Redakce on-line deníku TÝDEN.CZ se nemůže shodnout. Jeden říká toho, druhý toho. Ortel je strašlivě těžký a složitý, přesto jsme se jej zkusili vynést. Polemizovat.
KTERÁ Z HLAVNÍCH HVĚZD DNEŠNÍHO FINÁLE LIGY MISTRŮ JE SOUČASNÝM KRÁLEM FOTBALU? |
Je malý, hubený a ve tváři má výraz nesmělého a stydlivého chlapce. Zároveň je mrštný, neskutečně rychlý s míčem i bez něj, techniku má zřejmě od pánaboha a po každém gólu vykouzlí na tváři úsměv dítěte, které právě dostalo novou hračku.
Až na ten nesmělý a stydlivý výraz by tato charakteristika seděla na legendárního Argentince Diega Maradonu.
Jenže řeč je o jeho následovníkovi Lionelu Messim. Taktéž Argentinec, kterého označují za nového Maradonu a nejzářivější klenot španělské Barcelony poslední doby. Když nehraje, trenér Guardiola jen těžko hledá náhradu. Hra Barcelony rázem nemá takový šmrnc a spád.
Obdivují ho všichni - spoluhráči, protihráči, trenéři, bývalé hvězdy, odborníci, fanoušci. Vezme míč na polovině hřiště, udělá jednu, druhou, třetí kličku, během pár vteřin je v pokutovém území a jednoduchou technickou střelou pošle míč za záda brankáře.
Není však sobec, který chce střílet za každou cenu sám. Má skvělý výběr místa a z toho pramenící přehled o svých spoluhráčích. Jeho překvapivé přihrávky za obránce nebo mezi ně na lépe postaveného spoluhráče jsou pověstné. Jen málokdo ovládá míč tak brilantně jako on. Dříve dlouhovlasý, nyní na krátko ostříhaný Argentinec je postrachem všech protivníků.
Není se čemu divit. Ve španělské lize nastřílel 23 branek a na 61 nahrál. Barcelona vstřelila v lize 104 branek. Rukopis Messiho tak neneslo jen dvacet z nich. A Liga mistrů? Osm branek vstřelil, je tedy prozatím nejlepším střelcem. Dalších dvacet gólů připravil pro své spoluhráče.
Jen tato statistika bohatě stačí, abych mohl tohoto mladíka obdivovat a těšit se, až dnes večer vyběhne v dresu s číslem deset na trávník stadionu v Římě při finále Ligy mistrů.
Metrosexuálně odpudivý. Takové fotbalové slečinky nemám rád, přiznám se. Je přece divné, když fotbalista jde na trávník s vytrhaným obočím a každý jeho vlas má předem danou gelovou strukturu podle toho, jak vypadá v zrcadle.
Ale nechme tuhle divnou modelingovou úchylku Cristiana Ronalda stranou. Když si vezme míč, prostě musíte zapomenout na ženské prvky. S balonem je totiž tenhle chlapík úžasný, jedinečný. Melodicky pluje hřištěm, ať je v jakékoliv roli - střelec, nahrávač, „míchač", hlavičkář... Všestrannost - zásadní rozdíl mezi ním a Lionelem Messim.
Portugalec je prostě lepší. Vystřelený balon z jeho nohou se mění v projektil, který dokáže prorazit zeď. Ronaldo umí dávat hrozně důležité góly z hrozně nepravděpodobných míst - třeba z pětatřiceti metrů. A pak třeba vyskočí a hlavičkuje. Zase gól. To Messi nedokáže.
Křídlo Barcelony je o dost čitelnější. I když si geniálním způsobem pohrává s obranou, většinou plní narýsovaný mustr: míchat, míchat, dostat se co nejblíž, vystřelit, nahrát. U Ronalda nikdy nevíte.
Manchester spoléhá prioritně na Portugalce. Bez Ronalda jsou United poloviční, slabší - jako kdyby špičková formule přišla o dvě kola. Naopak Messi je (jakž takž) nahraditelný. Jeho absence nebývá znát tak markantně jako nepřítomnost portugalského manekýna v dresu anglického mistra.
Navíc ten drobounký Argentinec má taková divná období, kdy se na trávnících stává jen vlastním stínem. Takzvaným toulavcem. Znechutí ho osobní obrana, občas je neviditelný - třeba v semifinále proti Chelsea. Ani si nekopl. Naopak Ronaldo je Pán hřišť. Snad v každém zápase zaujme genialitou, jedinečností.
Je dokonalý, až to není hezké. A z toho pramení i další vlastnosti, jež také nejsou hezké - namyšlenost, sebestřednost, arogance. Jenže na to kašlat. Jde o míč. A s ním je Ronaldo lepší než Messi. Lepší než kdokoliv jiný. |
Foto: Reuters