Byl to den jako všechny ostatní. Lloyd Olsen ráno 10. září 1945 zabil pár slepic a jeho žena drůbeži zkušeně drala peří. Jenže jedna ze zabitých slepic setnutí hlavy přežila. To Olsena nejdřív vyděsilo, ale pak pohybujícímu se kurovi přestal věnovat pozornost. Čekal, až odpadne. Když se ale druhý den ráno vzbudil, slepice bez hlavy stále běhala po dvoře. Takhle začal jeden z nejbizarnějších příběhů farmaření v dějinách. Slepice totiž bez hlavy žila ještě dalších... osmnáct měsíců.
Uběhlo pár dní, a když slepice bez hlavy stále běhala, farmář Olsen se rozhodl, že na ní vydělá. Záhy dostala jméno - Mike. Obyvatelé Fruity v Coloradu na její skon začali zuřivě sázet pivo, peníze a každý den se divili, že Mike stále běhá a žije.
Olsen a jeho žena začali slepici krmit, zrní ji vhazovali přímo do krku. A aby se nezadusila, odhleňovali jí pomocí injekční stříkačky.
A tak netrvalo dlouho a Mikea s Olsenem si všimla média. Nejdřív ta lokální, později si podivuhodný příběh přečetl celý svět, vzpomíná Troy Waters, Olsenův vnuk a taktéž farmář.
O bezhlavou slepici se začala zajímat i odborná veřejnost včetně univerzitních profesorů a vědců. Univerzita v Utahu ptáka intenzivně zkoumala několik měsíců, nikdy se však žádnému vědci nepodařilo přijít na to, proč slepice po useknutí hlavy nezemřela. Olsen, svého času díky slepici snad nejslavnější farmář světa, cestoval po Spojených státech a svého kura představoval zvědavé veřejnosti.
Po roce a půl Mike zemřel na zadušení. Olsen zapomněl na odhlenění.
Tom Smudlers, univerzitní profesor a odborník na drůbež, se případem bezhlavého Mikea zabýval ještě dlouho po jeho smrti. A přišel s teorií, že neumřel zkrátka proto, že měl špatnou srážlivost krve a tak nevykrvácel. To, jak mohlo ale zvíře a jeho orgány fungovat bez mozku, nedokázal vysvětlit nikdy. Pokoušel se useknout hlavu stovkám dalších slepic, nikdy ale žádná nepřežila. A tak celý případ Mike uzavřel s tím, že se na světě zkrátka občas stane zázrak, kterým vědci říkají anomálie. A zázraky se nedají vysvětlit.
