Vrhla se do oboru, jemuž vládnou ostré lokty, tvrdé licitace a hlavně... muži. Hana Nováková (31) je první ženskou hráčskou agentkou v Česku. A fakt, že do hry chlapů zasahuje, mnoho z nich nemůže přenést přes srdce. „Dříve mě některé věci hodně mrzely, teď už ne," říká sličná a sebevědomá žena.
Opravdu chlapské ješity kolem fotbalu tolik dráždí, že existuje hráčská agentka?
Trošku určitě ano, v Česku to prostě není tolik obvyklé. Hodně lidí to překvapí, hodně lidí se na vás dívá s opovržením ve smyslu: vždyť ta ženská nemá ve fotbale co dělat. A když se něco povede, občas se šíří pomluvy, že to určitě nebylo jen tak. Bohužel, v oblasti, která je plná chlapů, to asi ani jinak nejde.
Ono je české fotbalové prostředí, zvlášť to agentské, známo nekonečnými pomluvami, ranami pod pás. Je opravdu tak špinavé, jak se říká?
Někdy bohužel ano. Než jsem tuto práci začala dělat, byli jsme s některými agenty dobří přátelé. Teď už ne, teď jsme konkurenti. Jsou tu nesmyslné věci, které o mně někteří rozšiřují. Dřív jsem to řešila, mrzelo mě to. Teď už ne. Snažím se soustředit na svou práci, ne na ostatní.
Jak se vůbec žena dostane k tak specifické práci?
Já se ve fotbale pohybuji už dlouho. Začínala jsem v době studia na vysoké škole v mé rodné Olomouci, kde jsem při evropských pohárech sloužila jako překladatelka, působila jako mezinárodní sekretář klubu. Pak si mě půjčily Drnovice, které také jeden rok hrály poháry. Načež mi nabídl zaměstnání fotbalový svaz, později přišly nabídky spolupráce s fotbalovými agenty. A já si řekla - proč být opět něčí zaměstnanec, vysokou školu mám, praxi ve fotbale také, anglicky umím, proč to nezkusit sama.
A šla jste do toho...
Jasně, testy byly plné fotbalové legislativy, celé v angličtině, deset otázek v češtině. Zvládla jsem to napoprvé.
Máte odlišný přístup k téhle práci než vaši mužští kolegové?
Samozřejmě jsem jiná... jsem ženská. Hráče vybírám hlavně podle lidských a mentálních kvalit. Velkou roli hraje i intuice. Jelikož jsem vystudovala psychologii, dokážu je prohlédnout, odhadnout, zda to má cenu, nebo ne. A o tom, jak jsou na tom fotbalově, mě informují moji lidé - skauti. Bývalí trenéři, hráči.
Je třeba dodat, že máte hlavně mladé fotbalisty. Kolik je nejmladšímu z nich?
Ročník 1995, to znamená třináct let.
Třináct? Nepřijde vám to strašně málo?
Ano, asi to není úplně ideální. Ale takové je momentálně fotbalové prostředí. Konkurence je velká, každý chce co nejdříve agenta a každý agent chce co nejlepšího hráče a ti „starší" jsou už rozebraní. Rok od roku se podepisují mladší a mladší kluci.
Jak vůbec funguje spolupráce s takovým klučinou? Jde tam už o peníze?
Ne, to ne. Spíš je to hodně o zařizování různých pojištění, starání se o zdravotní péči, komunikaci, ale třeba i o materiální zabezpečení - kluci dostávají kopačky a tak podobně.
Kolik vůbec máte hráčů?
Asi tak 70, 80.
Většinou jsou v citlivém žákovském, dorosteneckém věku, kdy jimi cloumají různorodá lákadla. Máte vy, jako žena, výhodu v řešení specifických problémů?
Já si hodně zakládám na komunikaci, kluci se mi svěřují i s mimofotbalovými věcmi, za což jsem ráda. Občas suplujeme rodinu, jsme takovou třecí plochou.
A „zkoušeli" na vás někdy něco? Přeci jen, jste na agenta nezvykle atraktivní...
(Usmívá se) Stalo se to, byly tam určité náznaky. Ale já mám v těchto případech vůči hráčům blok, zeď, prostě to nejde. Nedávno jeden můj kolega oslovil třináctiletého kluka a ptal se ho, jestli má už agenta, a on říká, že ne. Tak se ho zeptal, jestli by nechtěl agentku - Hanku Novákovou. A on na to: „To je prej hrozně hezká ženská." Tak to mě potěšilo.
Samozřejmě, je to o investici, jako každý podnik. Musíte investovat, aby se vám to vrátilo v budoucnosti v ziscích.
Sešívané srdce |
| „Nejlepší trenér v Čechách? Karel Jarolím. Ale nejsympatičtější je jednoznačně Víťa Lavička," říká Nováková. O fotbale má přehled, sleduje jej odmalička. „Můj dědeček byl velký slávista, chodila jsem s ním na zápasy. A ta červenobílá v rodině zůstává," usmívá se a přiznává: „Odjakživa fandím Slavii." Proto ani nepřekvapí její volba nejlepšího hráče české ligy. „To je Míša Tavares, jednoznačně," jmenuje francouzského záložníka vršovického klubu. |
A v jaké fázi jste?
Nějaké přestupy se udělaly, nějaké peníze se vrátily. Ale ještě to není úplně vyrovnané. Tím, že většinu portfolia tvoří mladí hráči, jde o dlouhodobou investici, mravenčí práci. Není to tak, že by každý fotbalový agent byl milionář, jak si někteří lidé myslí.
