V Bayernu ho stále milují, navzdory daňovým únikům za 745 milionů korun. Rezignující prezident mnichovského kolosu Uli Hoeness se zachoval podruhé jako chlap. Poté, co přiznal daňové úniky (nutno podotknout, že nakonec byly šestinásobně vyšší), odmítl možnost odvolání a na 3,5 roku míří za mříže. Odsoudil ho však pouze soud. Z Bayernu k němu míří miliony slov plných podpory.
Navzdory blížícímu se pobytu za mřížemi toto jméno do sekce psanců nezapadne. "Uli, jsi nejlepší! Za všechny zásluhy zůstane tvé jméno respektováno," vzkazují nejen fanoušci Bayernu Hoenessovi před cestou do vězení. Čím si tuto obří tsunami podpory zasloužil? Těžko jeho příběh aplikovat na jakéhokoliv českého sportovce a funkcionáře. Hoeness byl a bude vždy trochu jiný.
Mnoho československých fanoušků zaznamenalo jeho jméno poprvé v souvislosti se slavným penaltovým rozstřelem v roce 1976 na mistrovství Evropy v Bělehradu. Několik sekund před tím, než se ke svému legendárnímu lobu rozběhl Antonín Panenka, střílel na československou branku právě Hoeness. A nedal.
Těžko však stavit výjimečnost nyní dvaašedesátiletého Hoenesse právě na nepodařené penaltě, kterou pomohl k největšímu úspěchu tuzemských fotbalových dějin. Rodák z bavorského Ulmu zasvětil svůj život Bayernu Mnichov, z něhož udělal jakýsi miliardový rodinný podnik, který pod jeho velením fungoval jako skvěle promazaný stroj. S týmem zdolával sportovní vrcholy, ať už jako hráč, nebo vrcholný funkcionář. I díky němu je nyní tento klub fotbalovým obrem, vítězem Ligy mistrů a několikanásobným německým šampionem.
Během cesty Bayernu až na vrchol se však naplno roztáčely kolečka Hoenessova nepoctivého byznysu. Hoenesse pobláznila burza. Transakce přitom neřídil přes počítač, ale netradičně pomocí zastaralého pageru. Ten měl po ruce i během zápasů nebo důležitých schůzek. Tehdy se mu úsměvně přezdívalo Hoenessovo tamagoči a málokdo tušil, že funkcionářův digitální miláček může být pomocníkem v šílených daňových machinacích.
Ke glorifikaci vlastního jména přispěl syn řezníka zejména svou lidskou stránkou. Zatímco se i díky daňovým únikům plnila jeho bankovní konta ve Švýcarsku, miliony euro naopak odcházely na konta charitativních organizací. Že není prvoplánovým fotbalovým "sígrem" ostatně Hoeness dokázal i tím, že se k únikům přiznal a bez možností odvolání trest přijal.
Největší daňový dluh v dějinách Německa hodlal splatit. "Vyhýbal jsem se placení daní a hluboce svého pochybení lituji," prohlašoval před soudem, který v rozsudku zohlednil i jeho charitativní gesta. Dluh kvůli pokutám a poplatkům narostl na 1,37 miliardy korun. Aby ho splatil, musel by prodat největší hvězdu Bayernu Francka Ribéryho a dalšího člena základní sestavy k tomu. A tak moc zase Hoenesse v klubu nemilují, navzdory tomu, že pod jeho velením loni Bayern generoval zisk 10,6 miliardy korun.
Hoeness už jednou přežil pád letadla, nyní jej čeká další životní zkouška. Sobotní zápas proti Leverkusenu bude nejspíš na dlouhé tři a půl roky posledním duelem, který uvidí na vlastní oči přímo na stadionu, jenž také pomáhal vybudovat. Nebude již právoplatným prezidentem klubu, na svou funkci rezignoval. Přesto se očekává, že fotbal půjde kvůli zvláštnímu paradoxu tak trochu stranou. Fanoušci se chtějí rozloučit s podvodníkem, který si vybudoval místo v jejich srdcích. Všichni totiž podvědomě tuší: "Tohle není Ivánek, který by fotbalu škodil."
