Jedno odpoledne ukazoval teploměr deset stupňů pod nulou, ale taneční sál v paláci Kukilkwan byl plný. A jak je tomu v Jižní Koreji stále častěji, tanečníci pohybující se v rytmu hlučné disco hudby měli šedé vlasy. "Chodím sem každý den kromě soboty a neděle," říká jednaosmdesátiletý Ču Il-tek.
Celkem asi 200 mužů a žen se pouští do spíše statického tance, který spočívá hlavně v tom, že se pokrčují kolena a tanečníci se čas od času otáčí. Tento pomalý pohyb kontrastuje pouze s hlučnou hudbou. "Pro moje zdraví není nic lepšího než tanec.
Nemohl bych bez toho žít," vysvětluje pan Ču a opatrně otáčí svou pětasedmdesátiletou partnerku.Tento bývalý voják patří k tisícovkám důchodců navštěvujících Colatecs, diskotéky vyhrazené lidem třetího věku, jichž začíná být v zemi jako hub po dešti.
Diskotéky se v Jižní Koreji objevily koncem 90. let a byly vyhrazeny mládeži. Pití alkoholu tu bylo zakázáno a k dostání tu byly jen nealkoholické nápoje jako coca-cola. Z toho vzniklo i pojmenování Colatecs. Avšak tyto diskotéky se začaly pozvolna vyprazdňovat, neboť mládež dávala přednost internetovým kavárnám nebo karaoké. A Colatecs se přeorientovaly na opačnou část demografického spektra.
"Brzy se sem začali trousit lidé starší šedesáti let, kteří se ukázali být i věrnějšími zákazníky," říká I Kwan-wu, majitel paláce Kukilkwan, který otevřel své brány počátkem tohoto tisíciletí. "Zde si mohou dopřát trochu pohybu a udržovat se ve zdraví, ale také se tu mohou seznámit a trochu vypadnout z monotónnosti každodenního života," uvádí sedmdesátiletý I, bývalý zpěvák z nočního klubu.
Starší pětašedesáti let
V jihokorejské populaci tvoří osoby starší pětašedesáti let 13 procent a v roce 2060 by to mělo být už 40 procent. Polovina osob starších pětašedesáti let žije pod prahem chudoby, protože penze jsou velmi nízké. Přestat pracovat tedy s sebou nenese žádné výhody.
Ale i mezi těmi, kdo mají ještě jiný příjem než důchod, je příjemný způsob trávení volného času neznámý. Aby se ze země zničené válkou stala čtvrtá nejsilnější ekonomika v Asii, strávila tato generace celý život prací, uvádí Hwang Nam-hui z Korejského ústavu pro sociální záležitosti. "Někteří nejsou v důchodu schopni relaxovat."
Pro ty, kteří to dokážou, jsou Colatecs příležitostí, jak se uvolnit a bavit," ujišťuje I. Palác Kukilkwan v týdnu denně navštíví na 800 osob a o víkendu jejich počet stoupne na 1500. Vstup je levný, v přepočtu asi necelých 20 Kč. Hlavní příjem tvoří prodej občerstvení a nápojů.
"Pokud někdo nepřijde, znamená to často, že zemřel," říká I. Účast na pohřbu považuje za součást svých povinností.
Značný počet návštěvníků tvoří vdovy a vdovci, kteří hledají společnost. Každé osobě pod šedesát let je přístup na diskotéku zamítnut, protože by to mohlo vyvolávat mezi ostatními tanečníky nevoli.
Mnoho Jihokorejců však soudí, že Colatecs jsou v rozporu s konfuciánskou tradicí, podle níž by se měli staří lidé chovat skromně a důstojně.
Proto pětasedmdesátiletá Han Kum-ok, která navštěvuje palác již deset let, o svém tajemství nikomu neříká. "Moje děti a vnoučata si myslí, že chodím na kávu s přáteli," usmívá se důchodkyně, která každé odpoledne stráví tancem.
Soudí, že ji to udržuje v dobrém tělesném i duševním stavu, na rozdíl od některých jejích přátel, kteří trpí depresemi."V mém věku už člověk neví, jak dlouho tu ještě bude. Chci tedy žít naplno. Nikomu o tom ale neříkám, protože mnoho lidí si myslí, že Colatecs jsou nemorální," říká Han.
