Obrovská tragédie zasáhla v těchto dnech celý svět. Letadlo s fotbalovým týmem Chapecoense se zřítilo v Kolumbii, když cestovalo do tamního města Medellín k finále Jihoamerického poháru. Na palubě letadla bylo včetně fotbalového týmu celkově sedmasedmdesát pasažérů, šest z nich pád přežilo, tři z toho byli fotbalisté. Nejužší vedení Chapecoense již oznámilo, že příští sezónu chtějí nastoupit k novému ročníku brazilské ligy. Budou muset vybudovat celý tým znovu. Jaké podobné příběhy nám nabízí sportovní historie? Kromě dvou fotbalových týmů je nám jeden hokejový blízký. Zde jsou tři nejslavnější příběhy podle internetového deníku TYDEN.CZ.
V současnosti není na sportovní plány ani pomyšlení, blízcí, fanoušci, kolegové, zkrátka všichni lidé v Brazílii truchlí nad ohromnou ztrátou, které toto neštěstí přineslo. Zrekonstruovat klub z města Chapecó po jednom roce se zdá být takřka nemožné, avšak zvládnout se to dá. Jak se dařilo týmům, které potkal podobný osud?
1) Lokomotiv Jaroslavl, Rusko
V České republice se zřejmě nenajde žádný sportovní fanoušek, který by neznal osud hokejistů ruské Jaroslavle. Jak by také mohli zapomenout, na palubě letadla v roce 2011 totiž zemřeli tři čeští hokejisté, mistři světa. Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček. Tragédie, která nemá v českých sportovních dějinách obdoby. Tehdy pád letadla, které ztroskotalo jen pár chvil po vzlétnutí, přežili pouze palubní inženýr Alexandr Sizov a hokejista Alexandr Galimov, ten však později také v nemocnici podlehl následkům zranění. "Posádka nebyla dostatečně přeškolena a jeden z pilotů před startem požil lék, který by se při řízení letadel užívat neměl" - to bylo oficiální prohlášení vyšetřovatelů celého neštěstí. Zdá se to sice neuvěřitelné, ale je to tak. A to nebylo zdaleka jediné pochybení lidského faktoru.
Avšak zástupci Lokomotivu se nevzdali a tým přebudovali. Tehdejší mluvčí klubu Vladimír Malkov hrdě hlásal: "Učiníme pro obnovu slavného týmu vše, aby z nebes viděli, jak Lokomotiv hraje, a byli na něj hrdí." Již čtyři měsíce po tragédii Jaroslavl odtajnila první osmu hráčů, kteří mají být na soupisce pro nadcházející sezonu. Novou tvář má týmu dát americký trenér a bývalý hráč NHL Tom Rowe (současný manažer Jaromíra Jágra ve Floridě Panthers), v kádru se mísí zkušenost s dravým mládím. Mezi největší akvizice patří ruský forvard Viktor Kozlov a rusko-ukrajinský zadák Vitalij Višněvskij, oba dva s dlouholetými zkušenostmi ze zámořské NHL. Kozlov strávil v nejprestižnější hokejové soutěži světa dlouhých šestnáct sezón. V plánu navíc bylo, že se v sezóně 2012/2013 automaticky kvalifikují do play-off a z každého týmu si Lokomotiv mohl angažovat jednoho hráče.
Přesně 96 dnů po pádu tým začal hrát v druhé nejvyšší ruské soutěži. Tým byl složen především z juniorů a hráčů farmy Jaroslavle, tehdy porazili druhý tým tabulky Něftjaniku Almetěvsk před vyprodanou halou 5:1. V nadcházející sezoně 2012/2013 se Jaroslavl s kompletně novým kádrem probojovala do play-off, když ve své Tarasovově divizi skončila druhá za CSKA Moskva. V další sezoně to bylo ještě lepší, Lokomotiv hrál finále západní konference proti českému Lvu Praha. Tuzemský tým tehdy vyhrál 4:1 na zápasy a podlehl až ve finále Metallurgu Magnitogorsk 3:4 na zápasy. I v dalších dvou sezonách se tým z Jaroslavle dokázal probojovat do play-off, i když pokaždé skončil v prvním kole.
