Boom nynějších supermarketů, hypermarketů či obecně samoobslužného prodeje začal již před 100 lety. V časech, kdy v Evropě zuřila krutá první světová válka, se v USA otevřela první samoobslužná prodejna, která nadbíhala pohodlí člověka. Následovaly supermarkety a rozvoj samoobslužného prodeje. První samoobslužnou prodejnu s potravinami s názvem Piggly Wiggly si 6. září 1916 otevřel v Memphisu v americkém státě Tennessee obchodník Clarence Saunders.
A navzdory skeptickým hlasům i nezvyklému názvu se projekt tohoto pětatřicetiletého rodáka z Virgínie ujal. V říjnu 1917 si tento koncept nechal Saunders patentovat. Fenomén Piggly Wiggly se rychle šířil a do konce 30. let bylo po celé Severní Americe 2660 prodejen.
Díky řetězci Piggly Wiggly v podobných obchodech zdomácněly pokladny, cenovky na jednotlivých kusech zboží, klimatizované boxy na potraviny i uniformovaní zaměstnanci. Saunders po vstupu na burzu nakonec ve 20. letech o kontrolu nad svým podnikem přišel.
Prodejny s růžovým prasátkem v logu však existují dodnes, v současnosti je v 17 amerických státech na 600 individuálně vlastněných obchodů Piggly Wiggly, zejména v menších městech.
První supermarket byl pak otevřen 4. srpna 1930, opět v USA. U zrodu obchodu na newyorském Long Islandu stál potomek irských přistěhovalců Michael Cullen. Původním povoláním úředník pracoval jako manažer v maloobchodní firmě, když se v jeho hlavě zrodila myšlenka prodávat zboží s nižší marží než klasické obchody, ale zato v masovém měřítku. Svůj nápad sepsal a předložil vedení společnosti, kterému však nestál ani za odpověď.
Cullen byl o správnosti své myšlenky přesvědčen natolik, že opustil jistotu dosavadního zaměstnání a založil si vlastní firmu. Počátkem srpna 1930 pak otevřel brány svého obchodu nazvaného King Kullen, který respektovaný muzejní a vědecký Smithsonův institut z Washingtonu považuje za nejstarší americký supermarket.
Úspěch Cullenova podniku, jenž vznikl přestavbou automobilových garáží v newyorské čtvrti Queens, na sebe nenechal dlouho čekat. Zákazníky ze širokého okolí lákal nízkými cenami i širokým sortimentem zboží. O tom, že si veřejnost novinku oblíbila, svědčí skutečnost, že v roce 1936 byla otevřena v pořadí 17. prodejna s logem King Kullen a ročně celou sítí proteklo na šest milionů dolarů. V témže roce však Cullen nečekaně zemřel a vedení podniku se ujala jeho manželka. I díky ní lze na supermarkety King Kullen v New Yorku narazit dodnes.
Od 50. let i v Československu
V evropských zemích se samoobsluhy rozšířily až po druhé světové válce, ve Francii byl kupříkladu první takový "chrám konzumu" otevřen v roce 1948. Ani Československo nezůstalo pozadu. První samoobsluha byla otevřena 1. června 1955 v Husitské ulici v Praze na Žižkově, přičemž argumenty pro její zavedení byly stejné jako dnes: "Samoobslužná forma prodeje byla velmi propagovaná shora - socialistickému hospodářství měl nový systém přinést úsporu pracovních sil," řekl k tomu před časem historik Martin Franc. Hromadně byly samoobsluhy zaváděny až od let 1958-1959, koncem roku 1959 bylo například jen v Praze již 148 prodejen se samoobsluhou.
První supermarket v Československu (Mana) byl otevřen v Jihlavě 6. června 1991. Na stejném místě, ale pod jiným názvem, funguje tento obchod na sídlišti Březinky dodnes. Tak jako někdejší Manu ho i nyní provozuje nizozemská maloobchodní společnost Ahold. V témže roce přivítaly zákazníky v Československu také moderní prodejny řetězců Delvita a Billa.
Supermarkety a hypermarkety dohromady nyní v ČR představují 80 procent celkového obratu sítě obchodů s potravinami a obchodů se smíšeným zbožím. Jde o nejvyšší podíl v rámci střední Evropy.
Další mezníky v dějinách samoobsluhování byly automaty na cigarety či sladkosti. Pak přišly bankomaty - první přístroj podobný dnešním instalovala 27. června 1967 v severním Londýně britská banka Barclays Bank. A obrovský nárůst samoobslužných služeb přinesl kolem roku 2000 internet. Díky němu se povedlo přimět neskutečné množství zákazníků, aby se sami obsluhovali. Kupříkladu loni Češi utratili podle odhadů v e-shopech s potravinami zhruba dvě miliardy korun.
