Fotbalová Slavia má za sebou parádní podzim. Po šesti letech trápení je zpátky mezi elitou. Ekonomicky i sportovně. Díky česko-čínským majitelům i Milanu Škodovi (29), nejlepšímu střelci týmu.
Loni boj o záchranu, letos o poháry. To je pořádná změna. Bavíte se v kabině o titulu?
Na titul zatím nemyslíme, ale určitě můžeme bojovat o poháry. Třetí, čtvrté místo je v našich silách.
Jaký vliv mělo na náladu v kabině, že do klubu přišli nové majitelé - čínská CEFC a podnikatel Jiří Šimáně?
Moc jsme to neprožívali, ale pro klub je to jedině dobře. Hlavně se nám daří i na hřišti. Sice máme podobný tým jako loni, ale přišlo pár hráčů jako třeba Štohanzl, Souček, Voltr, kteří naši hru zvedli.
Vy zas Slavii zvedáte svými góly. V loňské sezoně jste jich nastřílel 19, letos jich máte v polovině soutěže 10, jste třetím nejlepším střelcem ligy. Čím to je, že jste se začal výrazně prosazovat až před třicítkou?
Těžko říct. Každý hráč má svůj vývoj. Někdo dává góly hned na začátku kariéry a pak má třeba ústup ze slávy. A já jsem si na to prostě musel počkat. Přikládám to zkušenostem. Už nelítám jak blázen. Vím líp, kam si stoupnout, naběhnout. A mám i štěstí. Já osobně si myslím, že jsem moc talentu nepobral. Spíš jsem si to vydřel a i proto jsem se začal prosazovat až později.
Věřil jste, že se vůbec dočkáte? Že jste ideální věk nepromeškal?
Je pravda, že před rokem by mě ani nenapadlo, že budu střílet tolik gólů. A najednou jsem byl v reprezentaci, trefil se dvakrát proti Kazachstánu a pomohl tak k postupu na Euro. Neuvěřitelné.
ČERNÝ PÁV JE NEJVÍC
Jaké vlastně byly oslavy postupu?
Proběhlo to v klidu, žádná divočina. Trenér Vrba nás varoval, abychom se chovali slušně. A navíc jsme po posledním zápase v Holandsku přiletěli domů asi v půl páté ráno, takže nebyl čas jít někam slavit. Jen jsme si v letadle zazpívali.
Co jste zpívali?
Klasiku. Jarošovský pivovar, Michala Davida, Karla Gotta, Hanku Zagorovou. To mě baví.
Jaká písnička frčí nejvíc od Hanky Zagorové?
Nejvíc určitě Černý páv.To je ta nejlepší písnička. Já ji mám úplně nejradši, ale myslím, že ji mají rádi všude (usmívá se).
I třeba v autě si ji rád poslechnete?
I v autě. A u toho si zpívám. Přítelkyně se směje, že jsem blázen. Ještě mám rád Být stále mlád nebo Žít jako kaskadér.
Vy jste v létě hodně žil přestupem do zahraničí, ale nakonec to neklaplo. Proč?
Slavia se prostě rozhodla, že mě neprodá. Tečka. A já jsem s tím nic nemohl udělat.
Ale přestup do tureckého Sivassporu byl hodně blízko...
Právě. V létě mi bylo řečeno, že je to jasná věc. Už jsem s tím počítal. Jenže Slavia si to najednou rozmyslela. To víte, že mě to mrzelo, pár dní jsem byl naštvaný.
To je jasné, třeba to byla vaše poslední šance zahrát si v zahraničí.
To jsem si taky říkal. A po konci kariéry si možná uvědomím ještě víc, jaká to byla škoda. Ale teď už mě to nemrzí.
NEJHŮŘ BYLO ZA PASTOORA
Ve Slavii jste teď podepsal novou smlouvu, ale blíží se zimní přestupové období, třeba se i tentokrát objeví lákavá zahraniční nabídka.
Já se o to už vůbec nestarám. Stačilo mi to v létě. Ale mám takový sen - hrozně rád bych si zahrál v Anglii. Fandím Manchesteru United, obdivuju Wayna Rooneyho... Ale fakt si to teď ve Slavii užívám. Jsem rád, že se nám daří víc než loni.
Kdy vám naopak bylo ve Slavii nejhůř?
To bylo na jaře 2014, kdy nás vedl nizozemský trenér Alex Pastoor. To jsme byli hodně dole, nejen v tabulce. To bylo šílený. Já hrál stopera. Nedařilo se nám, všechno špatně, šílený. Měli jsme štěstí, že jsme nesestoupili.
