Tak drsné direkty v jednom dni český fotbal nepamatuje. Sparta i Plzeň už přitom hladily kliku u brány do dalšího předkola Ligy mistrů. Jenže nastal absolutní kolaps, zatmění. Letenským i viktoriánům se v noci jistě dobře nespalo. Prováhali šanci, která bude stát klubové kasy obou týmů obrovské peníze.
Začněme u Sparty. Věčné posmívání sešívaným rivalům a řečem o jejich ubrečenosti se rudým vrátily jako jo-jo. Po prohraném, i když skvěle rozehraném utkání s CSKA Moskva, žehrají hráči i trenér Ščasný na výkon italského sudího Mazzoleniho. Jako by vstal z rozhodcovského důchodu Pierluigi Collina, nepřítel českého fotbalového lidu.
Jeho verdikty byly, pravda, mimořádně sporné. Nejprve vyloučení frustrovaného Matějovského, který si vybral "den blbec". Argument, že šli oba fotbalisté do souboje se stejnou vervou, je příliš chabý. Tuhle kartu si sudí obhájit dokáže. Horší je to s neodpískanou penaltou na Davida Lafatu, jehož během nečekaného náporu v oslabení stáhl soupeř k zemi v pokutovém území.
Chyba? Určitě. Nepřátelé Sparty, kteří se rekrutují z celé republiky, ale mají jasno. "Boží mlýny!" připomínají Lafatův teatrální (a přiznaný) nasimulovaný pád proti Teplicím. Je jasné, že po utkání ve hlavách sparťanů bublal kotel nenávisti, notně přikořeněný lákavou vidinou utkání čtvrtého předkola, kde mohli narazit třeba na slavný Manchester United či španělskou Valencii. Jenže chyby je třeba hledat především u sebe. Poté co se Sparta dostala rychle do vedení 2:0, se sama srazila školáckými chybami.
Plzeň v říši divů
To plzeňští fanoušci šli do utkání s Maccabi Tel Aviv v mnohem lepší náladě. Věděli, že se mohou (opět) stát jedinými českými účastníky v Lize mistrů. Pokořit Spartu i na evropském bojišti je pro Západočechy lákavá vidina i navzdory koeficientu. Vztahy obou klubů jsou stále na bodě mrazu a neroztají ani v aktuálním srpnovém vedru.
Ve Štruncových sadech však byla k vidění ještě drsnější poprava než na Letné. Na rozdíl od Sparty, která v ohrané fotbalové hantýrce "neměla co ztratit", byli plzeňští favoritem na postup. Po úvodním duelu vedli 2:1.
Jenže tým, který dokázal vyhrát v třinácti zápasech předkola Ligy mistrů v řadě, byl najednou jako vyměněný. Urputně defenzivní. Herně naivní, předvídatelný, prostě špatný. Na svou roli si plzeňští hráči vzpomněli až v samotném závěru, kdy už jim jen neteklo do bot, ale za stavu 0:2 se topili v zoufalství.
Prsty v tom měl David Limberský. Kapitán týmu, jemuž naopak sparťané dodnes nezapomněli nasimulovanou penaltu z roku 2012, zařídil svou neohrabaností pokutový kop pro Maccabi. Ač se v lize nepískla Plzni penalta už 72 zápasů, nyní nebylo co řešit. Limberský naděje svého týmu dorazil. Druhé boží mlýny?
Z obou knockoutů je třeba se co nejrychleji otřepat. Ač si oba týmy mohly přijít v případě postupu do základní skupiny až na půl miliardy korun, nyní se budou muset spokojit s nedostatečnou náplastí v podobě Evropské ligy, což tuto ránu jen stěží dokáže zacelit. Jenže ani tu zatím nemají vůbec jistou. Hlavní je nebrečet (Sparta) a zbavit se fotbalového alzheimera (Plzeň). Jinak může evropská fackovaná bolet ještě víc.
