České akrobatické kvarteto
Spokojenost zavání smrtí. Flying Bulls míří na Aviatickou pouť

Do jejich party se dostanou pouze největší letecká esa. Členy akrobatického kvarteta Flying Bulls jsou dva vojenští piloti armádních stíhaček Gripen, druhou polovinu tvoří civilisté - letci Miroslav Krejčí a Jan Rudzinskyj. Větrem i roky ošlehaní muži, kteří si bezmezně důvěřují. Pochybení by mohlo skončit tragicky.

Existuje jídlo, které je před letem zapovězeno?

Miroslav Krejčí: Nesmíme se přejídat. Ne kvůli hrozbě nevolnosti, ale nesmí se nám zpomalit mozek. Energie po těžkém jídle míří do jiných částí těla, v hlavě běží útlumový režim. Nemáme plnou výkonnost.

Jan Rudzinskyj: S jídlem to nelze přehánět, v záporném přetížení se musí držet obsah žaludku silou. Lidé, kterým se dělá špatně, by akrobacii dělat nemohli.

Cítíte i po letech za kniplem nervozitu či vzrušení?

JR: Něco pořád cítím, ale nesvazuje mě to. Mám rituály, abych se před letem zklidnil, zrelaxoval. Snažím se správně dýchat, meditovat. Když je čas, zacvičím si tai-či. Každý má vlastní metody. Hlavně nechceme, aby s námi kdokoli mluvil těsně před usednutím do letadla. Není dobré, abychom byli rozptylováni "důležitými" zprávami. Je třeba soustředit se na akrobacii.

MK: Když lezu do letadla, beru to jako průšvih, který musím řešit...

Před chvílí jste cvičili létání s náhradníkem pro vaši skupinu. Co musí pilot splňovat, abyste ho přijali?

MK: Musí to být hotový akrobat, zkušený letec, který sám závodí...

JR: ... a také dobrý člověk, aby zapadl do týmu. Trávíme společně spoustu času. Nemusíme být nejlepší kamarádi, ale musíme spolu vycházet, být spolu rádi. Je to jako výběrové řízení: kdyby byl jediný člen skupiny proti, má nováček smůlu.

MK: Letecké kvalifikace jsou stejně důležité jako ty lidské. Kdyby měl jen jedny, je to málo.

Jak jste se k létání dostali?

MK: Díky tátovi, který mi ukazoval letecké modely. Začal jsem si je sám lepit a vymýšlet. Už ve škole jsem měl jasno: chtěl jsem létat ve stíhačce MiG-21. Začínal jsem v jedenadvaceti letech na větroni, stíhačka nakonec nevyšla, ale i tato letadla jsou skvělá.

JR: Také jsem o létání snil od mládí. Musel jsem si ale počkat, komunisté mě nechtěli pustit do Aeroklubu.

Létání není koníček pro každého, stojí dost peněz. Byl u vás někdy z nedostatku financí ohrožen?

MK: Před čtyřiceti lety, když jsem začínal, to bylo jiné. Chodili jsme na brigády, abychom si na létání vydělali. Teď máme naštěstí "křídla" od Red Bullu a nemusíme peníze tolik řešit.

JR: Finančně náročné je dostat se na špičkovou úroveň, aby se o pilota začala skupina vůbec zajímat. To je drahé! Lidé, se kterými jednáme, většinou utratili spoustu peněz, aby se dostali na požadovaný level. Já míval v začátcích pauzy. Byly časy, kdy finance chyběly. Než jsem vydělal kačky a mohl utrácet dál, trénink se musel přibrzdit.

Na letadlech máte vzpínající se býky. Musíte se sami při létání ovládat a "nebejčit"?

MK: Za letu máme úplně jiné starosti...

JR: Při vystoupení jsme naprosto koncentrovaní, veškerá pozornost se soustředí na našeho vedoucího. Ten je v ten moment celý svět. Dřív jsem s vlastní divokostí měl trochu potíže. Musel jsem se zklidnit, abych byl ukázněnější a nepředváděl sebe, ale letadlo, v němž sedím. Teď jsem součástí skupiny, kde nikdo nevyčnívá. Důležitý je celek.

Kdy jste si začali zvykat na chvíle, jaké lidské tělo zažívá při vysokém přetížení?

