V dobách své slávy udělal cyklistice obrovskou reklamu. Příběh Lance Armstronga, který přemohl nejtěžší stadium rakoviny varlat, sledovalo po světě miliony lidí. S neuvěřitelnou vervou bojoval se svou nemocí i soupeři na silnici, na boj s Americkou antidopingovou agenturou už však sílu neměl. Nyní bude bývalý cyklista figurovat na seznamu dopingových hříšníků. Zaslouží si to?
Navzdory velkému procentu fanoušků, kteří stále věří v jeho dopingovou čistotu, už nebude Lance Armstrong oslavován jako sportovní hrdina. Místo toho jej čeká nevzhledné místo na seznamu sportovců, jejichž pobyt na výsluní ukončil temný mrak se jmenovkou "doping".
Dopingová velmoc: cyklistika
Ušlapat stovky kilometrů ve zběsilém tempu není rozhodně žádný med. Obyčejný "smrtelník", který si užene nepopulárního "vlka" po rekreační vyjížďce na kole, si jen těžko dokáže představit námahu a roky odříkání profesionálních cyklistů. Mnoho z nich si však svou pouť za slávou pokazila právě dopingovými nálezy.
Kromě slavného Armstronga tak lze jen v minulých letech najít hned několik vítězů nejslavnějších závodů, kteří si vypomohli zakázanou látkou. Nepovolené užití krevních preparátů neslavně ukončilo kariéru Itala Marka Pantaniho, který po pěti letech zemřel v roce 2005 na předávkování kokainem.
Výčet dopingových hříšníků je dlouhý téměř jako seznam látek, které v tělech cyklistů našli. Na doping mimo jiné doplatili jezdci jako Alberto Contador, Alessandro Petacchi, Floyd Landis, Jan Ullrich či olympijský vítěz z Londýna Alexandr Vinokurov.
Atletické slzy
Jejich disciplíny patří k vrcholům olympijských her, vítězové se stávají nezapomenutelnými. Někteří však i kvůli dopingovým prohřeškům. Mezi nejznámější případy patří trio běžců na krátké tratě. Kanaďan Ben Johnson byl před čtyřiadvacetiletý slavný téměř jako Usain Bolt v dnešní době. Jeho dva rekordy na trati na 100 metrů musely být vymazány, vzdát se musel i zlaté medaile z OH v Soulu. Důvod nesl jméno stanozol.
V slzách opouštěla záře reflektorů také půvabná americká sprinterka Marion Jonesová. Trojnásobná olympijská vítězka se k užití anabolických steroidů sama přiznala. Přesto putovala na šest měsíců do vězení. Vrátila medaile a o návrat se pokusila v basketbalové nejvyšší ženské soutěži.
Rozporuplný životní osud zažívá americký sprinter Justin Gatlin. Ten byl kvůli dopingu přistihnut hned dvakrát, poprvé kvůli amfetaminu, podruhé musel přerušit závodění kvůli nálezu testosteronu. Přesto se Gatlin vrátil a na poslední olympiádě vybojoval stříbro a bronz. Byl jen o tři setiny pomalejší, než v dobách, kdy v jeho těle koloval testosteron. Byl už letos konečně "čistý"?
Vysmátí hříšníci
Je marihuana doping či nikoliv? O tom, zda látka THC může mít pozitivní vliv na výkon sportovců se vedou velké spory. Na listině zakázaných látek však figuruje, tak není nouze o často humorné vysvětlení sportovců o jejich užití. Vdechování výparů na párty, nechtěná záměna s cigaretou či utajená přísada z těch legračních koláčků.
Své zkušenosti o tom má i nejznámější český sportovní "hulič" Tomáš Enge, kterému marihuna přibrzdila jeho nadějně rozjetou kariéru. S balením jointů má své zkušenosti i obrýlený nizozemský fotbalista Edgar Davids, ex-boxer Mike Tyson, basketbalista Allan Iverson či olympijská legenda Michael Phelps.
Po šňupání střílel do lidí
O zálibě fotbalisty Diega Maradony v bílém prášku se vyprávějí legendy. Kokain prakticky ukončil hvězdnou kariéru argentinského hráče, který se nebál po novinářích či fanoušcích střílet vzduchovkou. Možná právě v drogovém opojení. Nebyl však jediný, zalíbení v této droze našel třeba slavný švédský tenista Wilander či jeho český protějšek Nováček.
Na seznamu dopingových hříšníku už navždy bude spojen kokain s Martinou Hingisovou či bývalým brankářem Manchesteru United Markem Bosnichem. Za nákup kokainu si nucenou pauzu musel vytrpět také český fotbalista Roman Bednář.
Chceš vyhrát? Tak si dej prášek
V dopingovou velmoc se po roce 1968 proměnila tehdejší NDR. Státem organizovaný doping proměnil anabolické steroidy ve zlato, byl to jediný možný způsob na udržení kroku s konkurencí. Mladiství byli zařezeni do dopingového systému už v 16 letech. Později se začaly často objevovat i vedlejší efekty na zdraví sportovců.
O podobném programu se hovoří také v případě Číny v období konce milénia, existují i důkazy podporování dopingu v osmdesátých letech na území ČSSR. Potvrzuje to i bývalý vzpěrač Oto Zaremba. Ten přišel s tvrzením, že mnoho sportovců užívalo doping s vědomím či doporučením státních organizací.
Srovnávat vážnost dopingových přestupků lze jen stěží. Ačkoliv se bude nad Armstrongovým případem jistě ještě dlouho vznášet vlna pochyb, jeho jméno ze seznamu hanby už lehce vymazat nepůjde.
