Očima Tomáše Mára
Jsou Rusové ještě lidé aneb Jak se chovat k zahraniční návštěvě

V úterý se stala Plzeň centrem policejních manévrů, do západočeské metropole dorazilo přes 700 obávaných příznivců ruské CSKA a dopředu se daly očekávat problémy. Policie nenechala nic náhodě a zápas vyhodnotila jako vysoce rizikový, a tomu odpovídala i příslušná opatření.

Dvě hodiny před utkáním bylo cítit na každém kroku, že se v jinak poklidném městě děje něco neobvyklého. Členové antikonfliktního týmu začali obcházet vánoční trh, načež po jejich návštěvě stánkaři urychleně zavírali své živobytí. Na náměstí se mezitím rozléhaly hlasité chorály všudypřítomných hostujících příznivců, kteří trh už nějakou dobu obléhali.

Nutno podotknout, že během okupování tradičních trhů jsem nezaznamenal větších problémů, všichni se bavili a dělali tržby místním prodejcům. A pokud nebudeme brát hlasitý zpěv jako výtržnost, nedělo se vlastně nic závadného. Za zmínku by snad stály problémy policejních koní, kteří občas nebezpečně balancovali na nerovnosti podobné retardéru, ostatně jednoho z nich jsem si prohlédl z takové blízkosti, která mi nebyla vůbec příjemná.

Zavřené stánky vylidnily do té doby zaplněné náměstí, zbyli zde jen neblaze proslulí ruští fanoušci, nebo alespoň jejich velká část. Policie vytvořila před nimi neprostupnou zeď a začala si je řadit do kordónu. Jejich tvrdé počínání a důraz vůči nim mě osobně překvapil a překvapovat po celou cestu na stadion nepřestal. Ano, jejich pověst je předchází, ale násilí plodí většinou jen násilí. Pokud by se ctila presumpce neviny, stále jsem nikde nespatřoval podnět k nevybíravému chování.

Dav, připomínající prasata cestou na porážku, se dal do pohybu. Jakékoliv vystoupení z pochodujícího štrůdlu bylo důvodem k zásahu. Svobodní lidé, kteří na čas obléknutím šály s logem svého klubu o svobodu přišli, mířili ke stadionu. Zaznamenal jsem snahy jedné skupinky Rusů, kteří byli vybaveni plynulou češtinou, a pravděpodobně se připojili do celého obskurního průvodu jen náhodou, že by se vydali k aréně jinou cestou. Nebylo jim to dovoleno, přestože se rozhodně nejednalo o radikály, čemuž napovídalo částečné zastoupení žen a jazyková vybavenost. Koně svým tělem sjednali nápravu a daná skupinka byla zařazena zpátky ke "svým".

Policisté byli jistě fyzicky a technicky velmi dobře připraveni, leč mi to připadalo trochu zbytečné, když v posledních řadách, kde často docházelo ke zmateným výjevům, nikdo z nich patrně nemluvil cizím jazykem. Dozorující policisté tak při neuposlechnutí českého pokynu dávali jasně najevo, kdo nad fanoušky vládne. V takových případech velí situace jasně, užít sílu. Zdá se mi to až nepochopitelné nasadit takové množství techniky a lidských zdrojů a nepořešit jazykovou bariéru. Zmatení jazyků bylo častým důvodem pro násilné chování.

Další věc, která mne nemile překvapila, byla verbální neprofesionalita. Do této doby jsem možná bláhově myslel, že policejní pokyny jsou vedeny profesionálním žargonem, nikdy mě ale nenapadlo, že takový rozkaz bude znít: "Vezmi svoje kluky, vytáhněte tam jednoho zm*da." Ano, umět Rusové česky, jak se asi předpokládalo, tak tenhle rozkaz zaváněl mezinárodní ostudou.

Podtrženo a sečteno. Samozřejmě,  fanoušci z Ruska mají velmi špatnou pověst a na stadionu dělali bordel, za který západočeský klub zajisté zaplatí a pokuta by jim měla být dána k náhradě. Nejsou to andílci, kteří by měli zasloužit zvláštní chování, nicméně jsou to pořád lidé, k nimž by se mělo v civilizovaných zemích chovat lidsky do té doby, než skutečně něco provedou.