Chorzów: historický betonový kolos, <span>plešaté hlavy</span>

Když vejdete do útrob, říkáte si: „Luxus, hodně kvalitní záležitost." Stačí však, aby vás nepřehledný systém chodeb a schodišť „vyplivl" na samotný stadion Slaski, národní chloubu Polska, a mínění trochu poupravíte. Na betonovém a spíše nevzhledném kolosu vyzkouší dnes divokost místních fanoušků čeští reprezentanti.
 
Tribuny rozlehlé. Kolem trávníku úzký pruh jakéhosi podivného písku, snad na atletiku. Kde to jde, tam je vidět beton - to snad abyste nezapomněli, že Slaski stojí v Chorzówě už od roku 1956. I když byl různě rekonstruován, modifikován, modernizován.

ČTĚTE TAKÉ: Jak Češi přesvědčovali Poláky, že je znají
 
Naproti hlavní tribuně se tyčí odporná věž, která trochu připomíná hlídací boudu na hranicích v časech totalitní buzerace. Avšak i tak je Slaski nejmodernější v zemi. „Už jenom střecha a může se tu hrát Euro," říká mi jeden z místních novinářů a jedním dechem dodává: „Teda jestli se v naší zemi vůbec bude hrát."

Problémy s polským spolupořadatelstvím šampionátu v roce 2012 netřeba připomínat. Za všechno hovoří fakt, že celý fotbalový svaz byl rozpuštěn vládou, aby následně sám rezignoval (to kvůli FIFA). A stadiony? Nestojí ani jeden z plánovaných čtyř. Ten v Chorzówě je jakýmsi náhradníkem. „Kdyby se něco nestihlo," dodává chlapík z chorzowského deníku. A že se to teda nestíhá...

Trochu divočejší plešky

Rozlehlý stánek má pro reprezentační zápasy kapacitu 46 tisíc, ale prý se sem vejde až 60 tisíc lidí. Češi každopádně poznají pravou divokost svých sousedů. Ve slezském kraji, který je jedním z nejchudších v Polsku, se tvoří hodně tvrdé jádro polských fanoušků složené z chuligánů „hornického trojúhelníku" - Ruchu Chorzów, Górniku Zabrze a Katowic.

„Když na sobě nemají tihle kluci národní dres, jsou schopní se navzájem zabít. Ale při zápase  reprezentace se všichni semknou a fandí spolu. Mají mír. Další den už ne," vysvětluje mi podivnou směsicí polštiny, ostravštiny a angličtiny jeden z pořadatelů, jak že to je mezi místními ultras.

Pak za mnou ještě běží a říká: „Ale já myslím, že Ruch Chorzów má nejklidnější fanoušky ze všech. Ti ostatní jsou o dost divočejší."

Jenže i při průjezdu Chorzówem si občas připadáte jako na srazu Dělnické strany - holá hlava, těžké boty, bomber, to rozhodně nejsou znaky přívětivosti a klidnosti. A také to v ulicích není nějak výjimečná image.

Uvidíme, jak se budou divocí hoši, co mají tolik rádi polskou vlajku, chovat při zápase proti Čechům.

Foto: Robert Sedmík, wikimedia.com