MK: Přichází to postupně. Teď už to pro nás není extrémně náročné, ale když se zhorší počasí a tlak, já osobně potřebuju občas po letu relaxovat. Je to styl života, tělo si zvykne a organismus se naučí vytvářet svá opatření i bez nás. Hlavní je udržet se v přiměřené fyzické kondici. Nemusíme dřít v posilovně, stačí třeba pravidelně jezdit na kole.

Co je ve formaci Flying Bulls nejtěžší? Náročné prvky, stálá koncentrace na parťáky kolem...

MK: Nejhorší jsou často běžné přelety, a to ve chvíli, kdy je počasí na hraně. Akrobacii cvičíme, máme ji v krvi, ale let v nevhodném počasí je často mnohem dramatičtější loterie.

Před letem ale důkladně studujete předpovědi počasí, ne?

JR: Počítáme s určitou pravděpodobností. Při přeletu hor se třeba bouřka udělá lusknutím prstů. Pak najednou nevíme, kam letět. Neporučíme větru, dešti, počasí si dělá, co chce. Jak se začne kazit, sletíme se do sevřené skupiny.

MK: Loni nás například "zavřely" bouřky v Rumunsku. Už mnohokrát jsme museli kvůli povětrnostním podmínkám neplánovaně přistávat. Přijde déšť, kroupy... Musíme sednout na zem a počkat. Na dlouhých přeletech je těžké něco plánovat.

Kolik kilometrů uletíte na jednu nádrž?

JR: Přes tisíc kilometrů.

MK: Odsud jsme zvládli letět nonstop do Helsinek. Trvalo nám to přes čtyři hodiny, foukal protivítr, šlo to pomalu.

JR: Tohle bývá náročnější než samo vystoupení. V tom jsou pak nejtěžší unikátní prvky, které předvádíme jenom my.

MK: Tlačený přelet ve skupině, kde je hodně složité záporné přetížení, křidélka jsou obráceně, mozek je pomalejší. Vertikální půlvýkrut, zrcadlové prvky nebo třeba motanice.

Motanice? Co to je?

JR: S vedoucím Standou Čejkou letíme kabinami zrcadlově k sobě a Míra nás během toho oblétává. V jiných formacích oblétávají jenom kouřovou stopu.

Učíte se stále?

JR: Tady neexistuje chvíle, kdy máte hotovo. MK: Když si myslíte, že všechno umíte, jste mrtvý!

Trénujete staré i nové prvky dlouho?

JR: Na jaře trénujeme zhruba deset hodin, než se dostaneme do formy. Když už létáme na Air Show, je to pro nás i trénink.

Jak se ladí forma čtyř mužů zároveň?

MK: Snažíme se vše zkorigovat. Hlavní je být fit. Nemáme povoleno být nemocní. JR: Musíme mít rezervu, aby výkyvy, které každý má, nebyly ze země poznat.

Pilujete ve vzduchu i komunikaci?

JR: Tam moc nemluvíme. Komunikuje jen vedoucí, který říká, jaké prvky budeme dělat. I v případě ztráty spojení kopírujeme jeho let. Kdyby se stalo, že by vedoucí nemohl vysílat, dolétali bychom sestavu bez pokynů. Zakladatel naší skupiny pan Tlustý spolu s Božejem Stružem a panem Klimendou létali bez radiostanic a komunikace. Byli na sebe napojeni, vždy věděli, co ten druhý udělá.

Neměli ani navigace...

JR: ... ty teď nemáme ani my, jsou v servisu. Kvůli aktualizaci. Máme ale speciální letecký software, který lze nahrát třeba do iPadu, ale teoreticky by stačily i mapy v mobilu. V Česku je často nepotřebujeme, známe to tu.

MK: Vyplatí se je mít, hlavně když je ošklivo. Ukazují i terén a kopce. Naši slavní předchůdci ale skutečně nic takového neměli a létali po celé Evropě.

Vaše moderní letadla XtremeAir stojí dvanáct milionů korun. Dají se přirovnat k nějakému automobilu?

JR: K bentley. Nebo hodně dobrému ferrari.

MK: Řeknu to jinak. Naše předchozí letadla byla perfektním sporťákem s prvky rolls-royce, tohle je jasná formule.

Dříve jste měli československá letadla Zlín Z-50. V čem jsou ta nová jiná?

MK: Je tam rozdíl třiceti let. Svého času byla naše letadla na vrcholu, vývoj šel ale dál, bohužel zlíny se neposouvaly. Měly navíc limitovanou životnost. Po nich jsme zkoušeli různé stroje, ale tyto byly optimální. Jejich vlastnosti jsou doslova návykové.

