Fotbalová modla
Zlatan opovrhuje Guardiolou. Mezi vzory uvedl i Nedvěda

Někteří fotbaloví fanoušci ho milují, ostatním se jeví namyšleně a nejradši by ho na hřišti i mimo něj ignorovali. Jenomže to nejde. Je řeč o Zlatanu Ibrahimoviči. O švédském hráči, který povětšinou zná jen sám sebe. "Díky mě lidé ve světě vědí, kde na mapě hledat Švédsko," například o sobě tvrdí. V rozhovoru pro CNN se ale rozhovořil i o ostatních kolem sebe. S kým si v kabině nesedl a naopak od koho se nejvíce naučil?

Ve své kariéře prošel několika velkokluby. Jeho kroky vedly z mateřského Malmö přes Ajax, Juventus, Inter Milán, Barcelonu a AC Milán až do Paříže, za níž doteď nastupuje a cítí se zde v PSG jako doma. Co ovšem nikdy neokusil, to bylo angažmá v Anglii. Měl smůlu. Vždycky si tam chtěl zahrát, ale nevyšlo mu to. Přitom chybělo k tomu chybělo párkrát opravdu málo. "Byl jsem dvakrát hodně blízko přestupu. Jednou do Arsenalu, poté ještě do Manchesteru," smířil se Zlatan s tím, že si tu jako domácí už asi nikdy nezahraje.

A to navzdory faktu, že se hodně spekuluje, že právě sem by se měl přesunout. On se však během posledních měsíců o podobném transferu vyjadřoval hodně zdrženlivě. Prý je už na to moc starý. Končit se mu ale ještě nechce. "Jsem jako víno! Čím starší, tím lepší," nepochybuje o sobě. "Mohu pokračovat mnoho let, ale chce se mi?" přeci jen nad sebou Zlatan v rozhovoru krátce zapochyboval.

"Nikdo ale nebude o mně rozhodovat. Jen já! Já řeknu, jestli to bude můj poslední rok ve fotbale, nebo poslední smlouva. Nikdo jiný!" dodal střelec, který si i v letošní sezoně drží impozantní statistiky. V devíti ligových utkáních, do kterých po zranění nastoupil, si připsal devět zásahů. Jasně tak vzkázal kritikům, jak na tom v pětatřiceti letech je. A možná i tento fakt ho přesvědčil v tom, že má cenu pokračovat i přes některé zdravotní problémy a rostoucí věk.

Učil se od nejlepších

Během fotbalového života prošel těmi největšími kluby. "Měl jsem velké štěstí na hráče, s nimiž jsem se v kabině potkal," vzpomíná. "Třeba v Juventusu. Vedle mě seděli Thuram, Cannavaro, Trezeguet, Del Piero, Nedvěd či Buffon. To byli šíleně dobří fotbalisté," vysekl jindy egoistický Švéd poklonu některým bývalým spoluhráčům z Itálie, kde se odpíchl k hvězdné kariéře.

Předtím si totiž zdaleka nevěřil jako teď. Byl to jiný Zlatan, než kterého fanoušci znají. Pochyboval o sobě. "Řekl jsem si tehdy, že buď budu jako oni, nebo jim budu nosit vodu," usmívá se s odstupem času. "Jsem jeden z nich! A teď jim ukážu, kdo jsem," doplnil k životnímu zlomu, který ho později katapultoval mezi fotbalové legendy. Jednoho fotbalistu si cení ale ještě více než ostatní velké hráče, se kterými nastupoval. "Patrick Vieira!" jmenoval defenzivního záložníka, s nímž se potkal v Interu. "To bylo monstrum!" uvedl o něm v nadsázce s tím, že se od něj spousty naučil.

Všude mu pšenka nekvetla

Pro jeho specifické myšlení ovšem neměli všichni pochopení. Trenér Barcelony Pep Guardiola ho odstavil na vedlejší kolej a hrdý Švéd mu to nikdy pořádně neodpustil. "Barcelona? Když jsem do ní tenkrát přišel, připomínala spíše Playstation," přirovnával katalánský velkoklub ke strojovému hraní na herní konzoli. Se stvořitelem barcelonského systému si ale lidsky nesedl. "Jako trenér byl fantastický. Jako člověk? Nechoval se jako muž," nechal se slyšet Ibrahimovič.

V životě dosáhl kanonýr mnoha klubových úspěchů. Mimo jiné dvanácti ligových titulů, i když dva z Juventusu mu posléze vzali kvůli korupci klubu. Přesto na mezinárodní scéně se Švédskem ještě nic nevyhrál. Teď to chce změnit a dělá pro to vše. Často opakuje, že by svým krajanům rád splatil dluh. V kvalifikaci zářil, dal jedenáct branek v deseti duelech a nakonec Švédsko protlačil přes nevyzpytatelnou baráž až na závěrečný turnaj. Ten bude pro něj hodně specifický, protože se odehraje ve Francii. V zemi, kterou podle svých slov tolik miluje. "Myslím si, že Francouzi budou kvůli mně fandit více Švédsku, než své zemi," prohlašuje bez špetky ironie.