Vladimír Šmicer se spolu s Milanem Barošem stal prvním českým fotbalistou, který kdy vyhrál nejprestižnější evropskou klubovou soutěž Ligu mistrů. Stalo se tak v roce 2005, když gólem a proměněnou penaltou v rozstřelu pomohl Liverpoolu k triumfu ve finále v Istanbulu nad tehdy velmi silným AC Milán. I po 12 letech však Šmicer nechápe, jak se mohlo podařit jeho celku vyhrát, když v poločase prohrával 0:3.
"Vzpomínky jsou pořád čerstvé, i když je to už 12 let. Byl to největší úspěch mé kariéry. Neuvěřitelný zápas, o kterém se dodnes v Liverpoolu bavíme, jak se nám to vůbec mohlo povést proti takovému týmu jako AC Milán otočit," řekl Šmicer novinářům při čtvrteční výstavě trofeje pro šampiony Ligy mistrů v pražském nákupním centru Arkády.
"Myslím, že z našeho týmu by tehdy hráli za Milán tak dva možná tři hráči. Možná Steven Gerrard, možná Jerzy Dudek nebo Sami Hyypiä. Milán měl tehdy neskutečný tým. Proto je to pro nás obrovské vítězství," vzpomínal bývalý český reprezentant.
Liverpool však měl tehdy i jeho pověstné štěstí, kvůli kterému získal přezdívku "Štístko". "V poločase jsme si řekli, že pro fanoušky zkusíme dát alespoň jeden gól. A kdybychom náhodou dali druhý, tak Milán znervózní. A ono se to stalo strašně rychle. Gerrard se krásně trefil hlavou, a když jsem já trefil ten druhý gól, tak jsem cítil, že si jdeme za třetím. Já oslavoval, ale nikdo ke mně neběžel. Všichni už běželi na půlku, protože jsme byli v laufu a věděli jsme, že hned jdeme do nich dát další," popisoval Šmicer.
"My měli plán, zatímco Milán tam šel s tím, že to dohraje. My je však zaskočili. V prodloužení byl zas lepší Milán, ale my si věřili na penalty, že to je naše šance," dodal.
Byl jsem trochu zklamaný, moje penalta mohla být rozhodující, říká Šmicer
A skutečně penalty přinesly Liverpoolu senzační triumf, když Milán ze čtyř pokusů tři neproměnil. Naopak ve čtvrté sérii proměnil právě Šmicer a přispěl k výhře.
"Byl jsem ale zklamaný, když přede mnou neproměnil spoluhráč John Arne Riise, protože ta moje penalta už mohla být rozhodující. Už jsem si vybíral místo, kam poběžím slavit, abych neběžel před kotel Milána. Ale nakonec to dopadlo takhle, že si to vychytal náš gólman Dudek," usmíval se Šmicer.
Přitom jeho start ve finále, když už v první půli střídal zraněného Harryho Kewella, byl poměrně překvapivý, jelikož na předchozí ligový duel s Aston Villou nebyl ani v nominaci a sám se obával, aby do Istanbulu na finále vůbec s týmem odcestoval.
"Dodnes nepochopím, že mě trenér Rafael Benítez nevzal do nominace na ligu, a pak mě postaví do finále Ligy mistrů. To jsou ale tahy, které on měl. Patří podle mě mezi pět nejlepších trenérů na světě. Já ho mám rád, i když bych mohl být zahořklý, že mi po finále neprodloužil smlouvu, nebo že mi nedával víc prostoru. Ale způsob, jakým vedl tréninky, jakým připravoval tým na zápasy, se mi líbil. Měl jsem ho rád. Byl to dobrý chlap," dodal Šmicer.
Kromě něj a Baroše elitní soutěž z českých hráčů vyhráli už jen Marek Jankulovski právě s AC Milán a brankář Petr Čech s Chelsea. To je podle Šmicra málo. "Potřebovali bychom, aby nás bylo alespoň jedenáct, abychom mohli hrát nějakou exhibici. Teď má třeba šanci Pavel Nedvěd jako šéf Juventusu. Když to vyhraje jako bafuňář, tak ho do té party také vezmeme," vtipkoval se Šmicer na adresu bývalého spoluhráče z reprezentace.
Z aktivních hráčů až na Čecha nikdo nepůsobí v elitním týmu, který má reálnou šanci na triumf v Champions League. "Ale snad se to povede někomu ze současné jednadvacítky. Vaškovi Černému, Jakubovi Janktovi nebo Patrikovi Schickovi. Ten má asi nejlépe našlápnuto, jelikož se o něj zajímají velkokluby," věří vicemistr Evropy z roku 1996.
Podobně je na tom ale i Liverpool, který od triumfu v Lize mistrů získal jen Anglický pohár a Ligový pohár. Posledních pět let je úplně bez trofeje. "Už je potřeba úspěch, protože generace, co si pamatuje Liverpool vítězit, už odrůstá," připustil Šmicer.
