Zemřela Věra Chytilová

Ve věku 85 let zemřela dnes v Praze první dáma českého filmu, režisérka a scenáristka Věra Chytilová. Oznámila to její rodina, která jí byla doma nablízku. Chytilová upoutala už svými školními filmy Strop a Pytel blech. V roce 1966 excelovala slavnými Sedmikráskami. Byla držitelkou řady cen, včetně francouzského Řádu za umění a literaturu, Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu či státní medaile Za zásluhy.

Její filmy, plné satirické nadsázky, nelítostně odrážejí stav společnosti a mezilidských vztahů. I když její porevoluční snímky nedosáhly takového uznání, jako díla z předchozích let, i v nich dostála své pověsti kritické, filozofující a provokující autorky.

"Setkal jsem se s jednou z největších režisérek, které kdy tato země měla," řekl herec Miroslav Donutil, kterého Chytilová do svých filmů často obsazovala. "Byla to žena, která měla obrovský smysl pro humor, ale i dokonalý smysl pro řád, jakkoliv to tak nevypadalo. Vždy si dokázala podmínky pro natáčení připravit takové, jaké sama potřebovala a o kterých byla přesvědčena, že vedou k úspěchu," dodal.

Podle něj měli ti, kteří s ní přišli do styku, dvojí možnost: buď se jim podřídit, věřit jim a mít úspěch, či poukazovat na to, že její jednání jim nevyhovuje. "Měl jsem ji rád, mám ji rád a nikdy na ni nezapomenu," řekl Donutil.

Uprostřed práce na filmu Ovoce stromů rajských jíme v roce 1968 ji zastihla okupace; poté co tento film předělala na metaforu o zradě, následovala nucená přestávka. Až v roce 1976 natočila další film - hořkou komedii Hra o jablko. Velký úspěch u diváků měl i komediálně laděný příběh stárnoucího elegána Faunovo velmi pozdní odpoledne. Na jejím kontě jsou i například snímky Kalamita, Šašek a královna a Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Originálně poetickou komedii, která se změní v mrazivé drama - Kopytem sem, kopytem tam - natočila v roce 1988. Jejím posledním celovečerním filmem byla v roce 2006 hořká komedie Hezké chvilky bez záruky.

V posledních letech se tato filmařka věnovala více dokumentární tvorbě. Vadilo jí, že se svět příliš nezměnil ani po pádu komunismu, že stále chybí soucit, morálka stojí na okraji zájmu společnosti. Když Chytilová vzpomínala na minulý režim, upozornila, že neměla problémy s mocí. "To ona měla problémy se mnou," upozornila ve své autorizované biografii z roku 2010, kterou s ní napsal publicista Tomáš Pilát.

Herce Boleslava Polívku smutná zpráva velmi zasáhla. Jak uvedl, s Chytilovou mluvil naposledy v létě i o společné práci. K ní už ale kvůli jejím zdravotním problémům nedošlo. "Je to rána, vždy, když se to stane a je to definitivní, tak to člověka zasáhne. Útěchou nám je, že za sebou nechala tolik krásných filmů a vzpomínek. Tolikrát jsme spolu seděli, tolikrát se spolu smáli, tolikrát jsme na sebe byli naštvaní. A najednou, když se člověk dozví takovou zprávu, je to velká rána," dodal.

Prezident Zeman

Upřímnou soustrast nad úmrtím významné české režisérky vyjádřil i prezident republiky Miloš Zeman. "Poznal jsem ji jako nesmírně zajímavou ženu, jejíž odchod je velmi výraznou ztrátou pro celou českou kulturu," uvedl ve vyjádření, které tlumočil jeho mluvčí Jiří Ovčáček.

Umělecká poradkyně karlovarského festivalu a filmová kritička Eva Zaoralová bude na Věru Chytilovou vzpomínat jako na umělkyni i na člověka. "Jestliže vezmeme všechny její filmy jeden po druhém, zjistíme, že každý má nějakou hodnotu. Nedávno jsme mluvili o tom, jak byl kdysi podceněn její snímek Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Každý z nich měl v sobě něco zajímavého a osobitého, i když se některé líbily méně. Všechny byly hluboké a originální i svým tvarem," uvedla a připomněla snímek Kopytem sem, kopytem tam z konce 80. let, pozoruhodný svým tématem i formou. "Přitom podobný tehdy nikdo nenatočil," dodala.

Ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant se na konci roku 1989 nečekaně stal asistentem režie Věry Chytilové při práci na celovečerním dokumentu o Masarykovi. "Dodnes vzpomínám na ten zcela intenzivní zážitek, který trval asi tři měsíce a dá se přirovnat jedině k jízdě na horské dráze v té nejlepší společnosti. S tím rozdílem, že na konci oné jízdy se mi netřásla kolena, ale měl jsem naopak pocit jistoty, že jsem se dozvěděl něco podstatného o filmařské profesi a vlastně i o životě," řekl Bregant. Když prý Chytilová přišla do let, bylo zvláštní pozorovat, jak z ní čím dál víc vyzařovala její vlastní povaha: laskavost, empatie a morální zásady - ať už svět vypadal jakkoliv. "Je skvělé, že tohle období strávila se svými studenty na FAMU," dodal Bregant.

"Věra Chytilová byla Vinnetou, já jsem jen Sam Hawkins. Prožila jsem s ní krátkou, ale moc krásnou dobu. Jsem vděčná, že jsem s ní mohla být v Divadle Na zábradlí a hrát v jejím filmu Hezké chvilky bez záruky. Ale není podstatné, jestli jsem hrála v nějakém jejím filmu. Věra byla vzácný, křehký a citlivý člověk, bytost, která si zasloužila ochranu, lásku a objetí.
Vzpomínám na ni s láskou, jsem ráda, že jsem ji mohla potkat," řekla Bára Hrzánová. 

"Jako poctu výrazné režisérce Věře Chytilové ve středu večer na svém prvním programu odvysílá Česká televize (ČT) její snímky Faunovo velmi pozdní odpoledne, Kopytem sem, kopytem tam a dokument Zlatá šedesátá," řekla mluvčí ČT Alžběta Plívová.