V klasických sportovních disciplínách je díky fyzickým předpokladům takřka nemyslitelné, aby proti sobě nastupovali ženy a muži. Ale co když se z fotbalových hřišť přesuneme ke klávesnicím, ovladačům a monitorům. Uznává gaming klasické genderové rozložení nebo jsou ženy pevnou součástí světové i české špičky? Na tyto a ještě další otázky jsme se ptali té nejpovolanější osoby. Marie Moozová alias Germia se s nimi v profesionálním týmu eSuba totiž setkává dnes a denně.
Za eSubu hrajete již sedmým rokem. Jak jste se ke gamingu vůbec dostala?
Doslechla jsem se, že tým založil sekci pro dívky ve hře Call of Duty. V té době jsem ji hrála s pár dobrými lidmi docela na úrovni, tak jsem si řekla, že zkusím holky zkontaktovat a ukázat jim, jak hraju. Byly ze mě nadšené a ihned mě přijaly. Dokonce jsem v týmu vydržela i přechod k jiné hře a jsem jeho součástí už neskutečných sedm let.
Pro širokou veřejnost je hraní počítačových her spíše klučičí výsadou. Jaká byla vaše cesta ke střílečce Call of Duty?
Každá dívka se ke hraní dostane trochu jinak. Může mít vztah ke hrám od raného věku, což je můj případ, nebo přes sourozence. Ve starším věku se holky dostávají ke gamingu přes své přítele a protějšky. Počítačové hry byly u nás doma relativně běžnou záležitostí. Brácha sice střílečky moc nehrál, ale mě chytly. Mám ráda ve hře dobrodružství.
Vnímáte vzrůstající počet žen ve scéně?
Donedávna jsem měla pocit, že nás přibývá. Ale v poslední době si myslím, že to tak není. Jakmile ženy dosáhnou určitého věku, tak hraní na vysoké úrovni přestanou přikládat důležitost. Daleko více se věnují osobnímu nebo profesnímu životu. Gaming je neuživí a tlak náročné komunity je pro někoho příliš.
Myslíte tlak diváků, spoluhráčů nebo soupeřů?
Myslím ten od mužů. Oni totiž někteří hráči nejsou vždy pozitivně naladěni vůči svým ženským protějškům. Ne všechny dívky jsou schopné to zvládnout a hodně je to odrazuje. Přesto se stále snažíme vtáhnout do světa gamingu nové holky.
Takže i tady existuje diskriminace něžného pohlaví?
Stoprocentně. Dá se říct, že existuje pozitivní i negativní. Bohužel, ani ta pozitivní pro nás není moc dobrá. Člověk je občas vyzdvihován do nebeských výšin jen proto, že je holka a hraje počítačové hry. Zároveň je o hráčky ze strany mužů velký zájem, který může přerůst až ve stalking. Negativní diskriminace je samozřejmě daleko častější jev. Člověk se o sobě občas na serveru dozví opravdu "zajímavé" věci, které je nutné brát s nadsázkou. Ne každá žena to ale zvládne.
Nečekal bych, že gamingová scéna musí řešit podobné problémy.
Setkáváme se s tím na české i zahraniční scéně. Často trénujeme proti mužským zahraničním týmům, které jakmile zjistí, že jsme ladies tým, tak si proti nám začnou hodně věřit a občas komunikace přeroste v pouhé nadávání jen proto, že jsme jenom holky. Go back to kitchen! patří ještě k těm jemnějším.
I v normálním životě projevují muži i ženy talent k určitým činnostem, jak je to v hraní počítačových her?
Nemyslím si, že by ženy měly větší vlohy k určitým hrám a obráceně. Nedávno jsme se o to bavili i s několika zahraničními hráčkami. Můj názor je, že hrajeme momentálně hůř než muži, protože nejsme ochotni hraní obětovat tolik času a energie. Navíc je nás jen velmi málo. Ale zároveň je prokázáno, že muži a ženy odlišně zpracovávají informace v mozku. Muži se dokáží soustředit na jednu věc a všechno ostatní vypustit. Ženy zase umí pracovat na více věcech najednou.
Je světová špička nakloněná dívkám nebo je gamingové nebe vyhrazené mužům?
Gamingové nebe se skládá ze 100 až 150 hráčů. A s tím poměrem žen a mužů v gamingu obecně je nereálné, aby se tam žena dostala. Přesto existují hráčky, které dokázaly na top úrovni vítězit v turnajích 1 na 1. Ale holčičí tým zatím nikdy nedosáhl úrovně mužské pětice.
Může to být i ztrátou motivace? Když dívka vidí, jak je světová extratřída nedostupná, může to mít velký vliv.
Díky slabé konkurenci není až takový problém se dostat do ladies týmu. Na druhou stranu ve světové špičce žádná dívka není. Myslím, že by jí ostatní mezi sebe ani nevzali. Jako součást týmu by mohla působit jako rušivý element. Někteří hráči si s sebou na turnaje nesmí brát ani své manželky a drahé polovičky. Jednou se ale objeví dívka, která bude tak dobrá, že si zaslouží šanci. Bude zajímavé sledovat, jak se s tím hráči vypořádají.
V letošním finále blížícího se turnaje Red Bull Ultimátní Hráč se opět představí osm mužských finalistů. Mohla by mít šanci na úspěch i dívka?
Samozřejmě. A já sama jich několik znám. Jejich motivace ale směřuje jiným směrem. Hrají už na vysoké úrovni a nemají čas věnovat se jiným hrám mimo svou hlavní. Red Bull Ultimátní Hráč je spíš pro hráče, kteří nejsou na tak vysoké úrovni. Pak totiž musíte maximum času věnovat své parádní disciplíně.
Mohou se na tomto turnaji vyloupnout budoucí gamerské talenty?
Myslím, že ano, jen je třeba si uvědomit, že turnaj je spíše vícebojařskou záležitostí. Nicméně talentovaných hráčů bude jistě spoustu a je možné, že když se budou své nejlepší disciplíně věnovat do více, možná se tam setkáme s budoucími gamingovými hvězdami. Doufám také, že svým unikátním konceptem přitáhne turnaj lidi. Čím víc se jich třeba i v příštích letech zúčastní, tím větší je šance najít ten talent.
Co vás konkrétně na takové akci zajímá?
Nejsem jen hráčka, ale i cosplayerka, takže jsou pro mě podobné akce hodně důležité a účastním se jich pravidelně. Publikum turnaje Red Bull Ultimátní Hráč je jiné a širší než na akcích podobného charakteru.
Proč by měli fanoušci do pražských Kbel dorazit?
Zažijí atmosféru špičkových gamerských turnajů, potkají spoustu lidí se stejnými zájmy a užijí si komplexní herní zážitek, který jinde nedostanou.