To, co se tedy původně zdálo téměř nereálné, se stalo hned další sezonu skutečností. Lidé v Jaroslavli hokej prostě milují a také to podle toho vypadá. Současný tým patří k předním v KHL. Momentálně patří Lokomotivu čtvrtá příčka v západní konferenci. Mezi největší hvězdy týmu patří finský útočník Petri Kontiola, který proslul slavným rozhovorem s Českou televizí: "I don't know", či zkušený švédský obr Staffan Kronwall. Dá se tedy říct, že až na obrovskou lidskou tragédii, kterou havárie letadla přinesla, tým žádné velké sportovní následky nemá.
2) Il Grande Torino, FC Turín, Itálie
Menší z turínských fotbalových klubů. Jeho starší sestra nebo lépe řečeno "Stará dáma", Juventus Turín, je sice dnes daleko slavnějším a úspěšnějším týmem, než je FC Turín, ne vždy to však platilo takto jednoznačně. Ve 40. letech minulého století to totiž vypadalo, že kromě slavného Juventusu, který měl v té době na kontě již sedm mistrovských titulů, se dere na výsluní i jeho "utlačovaný" kolega. Fotbalisté FC Turín sice již dvakrát mistrovský titul získali v sezonách 1926/1927 a 1927/1928, ten prvně jmenovaný jim však byl kvůli vážným sportovním přestupkům právě v zápasech s Juventusem odebrán. A tak museli počkat až do ročníku 1942/1943. Tehdy přišla zlatá léta turínského FC. Do roku 1949 získali celkem pět titulů, na kontě jich tak měli dohromady šest, na znepřátelený Juve jim chyběl jeden jediný.
Pak se ale stala tragédie, která v té době neměla obdoby. Spousta hráčů tehdejšího FC Turín byla italskými reprezentanty, ostatně vždyť proslulý "Il Grande Torino", jak se celku přezdívalo, byl nejlepší v Itálii. Když se italský národní tým vracel z přátelského utkání s Portugalska, slíbil tehdejší kapitán Italů Valentino Mazzola kapitánu Benficy Lisabon Josému Ferreirovi, že se svým klubem FC Turín navštíví Lisabon a zahrají si proti Benfice. A tak se také stalo: pro Ferreiru to byl rozlučkový zápas, pro Mazzolu a jeho spoluhráče bohužel také. Na zpáteční cestě domů totiž letadlo značky Fiat G212CP narazilo do mramorové barokní baziliky Superga, stojící na pahorkatině nedaleko Turína. Stroji se rozerval trup a explodoval. Trosky se nacházely až desítky metrů daleko od místa pádu letadla. Na palubě zahynulo všech jednatřicet cestujících včetně osmnácti fotbalistů. Kromě nich zemřelo ještě šest klubových funkcionářů, tři novináři a čtyři členové posádky.
Kapitánovi týmu Mazzolovi bylo třicet let a patřil k hlavním hvězdám italské reprezentace, kde také nosil kapitánskou pásku. Společně s ním zemřelo na palubě letadla dalších deset reprezentantů "squadry azzury". Rozloučit se na veřejný pohřeb přišlo s turínskými fotbalisty na náměstí San Carlo v Turíně přes půl milionu lidí. Turínský FC se z této tragédie již nikdy nedokázal plně zotavit. V sezoně 1975/1976 ještě získal jeden mistrovský titul, od té doby však již žádný a klub se propadl do průměru. Několik let strávil i v nižších italských soutěžích. V posledních letech se FC Turín trochu zotavil a v italské lize patří k lepším týmům, jejich výkony jsou stabilnější a dokonce se kvalifikoval i do Evropské ligy. Před touto sezonou dokonce angažoval brankářskou hvězdu Joea Harta, který přišel na hostování z Manchesteru City. Časy "Il Grande Torina" jsou však již nenávratně pryč.