Kromě talentů, které ještě fanoušci neznají - jací jsou vaši nejznámější hráči?
Aleš Neuwirth, stoper Baníku Ostrava, nebo třeba brankář české jednadvacítky Dominik Rodinger. Ten vlastně skoro skončil s fotbalem, ale nakonec jsme se náhodou potkali v jednom baru, kde mě požádal o pomoc, a den nato už šel na východ Slovenska, do hodně divokého prostředí slovenských Michalovců. Tam se v osmnácti chytil ve druhé lize a za necelý rok už byl pozván do reprezentační jednadvacítky. Ve stejnou dobu si ho vytáhl Slovan Bratislava, Dominik tam chytá, s klubem momentálně vede slovenskou ligu...
To mi povězte - o fotbalistech se říká, že jsou to šampóni bez mozku, frajírci. Je to opravdu tak? Vy jako ženská to můžete lépe posoudit...
Když s nimi sedíte sami u stolu, tak vůbec ne. V kolektivu občas machrují, na hřišti taky. Ale třeba se mi stalo, že jeden můj hráč takhle při zápase machroval, sprostě nadával, pak mě viděl, jak tam stojím u zábradlí, a pokorně se mi o přestávce přišel omluvit (usmívá se). Ale na hřišti mi to tolik nevadí. Snažím se hráčům vštěpovat jednu zásadu „velký na hřišti, malý mimo něj".
V českém fotbale se pohybujete dlouho, rozumíte mu?
Tak asi už snad poznám, když je hráč pomalý, rychlý, měkký, důrazný... Poznám ofsajd. Myslím, že mu malinko rozumím. Ale nějaké podrobné taktické rozbory, do toho bych se asi nepouštěla...
Ale v případě návštěvy lidové hospody byste u piva dokázala rozebrat se štamgasty fotbalové problémy?
V hospodě určitě, tam je chytrý každý (směje se).
Tak to zkusíme. Co říkáte na současnou krizi Sparty? Co je tam špatně?
No... Nechci se do toho moc pouštět, nikdo nevidíme pod sparťanskou pokličku... Snad jen - možná tam v minulosti podcenili začleňování mladých hráčů, chybí nějaká koncepce. Je to hodně o lidech, pokoře... Třeba v Olomouci, kde jsem působila, šéf Jiří Kubíček vyloženě razil cestu co největšího počtu odchovanců v klubu a fungovalo to.
Zajímavá odpověď. A co tohle - myslíte, že je potřeba radikálního řezu v rámci vedení Českomoravského fotbalového svazu?
Záludná otázka. Ale asi ano. Nějakou dobu jsem tam pracovala. Změny jsou určitě potřeba. Přeci jen, v současné chvíli je odrazem toho skutečnost, jak náš fotbal vypadá. Je to o zájmu sponzorů, fanoušků, mladých hráčů... všechno asi není správně.
Myslíte, že by se jednou mohla stát předsedkyní svazu žena?
Třeba já? (Směje se)
Třeba vy.
Já myslím, že žena ve vedení svazu by klidně mohla být. Důležité jsou schopnosti, ne pohlaví.
Jenže přeci jen, dokážete si představit takové ty pupkaté konzervativce ve fotbalovém parlamentu, jak budou respektovat ženu jakožto svého předsedu?
Těžko by to kousali, kluci pupkatí, tam by asi byl problém. Asi by to nepřenesli přes srdce. Ženskou jen tak nepřijmou. Je to nějaký divný český předsudek.
Ale jak to?
Nevím, nevím, to je otázka na ně. Přitom ve vyspělé fotbalové Evropě není ženský prvek až tolik nenormální, nikdo se nad ním tolik nepozastavuje.
Přivítala byste třeba, kdyby se objevila nějaká další fotbalová agentka?
Určitě by mi to nevadilo, kdyby nebyla mladší a hezčí (směje se).
A co komplexně - měly by zatuchlé fotbalové prostředí v Česku oživit ženy?
Co můžu říci jiného, než že ano. Ženy mají přeci jen trošku jiný přístup. A ve věcech čistě fotbalových se přeci můžeme obklopit schopnými lidmi, odborníky. Ne každý současný kvalitní funkcionář musí být bývalý fotbalista.
Teď ale moc reprezentantek něžného pohlaví ve fotbale není. Napadá mě jen Dagmar Damková, ve Slovácku donedávna působila v roli šéfky Marcela Mrázková... Drží spolu ženské „basu"?
Ne, to ne. Není moc příležitost, každá jsme jinde. S paní Damkovou se známe, pozdravíme se, ale nijak se nescházíme. A paní Mrázkovou jsem měla ráda. Ona je ekonomka, byla první ženou ve vedení českého fotbalového klubu. Zvládala to dobře, je inteligentní, prý hodně tvrdá, pár chlapů se s ní při jednáních natrápilo. Vlastně ani nevím, proč skončila.
Žena - šéfka klubu. Žena - agentka. Žena - rozhodčí. Co ještě by mohlo něžné pohlaví pokrýt?
Uměla bych si představit trenérku. Znám osobně velmi dobře třeba Jitku Klimkovou, trénuje ženskou reprezentaci, ženy Slovácka. Dlouho fotbal hrála, hodně mu rozumí, má zkušenosti, jezdí na semináře do USA, má přirozený respekt. Neříkám, že by hned mohla skočit k chlapům, ale vést nějaké dorostence? Proč ne... V současné době je první ženou studující trenérskou profi licenci UEFA, držím jí palce.
Foto: archiv Hany Novákové
