Evropský šampionát jednadvacetiletých v Polsku již skutečně klepe na dveře a česká reprezentace se pomalu ale jistě připravuje na své první utkání ve skupině, v němž narazí na silné Německo. Ve výběru našich západních sousedů nechybí hvězdy, jako například nová posila Bayernu Mnichov, Serge Gnabry. Kdo jsou ale ty největší postavy českého týmu, na jejichž výkonech bude trenér Vítězslav Lavička stavět?
1) Patrik Schick, Sampdoria Janov
Největší český talent posledních let nemůže v našem výběru chybět. Vždyť jsme ho zařadili i mezi ty největší hvězdy celého šampionátu. Pokud se nestane nic neočekávaného, Schick přestoupí do Juventusu za 30,5 miliónu eur a stane se tak po Nedvědovi druhým nejdražším českým fotbalistou všech dob. Italský gigant dokonce posílá do Polska svého vlastního lékaře, aby mohl Schick projít lékařskou prohlídkou a tím se mohl celý přestup dovršit. Na Euru se může mladý útočník ukázat a předvést všem představitelům Juventusu, včetně Pavla Nedvěda, že při jeho akvizici nevsadili na špatnou kartu. I trenér Lavička doufá, že mu jeho gólový apetit z kvalifikace a jarní části soutěže vydrží. "Že se na mě spoléhá? To slyším poslední dobou hodně často, takže asi tak," řekl s úsměvem před odletem do Polska jednadvacetiletý útočník.
Sám ale posléze přiznal: "Ale jo, když už jsem ty góly v kvalifikaci dal, možná se počítá s tím, že bych je měl dávat i na Euru." V tom má Schick pravdu. Jeho deseti gólová bilance je skutečně skvělá, zvlášť s přihlédnutím k faktu, že žádný jiný útočník tolik gólů v kvalifikaci nedal.
2) Jakub Jankto, Udinese Calcio
Další krajánek, který hájí barvy týmu italské Serie A. Levonohý křídelník Jankto se zabydlel v sestavě týmu, za který kdysi hrával i Marek Jankulovski, možná až překvapivě rychle. Ani on sám zřejmě nečekal, že jarní polovinu soutěže bude fakticky pilířem sestavy trenéra Luigiho Delneriho. Janktovy kvality však nešlo přehlédnout a tak se z fakticky neznámého hráče stal stabilní člen i reprezentačního áčka. Nyní má možnost se ukázat v Polsku. Už v zimě kolem něj kroužili týmy jako Leicester City, loňský vítěz Premier League. Jednadvacetiletý fotbalista je však v Udinese spokojený.
"Jakub Jankto, to je taková kometa jednadvacítky poslední doby. My jsme ho pozvali do reprezentace před rokem, když jsme měli tréninkový kemp na přípravné zápasy v Rakousku," uvedl trenér reprezentace do 21 let Vítězslav Lavička.
"Ne nadarmo hraje v italské lize, kde se prosazuje velmi výrazným způsobem. Jeho přínos pro jednadvacítku byl v tom, že přinesl dravost, rychlost a v neposlední řadě také gólovou efektivitu, na což budeme spoléhat i při jeho účinkování na Euru," dodal Lavička.
Sám Jankto ale zůstává nohama pevně na zemi. "Už jako malej kluk nebo když jsem hrál za mládežnické reprezentace jsem si nepřipouštěl, že bych někdy mohl reprezentovat i "áčko". Nicméně nakonec se mi to podařilo. Sám nějaký úplně konkrétní sen nemám, že bych chtěl hrát za Barcu nebo Real, ale zkusit angažmá v nějakém top klubu bych určitě chtěl. Té práce je ale přede mnou ještě strašně moc," uvedl Jankto.
3) Václav Černý, Ajax Amsterdam
Dlouho platil odchovanec Příbrami za největší z českých talentů. Toto "privilegium" však musel v poslední době přenechat Patriku Schickovi, který zazářil v uplynulé sezóně v Sampdorii Janov. Naopak Černý v letošní sezóně moc času od trenéra Petera Bosze nedostával a to platilo především v těch rozhodujících zápasech. Přesto bude hráč věhlasného Ajaxu, kde působí již od svých šestnácti let velkou oporou českého týmu. V kvalifikaci byl vidět a Vítězslav Lavička na něm stavěl hru svých svěřenců.
