Případ Rosický. Porcelánový panáček, nebo skutečná posila?

"Mě vyhoděj ze Sparty, aby udělali místo pro Rosu? Pro pana skleněnýho? Porcelánovej panáček, vole. A ještě ke všemu mu daj mojí legendary ten." Tahle hláška Juliuse Lavického, hlavního hrdiny populárního seriálu Vyšehrad, před časem bavila celý fotbalový národ. Tvůrci v čele s hercem Jakubem Štáfkem si s nadsázkou stříleli z častých zdravotních problémů nové posily Sparty. Realita jim ale zatím dává jen a jen za pravdu.

Tomáš Rosický přišel na Letnou s velkou slávou na konci léta. Jeden z nejlepších hráčů v historii českého fotbalu, typický svým geniálním herním myšlením a citem pro kombinaci. Zároveň ale muž, jehož chorobopis poslední dekády by vydal na pořádně tlustou knihu. Přesto byl po svém návratu zpět domů plný optimismu, vyléčil zranění z červnového mistrovství Evropy a chtěl se zapojit do hry.

Velký den pro celý sparťanský lid nadešel 10. září, kdy Rosický naskočil na posledních dvacet minut utkání proti Mladé Boleslavi. Předvedl několik hezkých přihrávek a fanoušci jej po patnácti letech vítali na domácím trávníku pomalu jako boha. Od té doby ale nic. Ticho. "Tomáš má lehké zranění, dejte mu čas," znělo neurčitě z Letné.


Z lehkého zranění se ale vyklubaly přetrvávající potíže s achillovkou a hvězdný záložník se na hřišti během podzimní části už neobjevil. V zimě se znovu začal pozvolna individuálně připravovat, na soustředění ve Španělsku s mužstvem absolvoval i pár herních tréninků. A všem příznivcům Sparty svitla nová naděje, že Rosický začne hrát a bude tahounem mužstva v jarním boji o titul.

Jenže zase ne. "Tomáš Rosický není zdravotně v pořádku, jeho problémy se znovu objevily. Velmi rád bych sparťanské veřejnosti sdělil nějakou přesnou informaci, ale v tuhle chvíli to prostě neumím," oznámil smutně trenér Tomáš Požár na tiskové konferenci před odvetným utkáním play-off Evropské ligy proti Rostovu.

Nějaký dlouhodobý návrat do sestavy se tak znovu odkládá. Už při srpnovém představení slavné posily se objevovaly narážky, že technický záložník bude v Česku trávit víc času v Motole a Střešovicích než na ligových stadionech. A zatím to tak skutečně vypadá, byť Rosického příchod měl pro Spartu i některá pozitiva.

Marketingově se ihned stal velmi zajímavým, dresy s jeho jménem šly "na dračku" a ve fanshopu pražského celku mu vytvořili i vlastní kolekci. Roli reklamního taháku tedy šestatřicetiletý fotbalista už splnil takřka dokonale. Teď je ale otázkou, jestli se mu vůbec ještě někdy povede vystoupit i v té, kvůli níž do Sparty přicházel především. V té na hřišti.

Příběh jeho zranění se totiž zdá být nekonečný. Když už to vypadá, že by se přece jen mohl vyléčit, přijde pokaždé zpráva, která veškeré šance opět odsune na neurčito. Rosický zatím plní roli posily do kabiny, díky svým zkušenostem může jít mladším spoluhráčům příkladem a v lecčems jim poradit.

Funkci špílmachra na trávníku ale pořád musí přenechat jiným. Nakolik je reálná šance, že ještě někdy bude stoprocentně připravený k zápasu, ví asi jen on a jeho nejbližší okolí. Každopádně by si měl sám umět říct, jak dlouho to ještě má cenu zkoušet. Opakované pokusy z posledních let totiž už vzbuzují spíš lítost než naději.

Začíná to vypadat tak, že slavná premiéra proti Boleslavi byla zároveň i Rosického rozlučkou. A seriálový "Lavi" se vlastně ani moc nespletl.