Čech vzpomínal: ME jednadvacítek mi změnilo život

Blížící se mistrovství Evropy fotbalistů do 21 let v Česku patří k největším "tržištím" s mladými hráči. Skauti předních evropských klubů pozorně sledují vycházející hvězdy, zda na turnaji potvrdí předpoklady. Své o tom ví i brankář Petr Čech, který právě na Euru jednadvacítek zazářil v roce 2002, kdy pomohl k zisku zlatých medailí. Rázem se stěhoval do francouzského Rennes a následně do Chelsea, kde se vypracoval mezi nejlepší gólmany světa.

"Šampionát v roce 2002 byl důležitým krokem v mé kariéře. Hráči jsou skautováni dlouhodobě, ale během finálového turnaje všichni skauti čekají, zda hráč potvrdí své kvality. Nám tehdejší vítězství hodně otevřelo dveře do Evropy," vzpomínal Čech, kromě nějž se po turnaji v Evropě prosadili například Jan Polák, David Rozehnal, Zdeněk Grygera, Tomáš Hübschman, Radoslav Kováč či Milan Baroš, který však už v té době měl smlouvu s Liverpoolem.

To Čech byl stále hráčem Sparty, s níž si zahrál i Ligu mistrů. "To mi samozřejmě hodně pomohlo a měl jsem nějaké nabídky z Anglie, ale jelikož jsem neměl starty za národní tým, nemohl jsem dostat pracovní povolení. Až šampionát jednadvacítek mi pomohl k tomu, že jsem pak hned šel do Francie," řekl Čech.

Angažmá v Rennes si zřejmě vychytal ve finále právě s Francií, když udržel čisté konto a v následném rozstřelu chytil tři penalty. "Tehdy jsem ani nebyl na jejich penalty připravený, protože to nešlo někde nastudovat. Dnes jsou všechny penalty na Youtube, tehdy ale taková možnost nebyla. Tak jsem se jen snažil jim to udělat co nejtěžší a nějakým pohybem jim to neulehčit," vzpomínal Čech.

"Vybavuje se mi, že jsem si lehl na trávník, přetáhl dres přes hlavu a přemýšlel jsem, co budu dělat. Pak jsem si říkal, celý život jsi trénoval, aby jsi něco dokázal. Teď chytneš pár penalt a budeš mít zlatou medaili. Nemůžeš si to nechat sebrat," vybavil si i po 13 letech.
Jednu z penalt chytil i Julienu Escudéovi, s nímž se hned po turnaji sešel v kabině Rennes.

"Dokonce jsme spolu na soustředění bydleli v jednom pokoji. Trochu ironie osudu," dodal.
I dnes bere tehdejší úspěch jako jeden z největších ve své bohaté kariéře. "Vyhrál jsem Ligu mistrů, Evropskou ligu, anglické tituly, ale tohle pořád patří mezi mé největší úspěchy. Kompletně mi to změnilo život. Odtamtud jsem odešel do Francie a všechno se rozjelo úplně jinak," řekl.

Sám neví, zda by se bez tehdejšího úspěchu někdy objevil v Chelsea. "Těžko říct. Třeba bych se tam ocitl jinou cestou, to nikdo neví, ale tento turnaj mění hráčům kariéru. Proto přeji klukům, ať jim turnaj změní život tak jako mně," dodal.

Čech si je však vědom toho, že pro současné české reprezentanty bude letošní šampionát o to těžší, že se koná doma v Praze, Olomouci a Uherském Hradišti. "Já zažil doma mistrovství Evropy šestnáctiletých a je velký rozdíl hrát takový turnaj doma nebo venku. Doma vás všichni považují za favorita, tlak je daleko větší. Kluci se s tím budou muset vyrovnat, to je pro ně největší past, do které nesmí spadnout. Může je to svazovat, viděli jsme to třeba u hokejistů teď na mistrovství světa. Ta odhodlanost doma vyhrát může být i kontraproduktivní," varoval Čech.

"Ale kluci už jsou zkušení, hrají v lize, v zahraničí, budou tam mít kluky z áčka, pak je tam můj spoluhráč Tomáš Kalas. Věřím, že tým má zkušenosti i kvalitu na to, aby to zvládl," dodal.