„Nová" fotbalová reprezentace, jak někteří označují národní tým od doby, co jej převzal trenér Ivan Hašek, až tak moc „nová" není. Je spíše jiná. Lepší. I když proti Belgii stále ukazovala dost nedostatků, přesto měla spoustu šancí, tlačila se do útoku. A vyhrála 3:1.
Není čas pro okamžité euforické vyhlídky do kvalifikace o světový šampionát, ale na výkonu Čechů bylo znát zlepšení, nová chuť. Ovšem - to vše až po příšerných třiceti minutách první půle.
ZÁPAS JSME SLEDOVALI V ON-LINE REPORTÁŽI - ZDE
Češi poprvé vystřelili na branku po čtvrthodině hry (Svěrkoš vedle). To už za sebou měli několik nepěkných zážitků. Jednu tutovou šanci soupeře, jeden inkasovaný gól, pískot teplického publika.
ČTĚTE TAKÉ: Slováci nevyhráli na Islandu, Slovinci poslali Čechy níž
Baroš: Tohle byl jen přátelák. To na Slovensko bude horko
To očekávalo okamžitý efekt prvku „Ivan Hašek", avšak dlouho dostávalo jen přesypanou reprezentační bídu, na jakou už (bohužel) bylo zvyklé.
Hubníkovo vysvobození
Češi dlouho hledali cestičky k uklidnění rozevlátého fotbalu. Špatnost podpořil i pěkný gól Jana Verthongena, k němuž se odrazil míč a hráč Ajaxu Amsterdam bombou, která sedla, překonal Čecha.
Kde v tu dobu byla tuzemská střední záloha? Proč nebyla tam, kde měla být? To je otázka pro mechanický automat na věštění.
Prokousávání se do útočné fáze bylo z české strany komplikovaně nešikovné, nefungovala záloha. Jiří Štajner napravo nedal jedinou přesnou nahrávku, připomínal smutného Švejka. Defenzivní středopolař Jan Polák na tom byl ještě hůř. Dobře neudělal snad vůbec nic. A „mozek" David Jarolím měl tvořit, ale spíš pitvořil.
ČTĚTE TAKÉ: „Hyperaktivní" Hašek: Snad jsme si udobřili fanoušky
Osvobození z pekelné neschopnosti přišlo ve chvíli, kdy vyrovnal Roman Hubník (27. minuta) - sparťanský stoper dorazil přímý kop Jaroslava Plašila. Radost, jež v Teplicích konečně eliminovala spíše negativní emoce prožívané publikem, následně přinesla růžové záblesky „nové" (jiné) reprezentace.
Najednou to šlo. Ťukes, kombinace, nápaditost. Sice v menších dávkách, žádné dekagramy, ale stejně - náznaky přicházely. V útoku se dařilo Václavovi Svěrkošovi, jež hrál zasunutý za Barošem, byl často u míče, střílel. Forma ze Sochaux potvrzena. Tím spíše, že zařídil druhý gól - byla na něj penalta. Předcházela tomu Polákova tyčka a Svěrkošův důraz. Milan Baroš pak z puntíku zvýšil na 2:1.
Český zámek
Druhá půle přinesla několik zvláštních změn. Michal Kadlec se posunul na pozici stopera, střídající David Rozehnal hrál defenzivního záložníka, herní systém se proměnil 4-5-1 s jediným Svěrkošem na hrotu...
Češi pokračovali v tlaku. Nejprve výtečný Svěrkoš vymíchal obranu, ale střelu mu zblokoval Van Buyten. Následně Štajner, ve výjimečně světlém momentu, ideálním bochánkem našel Daniela Pudila - ten mířil vedle. A pak přišel roh, po něm belgický defenzivní zmatek, nůžky Michala Kadlece a... skoro gól. Míč poskakující na brankové lajně napálil do vlastního břevna Vandenborre, kulatá věc se odrazila zpátky na čáru a ven.
Druhou půli to byl český zámek. Každá povedená nahrávka, kombinace, posouvala reprezentanty k odvážnějším chvilkám. Souhra na trase Plašil-Pospěch (poslední jmenovaný po bleskovém ťukesu střílel vedle) byla hřejivou vzpomínkou na staré dobré časy. Gól cítili všichni. Přišel za chvilku. Po rohu se trefil David Rozehnal.
Vítězství je příjemnou vzpruhou, dokázáním toho, že Češi opravdu nejsou tak špatní, že to jde, že to půjde. Jenže vše se ukáže až na Slovensku. Generálka na klíčový kvalifikační duel vyšla. Pravý fotbal přijde 5. září v Bratislavě.
ČTĚTE TAKÉ: Derby Slovensko - Česko táhne. Už teď je vyprodáno
Foto: Robert Sedmík
