Portugalský útočník Éder byl ještě před červnovým evropským šampionátem poměrně neznámým hráčem. Jeho neúspěšná štace ve Swansea v anglické Premier League ho málem stála Euro, nyní ho zná celý svět. Jeho rozhodující branka ve finále proti Francii je stoprocentně nejslavnější brankou ve fotbalových dějinách Portugalska. Jaký příběh má ale za sebou tento osmadvacetiletý fotbalista? Vyrůstal v sirotčinci, jeho otec zabil svou přítelkyni a Éder sám pomýšlel na to, že si vezme vlastní život. Člověku až naskočí husí kůže.
S celým příběhem přišel anglický deník Daily Mail. Éder se sešel s redaktory v severní Francii, kde momentálně působí na hostování v Lille.
"Míč jsem dostal něco málo za půlkou," šklebil se portugalský útočník při vzpomínce na začátek branky, který mu změnil život.
"Odpoutal jsem se od Koscielnyho a uviděl prostor pro střelu. Pak jsem jednoduše vystřelil. A jak to letělo! Trefil jsem to opravdu tvrdě, a když míč skončil v síti, byl jsem nesmírně šťastný. Bylo to velké pro mě, pro náš tým, pro naši zemi," uvedl Éder v rozhovoru.
Bývalý útočník Bragy či Swansea přiznává, že gól ve finále Eura proti Francii si čas od času pustí znovu. "Ten večer jsem to viděl snad patnáctkrát. A i dnes se občas podívám na youtube a kouknu se na záznam té branky," dodal Éder.
A člověk si musí klást otázku: Proč vlastně ne? Vždyť tato branka byla paradoxně vůbec první, kterou kdy za portugalský tým Éder v soutěžním zápase dal!
A aby bylo vše jasné, když Éder přestupoval z portugalské Bragy do Swansea za 5 milionů liber, asi nikdo nečekal, že v sezóně 2015/2016 nastoupí jen ke třinácti ligovým utkáním a nevystřelí ani jednou na branku soupeře.
Éder sice vstřelil pár branek v přátelských utkáních, žádný se však nemůže vyrovnat tomuto. Žádný z nich jistě nedostal Cristiana Ronalda ve vteřině ze stavu totálního zmaru a zoufalství do stavu absolutní euforie.
Žádná z těch branek se nemůže rovnat té největší v portugalské historii. Brance, o které snili ti největší portugalští hráči, v čele s Eusébiem, Luisem Figem či Cristianem Ronaldem. Tato branka totiž znamenala první trofej pro Portugalce v historii vůbec.
"To říkáte vy," usmíval se portugalský hrdina, "ale já sem skutečně měl před turnajem pocit, že se mi něco stane."
"Dokonce i před tím, než mě trenér zavolal, že mám jít na hrací plochu, jsem mu řekl: "Nebojte se, já vstřelím branku," uvedl Éder.
Nezapomněl zmínit ani neskutečný zápal pro hru Cristiana Ronalda, který chvílemi působil téměř jako hlavní trenér.
"Cristiano v tu dobu už pobíhal po autové čáře a dával nám pokyny. Řekl mi, že dám gól. Byl jsem připraven. Tvrdě jsem makal v tréninku a pak přišlo utkání. Poslední zápas a já jsem šel do toho," dodal útočník.
Éder posléze dostal více než dvě stě zpráv od známých či kamarádů. Mezi nimi byl i jeho otec.
"Můj otec byl tak šťastný, že po telefonu brečel. Řekl mi, že je strašně nadšený a že je na mě hrdý," řekl Éder.
Zatím se čtenář nedozvěděl nic neobvyklého, až na jeden poměrně mrazivý fakt.
Otec odsouzen za vraždu, Éder v depresích
Jeho otec Filomeno Antonio Lopes si totiž odpykává doživotní trest za vraždu své přítelkyně Domingas Olivais, tedy Éderovy nevlastní matky.
V tento moment se zatím pohádkový příběh portugalského útočníka mění v dramatické povídání o obrovské osobní tísni.
Portugalec totiž neměl bůhvíjak jednoduché dospívání. Od mala žil v sirotčinci, kde se dostával velice málo do kontaktu se svými rodiči. Jeho otec je ve vězení za vraždu a sám Éder před dvěma lety uvažoval o tom, že si sebere život.
Urostlý forvard se narodil v roce 1987 v portugalské kolonii Guinea-Bissau, když mu byli tři roky, rodina se přestěhovala do Portugalska.
Když bylo malému Éderovi osm let, jeho rodiče ho museli dát do sirotčince. Neměli totiž absolutně žádné peníze a nedokázali tak uživit malé dítě.
"Nebudu lhát, bylo to hodně těžké," uvedl Éder. V sirotčinci hrál fotbal bosý na plácku, kde se válely kusy skla od rozbitých flašek. "Ano hodně složité - byl jsem v sirotčinci bez rodičů," dodává.
"Věci se mohou na těchto místech strhnout velice špatným směrem. Když se podívám na některé své kamarády z té doby...ano, nejsou na tom moc dobře," říká pro Daily Mail osmadvacetiletý fotbalista.
"Měl jsem sice dva nebo tři opatrovníky, jenže ty vám rodiče nenahradí. Se svými rodiči jsem byl v kontaktu jen velice málo. Byl jsem z toho velice špatný."
Když jsem dospíval, byl jsem s matkou v kontaktu mnohem více, ale bylo to nepravidelné. Neměl jsem s ní normální vztah, protože jsme ztratily všechny ty velké momenty z mého dospívání," dodává útočník.
