Trenér Pavel Vrba se stal v posledním roce velmi žádaným zbožím a po vzoru jihoamerických telenovel se o něj přetahovali pomocí různých intrik dva významní muži. Prezident fotbalové Plzně Tomáš Paclík se dlouho těšil přízni čerstvě padesátiletého kouče, ale ten nakonec neodolal neustálému dvoření jiného krále, toho svazového. Šéf asociace Miroslav Pelta pro něj znamenal vítanou změnu a novou výzvu. Ostatně ani peníze nehrály malou roli, protože, jak to v takových příbězích bývá, jejich vůně je přinejmenším lákavá.
Na začátku roku to přitom vypadalo, že toto období nebude pro trenéra Vrbu ničím ojedinělým. Společná domácnost, jak by se dalo označit souznění mezi ním a plzeňským majitelem, naprosto fungovala. Připomínala idylku, jež by mohl nabourávat jen blázen. Evropské úspěchy průběžně plnily "rodinnou" kasu a Vrba měl nač si ukázal. Takže do Plzně postupně přišla taková jména jako Stanislav Tecl, Tomáš Hořava či Martin Pospíšil. A co bylo hlavní, žádný velký rozprodej jeho oveček se nekonal. Klid na práci splácel i s úroky, a proto vlastně ani nebylo třeba někoho prodávat.
Mezitím dokázali vypakovat z Evropské ligy taková jména jako Neapol, Hapoel Tel Aviv a vyzrát například na Atlético Madrid, které v současnosti sahá po mistrovském titulu ve Španělsku. Pohádku tehdy ukončil po tuhém boji až slavný turecký klub Fenerbahce Istanbul, jež se netajil s ambicemi na celkové vítězství.
Bílek připomínal kapitána Titaniku
Zatímco v Plzni si žili svou idylku, národ sledoval tuze marný boj národního týmu o světový šampionát v Brazílii. Peltův "miláček" Michal Bílek se zuby nehty držel kormidla potápějící se lodi, až se s ní vážně potopil. Jeho vzestupy a pády dělaly prostor pro různé spekulace, ve kterých se často zmiňovalo jméno Pavla Vrby, jakožto jediného možného nástupce.
První náznak o námluvách mezi Peltou a Vrbou proběhl médii již koncem března. Plzeňský manažer Adolf Šádek ale ujistil, nebo spíše pohrozil, že jeho odchod je naprosto nereálný. "Dotaz na uvolnění trenéra Vrby může přijít, ale odpověď bude kategoricky ne. Ani teď, ani v létě," prohlásil neústupně.
A tak čas plynul. Tehdejší kouč národního týmu nakonec přežil ultimátum po suverénní výhře nad "silnou" Arménií a nad podobnými řečmi se na chvíli zavřela voda. Trenér Vrba po titulu myslel na další postup do Ligy mistrů a stačil si dokonce zatrénovat v pralese, kde vedl tým Sokolu Kozolupy. Úspěšný trenér si užíval sestup do fotbalového podpalubí po svém. "Vrátil jsem se do svých mladých let, kdy jsem měl na starost přípravku. Musíte jim všechno trpělivě vysvětlovat," vysvětloval padesátiletý kouč.
Před kvalifikací do nejprestižnější klubové soutěže byl ještě skeptický. "Naším snem je uspět v kvalifikaci o Ligu mistrů. Kdyby se to povedlo, bylo by to něco úžasného. Dostat se tam v našich podmínkách podruhé během tří let by byl malý fotbalový zázrak," prohlásil Vrba. A jak řekl, tak i udělal. Plzeň se hravě prokousala předkoly a ve skupině se mohla poměřit s giganty současné kopané Bayernem Mnichov, Manchesterem City a CSKA Moskvou.
Reprezentační téma v té době přicházelo opět do módy a všechny zajímalo, jak se k tomu otec plzeňského zázraku postaví. "Mám v Plzni smlouvu do roku 2015 a chci ji dodržet," tehdy uvedl přesvědčivě Vrba. "Co se týká reprezentace, tak se mnou o ní nikdo nemluvil, takže je zbytečné se o ní bavit," dodal.
Vrbův přestup do Peltových služeb se v tuto dobu zdál velmi nereálný. Mezitím ztratil Michal Bílek cíl v nedohlednu a s ním následně i loď, když ji musel odevzdat svému asistentu Josefu Pešicemu. Vrba splnil cíl a získal do kasy další peníze. A po podzimním účinkování už mohl o sobě bez okolků tvrdit, že je koučem za miliardu, což byl jeho dosažený zisk za dlouholeté působení v Plzni.
Pelta zachytil pach úspěchu
Jenomže jeho úspěch vábil čím dále více fotbalového nadsamce Miroslava Peltu, který věděl, že Vrba je jedna z mála osobností, která může utěšit krvelačný dav fanoušků po promarněné kvalifikaci. Rozjel se takový kolotoč událostí, v němž se motala hlava i ostříleným funkcionářům. Peltova vize měla jediné řešení.
"Jakékoliv úvahy o možném uvolnění Pavla Vrby k národnímu týmu jsou v tuto chvíli naprosto vyloučeny," znělo neustále z Plzně. Jenomže mimo jiné šéf jabloneckého fotbalu je funkcionářský buldog a svou cestičku si opět proklestil. "Chceme, abychom šli do té kvalifikace s vysněným trenérem," uvedl stroze Pelta.
Plzeňská smlouva nebyla ovšem tak neprostupná, jak se na první pohled zdálo. Pelta místo přetahování, udeřil rovnou na hlavičku, místo vyjednávání s neústupným Paclíkem zvolil jinou taktiku. Následovala přísně utajená schůzka, napětí se dalo najednou krájet ve vzduchu, různé teorie najednou ožily a slavné detektivky se zdály proti dramatu v českém fotbale nudné.
Přesto nikdo nepochyboval, že plzeňská osobnost zůstane Viktorii věrná. Ostatně jedna nevěra neznamená hned rozvod, avšak pragmatické uvažování vedlo geniálního stratéga prostě jinam, a to i v rozporu s vypsanými kurzy v sázkových kancelářích, kde favorizovali jeho setrvání. Výstupní klauzule v jeho smlouvě dala možnost Vrbovi rozhodnout o sobě samotném, přičemž udělal logicky rozumný krok, protože s reprezentačním angažmá získal novou podobu prestiže, zajímavé finanční ohodnocení, prostor pro tvorbu a hlavně novou šťávu do trenérského života.
Vrba se stal plzeňským patriotem a hodně lidí si klade otázku, jestli velké divy dokáže i s reprezentací. Loučení s místním klubem a fanoušky, přes původně panující obavy, proběhlo velkolepě. Kouč ukázal světu své pověstné kotouly a slíbil je v případě úspěchu i v repre. Od města na oplátku dostal svou vlastní vrbu, která bude dlouho zdobit město Plzeň. A jak bude dlouho zdobit Vrba českou reprezentaci?
