Tomáš Rosický se za přítomnosti desítek novinářů v záři reflektorů a blesků fotografů upsal na dva roky pražské Spartě. Vymodlený návrat nejúspěšnějšího českého fotbalisty posledních let a kapitána reprezentace provází kromě ovací i otázka, která je nasnadě. Nedopadne jeho příchod tak, jako tomu bylo zvykem v posledních letech při návratech reprezentačních opor za zenitem?
Případ Ujfaluši
Tomáš Ujfaluši přišel v létě 2013 do Sparty s velkou pompou. Bývalý reprezentační stoper byl oporou obranných řad v takových velkoklubech, jakými jsou Fiorentina, Galatasaray Istanbul nebo Atlético Madrid.
Tvrdý bek byl postrachem pro útočníky soupeřů ve všech ligách, ve kterých působil. Své o tom ví i největší hvězda současného fotbalu Lionel Messi. Toho Ujfaluši ve vzájemném zápase ve Španělsku, řečeno fotbalovou terminologií, bez respektu přepůlil a opora Barcelony byla několik dní mimo hru.
Fanoušci klubu z Letné se už těšili, jak zkušený matador bude přínosem na hřišti i v kabině. Bohužel stejně velké jako očekávání, bylo pozdější zklamání. Ujfauši odehrál za Spartu pouhé 4 zápasy (z toho 2 přípravné a 2 v poháru) a poté ukončil kariéru a přesunul se do managementu letenského klubu. Vinou bylo vleklé zranění kolena.
Případ Berger
Patrik Berger byl jedním z hrdinů fotbalového mistrovství Evropy v roce 1996. Svá nejlepší léta si levonohý záložník s úžasnou střelou i centrem prožil v anglickém Liverpoolu, se kterým ovládl Pohár UEFA.
Po odchodu z týmu Reds se přes Portsmouth a Aston Villu vrátil zpět do České republiky. Vzhledem k jeho minulosti mu byl prorokován příchod do Slavie. On však místo sešívaného zvolil rudý dres největšího rivala ze Sparty.
Ale návrat po dlouhých sedmnácti letech to nebyl nikterak slavný. Berger sice důležitými góly na konci sezony 2008/2009 pomohl Spartě do milionářské Ligy mistrů, ale na podzim byl nucen podrobit se již osmé operaci kolena, se kterým měl v průběhu sportovního života vleklé problémy. Rekonvalescence neprobíhala tak, jak by si Berger představoval a jeden z nejlepších leváků moderního českého fotbalu ukončil svou bohatou sportovní kariéru.
Případ Jankulovski
Zřejmě nejsmutnější příklad z našeho výběru. Marek Jankulovski si tvrdou pílí a dřinou dokázal najít cestu z Baníku Ostrava až do italské série A do AC Milán, klubu, který nikdy neměl jiné než mistrovské ambice. S "Rossoneri" vyhrál italský titul a nad hlavu zvedl i trofej pro vítěze Ligy mistrů.
V českém národním týmu absolvoval Jankulovski takřka osmdesát utkání, třikrát byl členem kádru na mistrovství Evropy a jednou na světovém šampionátu.
Ověnčen úspěchy a přeplněný zkušenostmi ze světového fotbalu se fotbalový univerzál Jankulovski v létě 2011 vracel do Baníku, ze kterého odešel "do světa". Vedení, fanoušci i ostatní hráči očekávali od ikony ostravského týmu zkušenosti, přehled a velké pozvednutí upadajícího klubu.
Bohužel ničeho z toho Jankulovski na hřišti nedokázal. V prvním soutěžním utkání, do kterého naskočil, proti Hradci Králové si sám obnovil staré zranění kolene a po několika měsících laborování s postranními vazy se na začátku roku 2012 rozhodl ukončit aktivní kariéru.
Případ Jarolím
Do velkého fotbalu odešel záložník, o kterém se díky jeho "nepříjemnosti" na hřišti říkalo, že je lepší hrát s ním než proti němu, z Pražské Slavie. Zamířil do Německa, konkrétně do Bayernu Mnichov. Odtud se pak stěhoval v rámci země do Hamburku, kde vydržel celých 10 sezon. Po kratičkém angažmá ve Francii zamířil účastník mistrovství světa v Německu do Mladé Boleslavi.
Tu v té době trénoval jeho otec dnes reprezentační kouč Karel Jarolím. Ale rodinný podnik příliš nefungoval. Jarolím mladší nedostával na hřišti tolik prostoru, kolik by si představoval a i vinou zranění byl z obávaného středopolaře krotký beránek.
A právě zdravotní problémy byly za jeho definitivním koncem kariéry po pouhém roce ve středočeském klubu. Nutno podotknout, že v Hamburku, který byl pro Davida Jarolíma druhým domovem, mu uspořádali megalomanskou rozlučku s kariérou, na kterou dorazilo neskutečných 32 tisíc fanoušků.
Případ Baroš
Jediný aktivní člen našeho výběru. Baroš prožil nejlepší léta kariéry v Anglii, kde válel za Liverpool a za Aston Villu. Jeho druhou nejoblíbenější destinací je Turecko, kde nastoupil na Galatasaray a Antalyaspor.
Velké sympatie fanoušků Baníku si získal, když se na půl roku vrátil z turecké ligy do Ostravy, aby pomohl zachránit klub, který ho vychoval. Navíc svůj plat věnoval na rozvoj tamní fotbalové mládeže. Přesto se Baroš s Baníkem rozešel ve zlém a zamířil do Mladé Boleslavi.
Ani tam to ale nebylo ono, a tak před sezonou zamířil pod Ještěd do Slovanu Liberec, se kterým si na podzim zahraje Evropskou ligu.
Pokud se Rosický brzy dá zdravotně do kupy, právě jeho souboje s Mianem Barošem by mohly být ozdobou letošního ročníku ligy. Pro fotbalové fanoušky je návrat těchto legend stejný, jako kdyby se na hokejové stadiony vrátil Jaromír Jágr a stihl pár zápasů proti Martinu Ručinskému.
