Působí jako fotbalový čaroděj. Odborník, který dokázal neoblíbený zapáchající výrobek proměnit v produkt prvotřídní kvality. A to během jediného roku, prosím. Roku, kdy česká fotbalová reprezentace zažila miniaturní Nagano. Co na tom, že ještě nemáme zajištěn ani samotný postup na fotbalové Euro 2016. Nálada kolem celé té kvalifikační pohádky je taková, jako bychom ho celé vyhráli. Ale po svátcích zpátky do práce. Prostoru pro zlepšení, hlavně v defenzivě, je stále dost.
Je to trochu divné, takové české. Michal Bílek dovedl před dvěma a půl roky Čechy na Euro. Dokonce až do čtvrtfinále proti Portugalsku. Fanoušci českého výběru ho však nikdy nepřijali. Vadilo jim kdeco. Svěřili by mu trénovat snad akorát žížalu v lahvi, a i to by zavánělo týráním zvířat.
K tomu naštěstí nedošlo. Bílek po krachu v kvalifikaci na MS sám rezignoval a český národ se začal domáhat Pavla Vrby, nejlepšího kouče široko daleko. Že ho Miroslav Pelta nakonec Plzni uzmul, byl majstrštyk. Kdyby už "Velký čáp" od teď nehnul prstem ani o píď, přivedl Vrbu. Téměř přesně před rokem nadělil českému fotbalu báječný vánoční dárek. Ten svou exkluzivitu odhaloval hodně pozvolna.
Vrbova premiéra ani další utkání po ní se výsledkově nepovedly. Dvojzápas se Seveřany z Norska a Finska zamrzl na skóre 2:2. Byť si Češi v obou případech zasloužili minimálně neprohrát, doplatili na zbytečné ztráty míče a chyby v obraně.
V květnu proti Finům chyběly nemocné opory Čech s Rosickým. Přesto už ze hřiště hlavně ve druhé půli voněla Vrbova kuchyně: ofenzivní, kombinační fotbal s rychlými ostrými kraji a podporou od beků Tedy to, co předtím vtisknul Plzni.
Právě na spolupráci tahounů Plzně a Sparty začal Vrba stavět. Že bude prosazovat hlavně "své" Plzeňáky? Bylo tomu právě naopak. Proti Finsku nastoupilo v základu hned šest sparťanů, z toho dva úplní nováčci - Lukáš Vácha a také Pavel Kadeřábek. Ten už při svém debutu ukázal, jak je neúnavný, nebezpečný a dnes pro český nároďák i nepostradatelný.
Ani třetí příprava, v červnu proti Rakousku, Čechům nevyšla. Opět nebyli daleko od výhry, za stavu 1:1 útočili do plných, ale nakonec v závěru inkasovali. "Neměli jsme tolik štěstí jako soupeř," podotkl Vrba netušíc, že si ho vybere později.
Když národní tým padl i v zářijové generálce proti USA, začala pozvolna v českých fanoušcích klíčit skepse. Doba zkoušení i hájení skončila. Vrba ale během ní stále jel svou, nezmatkoval, držel se vlastního receptu a doufal, že výsledek bude stát za to.
Jízda začíná
Ostrý start: Nizozemsko, bronzový tým z MS v Brazílii. A senzační výhra Česka 2:1. Víc než půlroční čekání na první vítězství se vyplatilo. "Chutná to krásně, jsem nadšený," zářil Vrba po sladkém skalpu, který přivála sparťansko-plzeňská klika. První gól Dočkal, druhý Pilař.
V podobném duchu se jelo dál. Konkrétně na špacír do Turecka a Kazachstánu. Rosický a spol. se po výhrách 2:1 a 4:2 vrátili opět s plnou kapsou. Byť všechno nebylo ideální. Při tureckém presu při Češích stáli všichni svatí včetně rozhodčího, který mohl klidně domácím nadělit penaltu. V Kazachstánu zase dostala co proto česká defenziva (včetně Čecha), která v závěru dvakrát zbytečně propadla. Vrba však v dálavě konečně našel ideální stoperský tandem ve složení Sivok-Kadlec. Roli útočníka číslo 1 si zas definitivně přivlastnil David Lafata.
Ano, ti všichni byli v reprezentaci i pod Bílkem. Až nyní ale vědí, co přesně hrát. Vrba s nimi neexperimentuje, staví je na posty, na nichž hrají v klubech. Dokáže je napasovat do své vize. Lafata není nový Koller ani Baroš, ale běhavý pracant, který svou aktivitou umí zabavit stopery a dát tak větší časoprostor spoluhráčům. Třeba i Bořku Dočkalovi, který je se 4 góly ze 4 zápasů nejlepším střelcem nároďáku.
Povedenou recyklací prošly i standardní situace. Je za nimi vidět práce, jsou pestré, baví. Tak jako celý nároďák. Zápas s Islandem, překvapivý souboj o první místo ve skupině, toho byl důkazem. Bouřlivá atmosféra v Plzni přivála výhru 2:1. A také nejlepší předvedenou hru pod Vrbou.
Po Čechově chybě před inkasovaným gólem Vrbův tým stejně jako v Turecku ukázal, že umí otáčet zápasy. Že je silný herně i charakterově, že s ním nezamává absence pár hráčů (Limberský, Vácha), že Rosický je pořád extratřída a Vrba umí téměř zázraky. Třeba přimět český národ, aby si vzal na milost Jaroslava Plašila.
Češi si tak před jarním pokračováním kvalifikace užívají náramnou výchozí pozici, náramný uplynulý rok. Samé výhry a 12 bodů. Hlavně neusnout.