Přitom trenér Pastoor přišel s velkou pompou, dostal luxusní smlouvu. Proč to pak pod ním nešlo?
Těžko říct. Tréninky nebyly špatný, ale prostě to nezafungovalo. Myslím, že kdyby tady trenér Koubek zůstal, tak bychom určitě nehráli až do posledního kola o záchranu. Zachránili bychom se dřív.
Právě trenér Koubek vás ale začal stavět na stopera. Jak jste to tehdy snášel?
Ze začátku to bylo těžké, vůbec jsem to nechtěl hrát. Začalo to v přáteláku, řekl, že mě tam jen zkusí. A pak přišel ligový zápas s Plzní, v němž jsem nastoupil na stoperovi. Zvládli jsme to, hráli jsme 1:1. Vlastně jsem byl nakonec rád, že vůbec hraju v základní sestavě.
Takže byste si tam klidně zvykl?
Ne, věděl jsem, že tam dlouhodobě rozhodně hrát nechci. Čekal jsem, až se dojede sezona, která stejně byla hrozná. Ale cítil jsem, že kdybych nehrál stopera, tak bych nehrál vůbec. Naštěstí už jsem zpátky v útoku (usmívá se).
VAŘIT NEUMÍM
Útočníkem byl i váš otec Milan Škoda, který působil léta v pražských Bohemians. Jste podobný typ jako on?
Zdědil jsem po něm dobrou hru hlavou. Ale postavu máme odlišnou, on byl menší, zarputilý, takový buldok.
Váš mladší bratr Michal je zas útočníkem ve Zbrojovce Brno. Nastupovali jste někdy i společně v jednom týmu?
Na Bohemce jsme hráli spolu, ale ne na hrotu útoku. To si ani nedokážu představit. Tehdy hrál on, tuším, beka.
Byl jste vždycky lepší než on?
Asi ano, byl jsem o dva roky starší, měl jsem navrch. Ale zase on je levák, střelu levačkou bych si od něj hned vzal.
Komu vlastně fandí rodiče, když hraje Slavia proti Brnu?
Přejí si, abychom dali oba gól a zápas skončil remízou. I když někdy to řeší podle pohledu na tabulku. Řeknou: Vy ty body potřebujete víc, tak bych to přál vám.
V srpnu jste prohráli s Brnem 0:1 a právě váš bratr Michal vstřelil jediný gól zápasu. Pak říkal: "Brácha bude zuřit, radši mu volat nebudu." Jak to bylo doopravdy?
Zuřil jsem, vážně. Byl jsem hodně naštvaný, že to v Brně takhle dopadlo. Samozřejmě druhý den jsem si říkal, že mu ten gól vlastně přeju, ale stejně jsem byl naštvaný. Jinak jsme spolu často v kontaktu, voláme si, podporujeme se.
Jaké jste měli dětství?
Krásné, strašně rád na to vzpomínám. Přišli jsme s bráchou ze školy, hodili tašku do kouta, šli ven, dělali lumpárny, pak na trénink... Hráli jsme tehdy oba na ČAFCe, kde táta pracoval a chvíli nás i trénoval. A večer jsme mydlili fotbal v předsíni, rozbíjeli sklíčka ve dveřích.
A co byste dělal, kdybyste se fotbalem nemohl uživit?
Tak to nevím (přemýšlí). Studoval jsem obor kuchař/číšník, ale nešlo mi to, vařit neumím.
I když možná bych zvládl nějakou minutku. Třeba steak se zapečenými brambory.
Dáváte si pozor na životosprávu?
Mám určité návyky. Před zápasem jím třeba hlavně rýži a nejím maso. Slyšel jsem totiž, že se tráví delší dobu a tím oslabuje tělo.
Řada sportovců dodržuje bezlepkovou dietu, kterou propaguje třeba tenista Novak Djokovič.
Ta se mi líbí, ale bohužel nemám takovou vůli, abych ji poctivě dodržoval. Snažím se, ale je to hodně těžký. Alespoň snídám bezlepkový chléb nebo nejím těstoviny, které jsem dřív 
jedl hodně, ale čokoládu si třeba dám. Hlídám si to hlavně před zápasem.
A pivo si po zápase dáte?
Mně pivo ani víno nechutná, vůbec to nepiju. Když už máme rozlučku, tak si dám třeba rum s kolou.
PŘÍBĚH MILANA ŠKODY ČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 7. PROSINCE.