3) Busbyho děti, Manchester United, Anglie
Zřejmě vůbec "nejslavnější" leteckou sportovní tragédií se stala o deset let později nehoda v Mnichově. 6. února 1958 se vracelo letadlo s hráči slavného Manchesteru United na palubě z pohárového utkání v Bělehradě proti Červené hvězdě. Mezi přistání bylo naplánováno v Mnichově, kde se doplnilo palivo. Tehdy ovšem začaly problémy, které skončily obrovskou tragédií. Posádce se totiž kvůli špatným povětrnostním podmínkám nepodařilo hned dvakrát dostat letoun do vzduchu. Úspěšný byl až třetí pokus, jenže letadlo Airspeed AS-57 Ambassador nenabralo dostatečnou výšku i rychlost a narazilo do plotu ohraničující runway. Následky byly fatální, letoun se zastavil až o letištní domek a roztříštil se na kusy. Z nehody byl původně obviňován pilot, později byla tragédie připisována špatnému počasí a sněhu, který při vzletu pokrýval runway. Celkem osm hráčů zahynulo na palubě letadla, včetně opor týmu Geoffa Benta či Duncana Edwardse, který zemřel na následky zranění tři týdny po pádu letadla. Manchester United měl v té době na kontě již pět titulů mistrů Anglie, a tak se čekalo, co se se slavným týmem stane. Havárii ovšem přežil slavný trenér Matt Busby a také Bobby Charlton, budoucí superstar anglického fotbalu.
Jejich příběh je opravdu neuvěřitelný. Busby totiž poskládal tým právě kolem Charltona a další titul pro "Rudé ďábly" slavili již v sezoně 1964/1965. Busbyho tým se tak dokázal z tragédie dostat lépe než například FC Turín, pro které byla letecká tragédie osudnou pro další fungování klubu. Manchester získal titul ještě o dvě sezony později v 1967. Největší úspěch pod Busbyho vedením a s Charltonem v útoku slavili United v roce 1968, kdy v Londýně zdvihli nad hlavu Pohár mistrů evropských zemí, předchůdce dnešní Ligy mistrů. Charlton navíc dovedl anglický národní tým v roce 1966 k titulu mistrů světa (jediné trofeje, kterou zatím reprezentace Albionu získala). A to navíc na domácí půdě.
Definitivní zlom v historických statistikách a nahlížení na klub Manchester United jako takový však přišel se sezonou 1985/1986, kdy do klubu přišel Alex Ferguson. Skotský tvrďák, který se s ničím a nikým nemazal, nastolil v týmu "The Reds" naprostou revoluci a s celkově třinácti tituly s Manchesterem United je suverénně nejúspěšnějším trenérem v historii tohoto slavného velkoklubu. Celkem dvakrát je dokázal dovést k vítězství v Lize mistrů. United se pod jeho vedením stal nejúspěšnějším anglickým klubem všech dob, když v počtu titulů přeskočil Liverpool, který anglickému fotbalu kraloval v 80. letech a před zavedením Premier League v sezoně 1991/1992 měl na kontě osmnáct titulů (ten poslední se datuje do sezóny 1989/1990).
Manchester se tak stal příkladem absolutního vítězství nad nepřízní osudu. Z týmu, který se musel sestavit téměř od nuly, vznikl kolos, který dnes patří k nejhodnotnějším klubům na celé planetě. O jeho finančních možnostech snad netřeba hovořit. V letním přestupovém období totiž udělal Manchester United z Paula Pogby nejdražšího fotbalistu všech dob. Za francouzského mladíka se nebáli "Rudí ďáblové" vysázet Juventusu 120 milionů liber.
