem s krádežemi aut. Pak jsem postupoval výše po žebříčku zločinu a nakonec jsem vyloupil banku, byl jsem šéf bandy. Je to poněkud zvláštní, když se zloděj změní v pracujícího člověka, ale viděl jsem před sebou možnosti," říká Ayrala, který každý den opouští brány věznice ve své malé bílé dodávce.
"Můj bratranec je zde také. Máme mnoho společného a trochu peněz. Energii, s níž jsem páchal zločiny, dnes využívám v práci," řekl.
Tento program na začlenění vězňů do společnosti se týká všech typů vězňů, ať byli odsouzení na krátkou dobu, či k mnoha letům žaláře. Vyloučeni z něho jsou jen ti vězni, kteří se dopustili sexuálních zločinů. Program umožňuje, aby se bývalí vězni po odpykání trestu mohli vracet a pokračovat ve svém podnikání, aby tak byli vzorem pro ostatní.
V této věznici je téměř sedm set vězňů. V Uruguayi, kde žije 3,5 milionu obyvatel, je celkem deset tisíc vězňů. Aby se do Punta de Rieles vězni dostali, musejí se vzorně chovat, a jak říká jeden z nich, vytrvale žádat o převoz.
Peníze putují na zvláštní účet
Přes to všechno je Punta de Rieles stále věznicí: pravidelně tu dochází ke rvačkám na nože a nedávno jeden vězeň uprchl, ale krátce poté byl zadržen.
"Tady vstávám v půl šesté. V klidu si vypiju maté (tradiční jihoamerický čaj) a v půl osmé jdu pracovat. Denně vyrobím čtyři sta tvárnic. Pracuju a pracuju," říká čtyřiatřicetiletý Álvaro Brusti, který si už odpykal pět let za ozbrojenou loupež. Až vyjde za dva roky z vězení, chce si založit podnik na výrobu tvárnic, ačkoli dříve nikdy nepracoval.
Jeho výrobky, stejně jako produkce dalších vězňů, se prodávají rodinám a překupníkům. Vydělané peníze se ukládají na zvláštní účet. Část peněz Álvaro posílá rodině a zbytek dostane ve formě jakýchsi bonů, za něž si v Punta de Rieles může koupit výrobky ostatních vězňů.
V tomto nápravném zařízení mohou vězni přijímat své blízké a zvát je do pizzerie nebo na zmrzlinu. Rodiny se setkávají v zahradě věznice.
Fernando alias Nando dělá tetování. "O tetování je tu velký zájem," vysvětluje mladý muž odsouzený k dlouhému trestu. Je pyšný na svou profesionální výbavu, kterou si koupil za vydělané peníze.
Španěl Francisco Javier, který byl odsouzen k 25 letům žaláře, pěstuje saláty bez půdy, v živném roztoku. "Prodáváme je jak ven obchodníkům, tak i ve vězení," říká.
Podle ředitele zařízení Luise Parodiho se vězni podobají obyčejným lidem. "Když s nimi jednáte jako rovný s rovným, chovají se podle toho," říká.
Než vězni mohou využívat všechny výhody, včetně používání mobilu, ovšem bez internetu, musejí projít zkušebním obdobím. "Princip tohoto zařízení je jednoduchý: je to lidská důstojnost," prohlašuje jeho ředitel.
