<span>Znemožněná Sparta</span> a příběh zakopnutého míče

Fotbalová Sparta ve středu uzavřela příběh českých klubů v Evropě. Byl opět ponurý, krátký, neměl moc vrcholů, charakterizovala jej frázovitost a depresivní chvíle bezmoci. Taková beletrie za stovku, bez formy a chuti.

Půlsezona, jež se dala označit za slušnou, už se tak označit nedá. U Sparty to prostě takhle je. V domácí soutěži sice číhá v blízkosti prvního místa, ale vyřazení z Evropské ligy eliminuje náznaky pozitiv. Už kvůli tomu, že skupina byla hratelná, ba lehká. Prohra s Kodaní 0:3 bolí a bolet bude.

ČTĚTE TAKÉ: Chovanec: Byl to totální výbuch, mužstvo to neuneslo

Pro český fotbal, i když to on-line deník TÝDEN.CZ nerad připomíná, je to jen další tvrdý dopad na zem. Chvilku se vznášel, jako Íkaros, "že by to šlo", ale pak zjistil, že nemá křídla. Roztekla se vinou fotbalové nedostatečnosti. V tomto případě sparťanské.

ČTĚTE TAKÉ: Sparta se s Kodaní ztrapnila a uzavřela českou bídu  
                        Češi jsou zabednění, říkal trenér Kodaně a Pospěch se smál 

Dánský klub, nikterak silný a hvězdami nabitý, dokázal dvakrát naprosto v pohodě porazit Spartu a ani se na to moc nenadřel. To kvůli němu nejdou letenští dál.

Připomeňme, že ta samá Kodaň vypadla v předkole Ligy mistrů s podprůměrným kyperským klubem APOEL Nikósia, jenž následně získal v soutěži milionářů jen tři body, byl za šikanovaného.

Samozřejmě, zásadním důvodem středeční sparťanské prohry byla absence defenzivního srdce personifikovaného do dua Řepka - Hubník. Náhradníci Luboš Hušek a především rakouský patlal Niklas Hoheneder prezentovali striktní sněhulácký styl. Jenže stejně tak i záloha, útok... Zmrzlá nešikovnost prolezla všechny řady.

A také - je dost velkou chybou sparťanského vedení, že v případě ztráty jednoho (natož pak dvou) stoperů, nemá klub defenzivní náhradu, která by se dala požadovat za náhradu a ne za vylepený plakát.

Zkrátka netřeba se vymlouvat, tohle bylo dost hrozné. Na co jsou pak porážky Kluže, remíza s PSV... Na co? Na nic.

Domino efekt

Sparta se odřízla od přísunu peněz, které tolik potřebuje - minimálně devíti milionů, plus prémií za další zápasy. Český fotbal pak od možnosti rozšířit a bodově ještě alespoň trochu zahojit pohárový koeficient, jenž je teď někde na úrovni Islandu. Vše se domino efektem bortí, český fotbalový míč je opět zakopnutý daleko mimo hřiště. Vypadli všichni. Naprosto všichni. Tři hned na začátku (Teplice, Liberec, Olomouc), dva pár měsíců po nich (Sparta, Slavia).

Už jde vlastně o tradiční podzimní loučení: jarní Evropa, v níž se prezentuje jen to lepší, bude bez Čechů. Ten levně ponurý příběh bez nápadu je na nic. Nikoho nebaví. Ani nemůže...