JR: Není v nich nic navíc. Jsou maximálně odlehčené, opravdu formule.

Máte letecký sen? Letadlo, které byste chtěli pilotovat?

MK: Máme skvělé stroje, ale vůbec bych se nezlobil, kdyby mi někdo půjčil Hawker Tempest - stíhací letoun z druhé světové války.

JR: Tyhle stíhačky, pak Spitfire a další jsou letadla, kterými by asi nikdo z nás nepohrdnul.

MK: Chlapi, kteří do nich tenkrát sedali, neměli moc nalétáno a šli na smrt. Teď se v nich předvádějí prachatí dědci, to není ono.

Jane, máte za sebou těžký pád s dvouplošníkem, ze kterého jste se zotavoval několik měsíců. Bylo obtížné zapomenout a znovu létat?

JR: Když jsem ležel v nemocnici a nemohl se hýbat, napadalo mě, jestli se na všechno nevykašlat. Pak mi došlo, že mám létání rád, nebylo by to bez něj jednoduché. Zkusil jsem to znovu, po třech měsících jsem se dostal do letadla s instruktorem. Vůbec jsem se nebál a na strach nemyslel. Byl jsem rád, že letím.

Miroslave, vy jste také zažil kritickou situaci?

MK: V Al Ainu ve Spojených arabských emirátech mi po startu upadla ostruha (zadní kolečko, pozn. red.). Naštěstí se mi po představení podařilo i tak bezpečně přistát na hlavní kola. Upadlé součástky se našly na dráze a druhý den se opět létalo. Tehdy se mi hodila zkušenost z Číny. Tam jsem na letadle, které stálo na špalcích, zkoušel přidáváním výkonu motoru a potlačením řídicí páky zvedat jeho zadní část - taková blbost. Když se včas nepřestane, jde letadlo na čumák. Tehdy mi lidé v hangáru nadávali, ale pokus se nakonec hodil.

Budete vystupovat na letošní Aviatické pouti. Pokolikáté se jí účastníte?

MK: V roce 1997 jsem na ní zažil své první vystoupení v životě. Pár dní předtím jsem dokončil výcvik, tady už se šlo naostro. To se ještě naše formace jmenovala Sky Box. Od té doby v tom jedu.

JR: Má premiéra byla v roce 2013, kdy jsme s nynějším vedoucím Standou Čejkou tvořili akrobatické duo. Šlo o sezonu, v níž jsme sbírali zkušenosti. O rok později jsme měli současná letadla, pak se přidal třetí pilot a loni jsme už byli kompletní - čtyři. Skupina se v různých obměnách účastní Aviatické pouti letos popětadvacáté!

V čem se po letech Aviatická pouť změnila, vyvinula?

JR: Dřív to byla spíš pouť. Od roku 2010 je z ní opravdu air show evropského formátu, kam se sjíždějí lidé z různých zemí. Leckdy je i kvalitnější než ty zahraniční. Co se týká účasti historických letadel, odborníci vyzdvihují La Ferte ve Francii, anglický Duxford a právě pardubickou Aviatickou pouť.

Jaká jsou letošní největší lákadla?

JR: Zúčastní se Breitling Jet Team, skupina šesti proudových letadel. Z Rakouska, od našich kolegů Flying Bulls, přiletí skupina šesti letadel a k tomu spousta historických. Uskuteční se scény z obou světových válek, bude se bojovat na zemi i ve vzduchu. Zase velká věc.

Aviatická pouť ve znamení hvězd

O víkendu 3. a 4. června si přijdou na své nejen milovníci letectví a historie. Na pardubickém letišti se uskuteční sedmadvacátá Aviatická pouť - jedinečná podívaná složená z letových ukázek i komponovaného pozemního programu. Letošní ročník má podtitul Hvězdy na obloze, v jehož rámci se představí řada historických letounů poháněných hvězdicovými motory. Milovníky rychlých vzdušných strojů čeká představení světové akrobatické velkoskupiny v proudových letadlech Breitling Jet Team. Chybět nebude ani přehlídka Armády ČR v čele se stíhacím letounem JAS-39 Gripen a česká akrobatická skupina The Flying Bulls. Na obloze se objeví i historická letadla, která tu zatím nebyla k vidění. Vše doprovodí vyhlídkové lety, výstavní trhy a bohatý program pro děti i dospělé. (Více na www.aviatickapout.cz.)