Ve francouzských městech se už několik let chovají včely, ať už na střechách středních škol v Montpellier na jihu země, na střeše Pařížské opery nebo také na střeše francouzské tiskové agentury AFP. Včelařství ve městech má však svá omezení a městská včela nikdy nenahradí včelu ve volné přírodě.
V severofrancouzském městě Lille zažívá včelín instalovaný za nádražím a určený pro soukromé včelaře velký úspěch. Lille se v roce 2007 připojilo k národnímu programu s názvem Včela, strážkyně životního prostředí a spolu s Montpellierem hodlá důsledně chránit opylující hmyz a jeho přirozené prostředí: Lille přestalo používat chemické postřiky a pěstuje vlastní druhy rostlin.
O rok později Lille vytvořilo ve Francii první úřad městského radního pověřeného včelařstvím. Od té doby bylo na území Lille znovu zjištěno 80 druhů včelovitých, které odsud v dřívějších letech vymizely. "Pokud jde o diverzitu, byl loňský rok velmi příznivý, objevili jsme tři nové druhy divokých včel," uvádí ekoložka Lise Daleuxová.
Od 90. let úmrtnost včel značně narostla
Na venkově postihuje včelstva vysoká úmrtnost. "V 90. letech jsme měli pětiprocentní ztráty, zatímco dnes jsou pětatřicetiprocentní," říká mluvčí Národního svazu francouzských včelařů (UNAF) Dominique Céna.
Tato zvýšená úmrtnost je způsobena masovým používáním neonikotinoidů, což jsou prostředky, které působí na centrální nervový systém hmyzu. Od září 2018 budou tyto prostředky zakázány, ale jen částečně, podotkl Céna.
Za těchto okolností se města, byť mají často znečištěné ovzduší, mohou stát útočištěm pro včely, které se přizpůsobují městskému hluku. "Jejich úmrtnost je ve městech nižší, produktivita naopak o celou třetinu vyšší," říká Céna.
Přes veškeré úsilí je ve městech dnes jen jedno procento všech včel. "Je to pěkné a může to přitáhnout pozornost široké veřejnosti, ale jde o módní záležitost, která problém nevyřeší," zdůrazňuje expert na neurotoxické látky Jean-Marc Bonmatin.
Hrozba, spojená s užíváním pesticidů
"Co znamená deset úlů na střeše nějaké veřejné budovy proti 3 tisíce úlů profesionálního včelaře," říká.
Město nabízí pro úly jen omezené prostředí a předpisy tam jsou přísné: sousedy musí chránit dva metry vysoká zeď a úl musí být situován tři až 50 metrů od obytného domu nebo veřejné cesty.
Loni se ve Francii stočilo 17 tisíc tun medu a podíl městských včel je na tom podle svazu UNAF velmi nepatrný. Ve Francii se ročně sní na 40 tisíc tun medu a země jej ve velkém dováží.
"V 90. letech byla Francie v podstatě soběstačná. Včely byly decimovány tím, že se používaly masově a systematicky pesticidy. Je to katastrofální," uvedl Bonmatin.
Vzestup městského včelařství, byť by byl mimořádný, nedokáže reagovat na hrozbu zhroucení celého ekosystému spojenou s používání pesticidů. Asi 40 procentům opylovačů, včetně včely, tak hrozí vyhynutí.
"Tento hmyz, základ všeho života, je garantem diverzity životního prostředí, a to svou rolí opylovače, na níž spočívá zemědělská produkce, ale také zvířata, která se jí živí a která by byla pak také zasažena," uvádí Bonmatin.
Systematické používání pesticidů - Francie jich v Evropě spotřebuje nejvíce - vede k rezistenci, a tak se chemické produkty používají ještě více. "Nejsem proti používání pesticidů, ale uměřeně. Dnes však mají přednost zájmy nadnárodních společností," uvádí vědec.