"V tuto chvíli jsme však opět spolu. Přijela za mnou do Anglie a i moje sestra žije na ostrovech ve Wolverhamptonu. A právě tam je i můj otec," dodává útočník.
V roce 2003 vynesl anglický soudní dvůr v Norwich Crown Courtu rozsudek nad Éderovým otcem, který měl zavraždit svou partnerku.
V rozsudku stálo, že Éderův otec vyzvedl svou přítelkyni z práce, poté ji udeřil zámkem na volant, škrtil ji a posléze hodil její tělo do řeky Bure v obci Great Yarmouth.
Fotbalistův otec se bránil prohlášením, že svou přítelkyni odvezl na hotel a poté šel do restauračního zařízení McDonald's. Průmyslové kamery to však potvrdit nemohou.
Dle místních reportérů Éderův otec hledá v Anglii azyl před občanskou válkou v jeho zemi. Některé zdroje však tvrdí, že měl být vydán portugalským úřadům kvůli podezření ze spojitosti s třemi ozbrojenými přepadeními.
"Tehdy mi bylo dvanáct," nechal se slyšet Éder, "přišel jsem o matku, obvinili mého otce a nyní je ve vězení."
"Já jsem tam nebyl, takže nemůžu říct, co se stalo. Ale můj otec tvrdí, že je nevinný. Stala se z toho věc, která si vyžaduje hodně sebezpytování," řekl Éder.
"Je to můj otec a já mu věřím. Neříkám, že soudní dvůr udělal něco špatně, vůbec ne. Jen říkám, že je to můj otec. Je stále ve vězení v Anglii. Navštěvuji ho od doby, kdy mi bylo dvaadvacet let. Pokaždé, když mám čas, jedu za ním" poznamenal Éder.
Poté co si vybudoval svoji vášeň pro fotbal, začal navštěvovat jako kluk místní kavárnu, kde se chodil dívat na utkání Premier League. Ve svých osmnácti letech odešel do Tourizense, hrající druhou portugalskou ligu. Zde si vydělával 330 liber měsíčně. Přes Academicu se dostal do Bragy, kde hrál Ligu Mistrů a v roce 2012 dostal pozvánku i do reprezentace.
Dle Édera je on sám velice přemýšlivý a sebekritický člověk. Po nevydařeném mistrovství světa 2014, kdy portugalský tým nepostoupil ani ze skupiny, byl zesměšňován místními médii.
Na sociálních sítích byl přirovnáván k dopravnímu kuželu a začaly se objevovat pochybnosti o jeho osobě.
V nejtemnějších chvílích svého života dokonce uvažoval o sebevraždě. "Ano..." dodává suše Éder.
"Moje mysl se dostala na velice temná místa. Prošel jsem si opravdu špatným obdobím. Prošel jsem si špatnými zraněními a pak ojdel na světový šampionát, kde se věci nevyvíjely vůbec dobře," uvedl Éder.
"Bylo to těžké a já jsem přestal věřit některým věcem a přestal jsem snít. Bylo to pro mě příšerné období a v té chvíli se ptáte sám sebe, jestli to zvládnete ustát," rozpovídal se Éder.
"Všechno se zlomilo na jednom utkání za Bragu. Kopal jsem si míčem s malou holčičkou a její maminka, Susana Torres mě požádala o fotku. Začali jsme si dopisovat po emailu, dokonce mi před šampionátem posílala zprávu na Facebooku, že by se její dcera chtěla jet podívat. Tu jsem bohužel zmeškal. Po roce jsem si jí ale všiml a omluvil se," uvedl Éder.
"Dal jsem jí dres a Susana mi nabídla, že pokud by chtěli mí spoluhráči psychologického kouče, mám jí dát vědět. Začal jsem s ní pracovat na mé mentalitě a začal jsem opět snít. Susasna byla tím katalyzátorem. Velice mi pomohla."
"Myslím, že hráči si z této pomoci stále dělají spíše srandu, myslí si, že vypadají slabě. Ale začíná se to měnit," uvedl.
Éder sice tvrdí, že jeho psychické problémy jsou už za ním, stále je však v úzké spolupráci se Susanou Torres a dokonce plánují napsat knihu. V Portugalsku dokonce vznikla stránka DisculpaEder.com (Promiň, Édere), kde mohou fanoušci, kteří dříve fotbalistu uráželi, poslat omluvné dopisy.
Éder je navíc poměrně světaznalý chlapík. Plynně hovoří čtyřmi jazyky. Portugalsky, Španělsky, Anglicky i Francouzsky.
Édera ze všeho nejvíce po utkání s Francií potěšila slova Garryho Monka, jeho bývalého kouče ve Swansea. "Napsal mi, že to byl nádherný gól a že tím byl nadšený," řekl útočník francouzského Lille, který na severu Francie hostuje právě z velšského klubu hrajícího Premier League.
"Ve Swansea to bylo skutečně těžké, startoval jsem v základu pouze ve dvou utkáních, celkově jsem pak dostával šanci maximálně na dvacet či deset minut. Do Lille jsem odešel, protože jsem se chtěl dostat na Euro," uvedl vytáhlý forvard.
Co se týče jeho njslavnějšího momentu v kariéře, má útočník jasno. "V té brance bylo něco poetického, protože to byl turnaj podceňovaných. Týmy, se kterými se nepočítalo, najednou vyhrávaly zápasy a já jsem pak vstřelil tu branku. Walesu se dařilo, Islandu se dařilo, mně se dařilo. Lidé by měli snít a věřit. Sport toto nikdy nesmí ztratit," dodal na závěr portugalský hrdina Éder.