"Vašek je typ rozdílového hráče. Jeho největší předností je rozhodně schopnost přejít jeden na jednoho a to hlavně v křídelních prostorech. A je jedno, jestli hraje zleva nebo zprava. Dokáže se dostat do zakončení a je velmi produktivní," řekl v medailonku pro oficiální kanál české fotbalové reprezentace trenér Lavička. Hra oběma nohama, to je přednost, kterou se moc hráčů v českých luzích a hájích nepyšní. A právě schopnost přejít jeden na jednoho je rozdíl, díky kterému v porovnání s hráči z české ligy Černý jednoznačně vyniká.
4) Michael Lüftner, FC Kodaň
Výběr jednoho z dvojice českých stoperů, který bude s největší pravděpodobností patřit do základní sestavy, nebyl těžký. Pokud se dá někdo označit za kometu jarní části soutěže v české lize, pak je to jednoznačně třiadvacetiletý stoper, který významnou měrou přispěl k triumfu Slavie v nejvyšší české soutěži po devíti letech. Příběh Lüftnera v letošním ročníku je velmi zajímavý. Sezónu začal ještě jako hráč Teplic, týmu, který měl jednu z nejlepších obran v lize. To byla jistě zásluha i Lüftnera, po jehož službách tak zatoužil právě trenér "Sešívaných", Jaroslav Šilhavý. Čínští majitelé stopera přivedli a Šilhavý jej ihned zapracoval do základní sestavy s tím, že nahradil kapitána týmu Jiřího Bílka, což mohlo být pro mnohé překvapením.
Lüftner však nikoho nenechal o svých kvalitách na pochybách a společně se Simonem Delim patřili k absolutní špičce v celé soutěži. Slavia slavila titul, avšak obránce české jednadvacítky si působení v Edenu příliš neužil. Ještě před koncem soutěže se domluvil s Kodaní. Vedení dalo přestupu zelenou, Lüftner o angažmá v Dánsku totiž velmi stál. Není se co divit, vždyť tým Ståleho Solbakkena neprohrál v celé soutěži jediný zápas a suverénně získal titul. Nyní je pro Lüftnera čas ukázat, že jeho angažování bylo pro Kodaň správným krokem.
5) Stefan Simič, Royal Excel Mouscron
Cesta Stefana Simiče do velkého fotbalu byla velmi zajímavá. S fotbalem začínal v pražské Slavii, o které prohlašuje, že je jeho fotbalovou mámou. V dresu "sešívaných" nastupoval do svých sedmnácti let, poté po něm sáhl italský FC Janov. Pro Simiče to byla velká zkouška, život v cizí zemi již v takto mladém věku není nikdy jednoduchý, hlavně zpočátku. Jeho fotbalové kvality však byly nesporné a po pouhém roce se v rámci Apeninského poloostrova stěhoval do ještě slavnějšího AC Milán. Akademie jednoho z nejvěhlasnějších světových týmů, to je opravdu něco. Již v roce 2014 se zapojil do předsezonních příprav, ovšem do "áčka" se v konkurenci hráčů jako byli Philippe Mexés nebo Alex neprosadil. Proto putoval na hostování do druholigového Varese, kde sbíral zkušenosti. Zlomová sezóna ale pro něj byla až ta letošní. V belgickém Mouscronu, který hraje nejvyšší tamní soutěž, nastupoval ve všech zápasech na pozici stopera a odehrál pětadvacet utkání, v nichž vstřelil i jednu branku. Trenér na něj spoléhal a zkušenosti z dospělého evropského fotbalu tak má skvělé. Společně s Lüftnerem by mohli tvořit velice stabilní stoperskou dvojici.
A propos, čeští trenéři mohou být rádi, že si Simič vybral reprezentaci právě České republiky. V Čechách sice vyrůstal a hrál tu i za mládežnické reprezentace, nicméně v již zmiňovaném roce 2014 ho díky výkonům v juniorce AC Milán lákali i představitelé Chorvatska a Bosny. Simič byl tehdy hodně uražený na tehdejšího trenéra devatenáctky Pavla Hoftycha, když ho nevzal na závěrečný evropský šampionát do Bulharska. Tehdejší spory jsou však dávno pasé a Simič se tak stoprocentně koncentruje na pro něj zatím nejdůležitější turnaj, na němž už jistě chybět nebude.
