Běžte ke sporáku! Chytněte radši vařečku! slýchávají často z tribun a od zábradlí. Třeba aktuálně chybující sudí Lucie Ratajová, jejíž příběh najdete v aktuálním vydání časopisu TÝDEN. Přesto dále běhají po hřišti s píšťalkou či praporkem a velí houfu chlapů. Fotbalové rozhodčí. Jak se jim žije v mužském světě?
Chlapíci v hledišti ukusují klobásu, popíjejí pivo z kelímku a peprně hodnotí dění na hřišti. Fotbalový zápas mezi Táborskem a Frýdkem-Místkem je na první pohled klasickým druholigovým utkáním. 
"Jen ten rozhodčí je nějakej divnej," rozesměje se partička fanoušků. Hráčům na hřišti totiž šéfuje Jana Adámková. Nejlepší česká rozhodčí. "Ženský nemají ve fotbale co dělat, ať si rozhodují třeba krasobruslení," říká postarší muž na tribuně. "Mně je to jedno, když je dobrá a navíc pěkná, proč ne," reaguje druhý.
Osmatřicetiletá Brňačka Jana píská druhou nejvyšší českou soutěž třetím rokem, na hřišti má respekt. V Česku i v zahraničí. Patří mezi 10 nejlepších žen mezi rozhodčími. "Když vyšel ten žebříček, všude jsem slyšela, jaká jsem hvězda, ale neprožívám to," usmívá se pár hodin po zápase. Po lehké večeři vyráží domů do Brna, kde na ni čeká partner a sedmiletá dcera. Kytice lilií, které dostala od funkcionářů, zůstala v šatně. "Smrděly, tak jsem si je dala do sprchy a zapomněla je tam. To mě tu nebudou mít rádi," lituje naoko vážně. Příště prý radši růže.
Proč nesmí táta na fotbal
Psal se rok 2002, kdy se Jana rozhodla pro dráhu fotbalové rozhodčí. Předtím hrála fotbal za FC Olomouc i českou reprezentaci. "Chtěla jsem hlavně zůstat u fotbalu. To byla vždycky moje velká láska," svěřuje se. Vůči rozhodčím byla prý potvora, dost s nimi debatovala. Nyní je ta, která má hráče srovnat do latě. Začínala pískat u žáků a dorostu, v "pralesních" soutěžích mužů se jen mihla. "Ženských bylo tehdy málo. Měly jsme to jednodušší a rychle se mohly dostat hodně vysoko."
K cestě mezi českou smetánku hodně pomohl vzor Dagmar Damkové. První a zatím poslední české rozhodčí, která kdy pískala první ligu mužů (2003-2011) Rozhodovala finále Ligy mistryň i finále turnaje žen na olympiádě v Pekingu 2008. Poté šéfovala rozhodčím v Česku a dnes je v komisi rozhodčích UEFA. "Růže mezi trny," zpíval o ní Jaromír Nohavica. "Dáša je osobnost,holky vidí, kam až se to dá dotáhnout," říká Jana. Nová česká Dáša. Ostatně Damková, nebo Adámková?
I 13 let po premiéře Damkové v první lize je český svět kulatého míče zacyklen v rovnici ženská rovná se hospodyňka. "Ty krávo, táhni radši k plotně. To slyším běžné, to mě už nemůže urazit," mávne Jana rukou. A že by jí rodina chodila fandit na stadion? Zapomeňte. Je jasné, proč. "Jednou přišel tatínek a jeden fanoušek zrovna vyřvával, jaká jsem pí.... On se s ním pak skoro porval, že takhle o jeho dceři nikdo mluvit nebude. Tak jsem mu to zatrhla."
Tehdy ještě pracovala jako obchodní zástupce německé strojírenské společnosti, pak jako vedoucí pobočky. Ale její šéf už ztrácel nervy. Práce, nebo fotbal? "Brala jsem si na zápasy dovolenou nebo neplacené volno, ale nemůžete ho mít dva měsíce. Můj životní styl by žádný zaměstnavatel netoleroval," vypráví, proč se rozhodla definitivně vyměnit lodičky na podpatku za kopačky.
*Co na ženské rozhodčí pořvávají na stadionech?
*Jaký byl příběh aktuálně nejznámější české sudí Lucie Ratajové?
*Jakou nejhorší nadávku na hřišti slyšely?
*Kolik si ženy pískáním vydělají?
ODPOVĚDI NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ 3. ŘÍJNA.
