Po čtyřech měsících opět dorazil na reprezentační sraz do Prahy, pozdravil se s trenérem Pavlem Vrbou, poplácal se se spoluhráči. Tomáše Rosického v týdnu čeká důležitá fotbalová mise - navázat na skvělou podzimní jízdu kvalifikací na mistrovství Evropy. A v nedělním utkání s Lotyšskem nebere nic než tři body. "Máme to skvěle rozehrané, šance na postup je obrovská. A byla by škoda ji zahodit," prohlásil kapitán.
Na podzim byl na posledním reprezentačním srazu rozmrzelý, že v Arsenalu nedostává příliš šancí. Od nového roku se jeho situace změnila, nastupuje častěji. Jenže v poslední době ho zase zastavila viróza. Navíc jeho Arsenal překvapivě vypadl v osmifinále Ligy mistrů s Monakem. Přesto ale Rosický přijel na sraz národního týmu dobře naladěný.
Panuje v Arsenalu velký smutek z vyřazení?
Samozřejmě. Měli jsme velkou šanci postoupit dál. Monako nebyl tým, se kterým jsme museli vypadnout, ale vlastní hloupostí jsme se dál nedostali.
Týmu jste proti Monaku nemohl pomoci kvůli viróze. Určitě vás ale těší, že od trenéra Wengera dostáváte v poslední době více příležitostí.
Od nového roku se to začalo zlepšovat. Se mnou teď hrajeme lepší fotbal. (smích) Ne, určitě to je oproti první polovině sezony mnohem lepší. Uvidíme, jak to půjde dál.
Není to poprvé, kdy jste v druhé části sezony v Arsenalu vytíženější. Proč na jaře vždycky nastupujete častěji?
To je dobrá otázka, taky by mě to zajímalo. Ale opravdu to nevím. To byste se museli zeptat trenéra Wengera.
Čím se to zlomilo? Mohlo to být vaším gólem na konci roku?
Zlomové to asi nebylo. Ale samozřejmě, když dáte gól, tak vám to pomůže. A tak to bylo také v mém případě, začal jsem dostávat více šancí.
Byl jste v zimě blízko přestupu z Arsenalu?
Už na posledním srazu na podzim jsem dostával otázky, jestli odejdu. Jenže přestupové okno bylo zavřené, nic jsem dělat nemohl. Ale když člověk do prosince neodehraje ani jeden zápas v základu a otevírá se trh, tak je to hodně živé téma a začnete přemýšlet o tom, jestli neodejít. Nejinak tomu bylo i u mě. Ale Arsenal mě nakonec neprodal a tím to končí.
Můžete říct, že jste byl vůbec nejblíže odchodu z Arsenalu za dobu, co tam hrajete?
Ano. Upřímně přiznám, že jsem se odchodem zabýval nejintenzivněji.
Do konce sezony v Anglii zbývá deset zápasů. Zabýváte se už tím, co bude v létě?
Uteče to velice rychle a pak se to taky velice rychle vyřeší. V Arsenalu mám smlouvu ještě na příští sezonu, takže všechno má v rukách vedení. Začnu to řešit, až se vrátím z reprezentačního srazu.
Teď ale máte na programu především kvalifikační zápas s Lotyšskem. Pro národní tým to bude první utkání, kdy jste jednoznačným favoritem. Nemůže to být trochu ošidné?
Určité nebezpečí v tom být může. Doteď jsme šli do všech zápasů s tím, že to bude vyrovnané. Uvidíme, jak si s tím dokážeme poradit. Chceme tři body, nic jiného z tohoto zápasu ani brát nemůžeme.
Komplikace může být i to, že jste poslední kvalifikační zápas odehráli v listopadu. Od té doby jste se se spoluhráči neviděli...
Za půl roku se toho hodně změní. Hodnotit to můžu až podle toho, jak budeme vypadat v tréninku. Máme to skvěle rozehrané, šance na postup je obrovská. A byla by škoda ji zahodit. S vítězstvím se musí umět zacházet, i přes tu dobrou podzimní sérii musíme být nadále skromní a hodně opatrní.
Už na podzim docházelo mezi reprezentanty ze Sparty a Plzně k takovému popichování přes sociální sítě. Nemůže jejich rivalita nějak uškodit atmosféře v národním týmu?
Můžu mluvit jen o tom, když ty kluky vidím tady na reprezentačních srazech. Žádné problémy mezi sparťany a Plzeňáky jsem neviděl. Jestli se někdo popichuje někde na Twitteru, to mě moc nezajímá. Jde o to, jak se pak chovají tady. A v tom žádný problém nevidím.
Rivalitě teď ještě dodala nafilmovaná penalta Davida Lafaty, kterou Sparta vyhrála utkání s Teplicemi. Už jste to viděl?
Já jsem to neviděl. Zatím jsem o tom jen slyšel, ale kluci mi to určitě pustí. (smích) Nějak se to tady určitě probere. Ale že by z toho měl vzniknout nějaký konflikt, to nehrozí.
Musíte to v kabině jako kapitán trochu umravňovat?
To opravdu není třeba. Spíš je to v takové rovině, že lítaj narážky, kterým se každý zasměje. Když jsou kluci tady, tak to o žádné rivalitě není. Všichni si dobře uvědomují, že hrají za jeden tým.
Jste po viróze připravený nastoupit už na celých devadesát minut?
Už minulý týden jsem trénoval, i když na celý zápas to ještě nebylo, odehrál jsem nějakých dvacet minut. Teď už se cítím v pohodě, všechno by mělo být v pořádku.
Po kvalifikaci s Lotyšskem čeká tým ještě přípravné utkání na Slovensku. Trenér Vrba říkal, že nechá na vás, jestli pojedete také, nebo se vrátíte do Anglie. Už jste se rozhodl?
To ještě nevím, budeme se o tom s trenérem bavit. Teprve se dohodneme. Uvidíme, jak se budu cítit po zápase s Lotyšskem.
Právě proti Slovensku byste ale mohl nastoupit ke svému jubilejnímu stému zápasu za národní tým...
To mě samozřejmě láká, chtěl bych té stovky dosáhnout co nejdříve. Je to krásný mezník, vážím si toho. Ale nebudu se do toho hrnout, abych za každou cenu tu stovku měl hned. Doufám, že těch zápasů za reprezentaci ještě bude dost a není to poslední.
