V současném fotbale je tlak na mladé hráče skutečně enormní. Již od útlého věku jsou často vedeni k tomu, aby byli co nejlepší, aby jednoho dne hráli za nejlepší kluby a brali za to astronomické částky, čímž by zajistili jak sebe, tak své blízké. Tento proces však vytváří obrovská očekávání v očích rodičů mladých talentů, kteří tlak v některých případech neustojí. Zábava jde často stranou, přední jsou výsledky. Nebylo by snad lepší, kdyby hráči žili v mladém věku normální život a nebyli tak radikálně vytrženi z reality?
Podobné otázky nedávno v rozhovoru pro anglický The Guardian vyslovil manažer londýnského Arsenalu Arséne Wenger. Podle něj je tlak na ty největší talenty již od jejich desíti let obrovský, což má za následek fakt, že často žijí naprosto mimo normální realitu.
"Moderní vzdělávání v mládežnických týmech vyvolává spoustu otázek. Specializujeme mládež příliš brzy? Podstupují snad příliš velké množství tréninků? Měli by mít větší volnost? Izolujeme je snad moc brzy od ostatních sportů? Neměli by snad dělat daleko víc sportů a jednotlivé dovednosti pak transformovat do toho našeho? Izolujeme je snad příliš brzy od normálního sociálního života?" tázal se naléhavě Wenger.
Sedmašedesátiletý kouč Arsenalu je znám svojí prací s mládeží. Dlouhodobě vychovává a především dává šanci v prvním týmu mladým fotbalistům, kteří se později stávají špičkovými hráči. Avšak vzhledem k tomu, že se fotbal stal v posledních deseti letech neskutečným byznysem, kterým protékají stovky milionů liber ročně, z hráčů se stávají často jen produkty, které se snaží jednotlivé týmy co nejlépe zúročit a prodat. Mladí hráči jsou tak v podstatě od puberty vedeni k tomu, že budou v budoucnu vydělávat obrovské peníze. Vzdělání jde stranou, podstatná je jen výkonnost na hřišti, která jim v budoucnu zajistí miliony.
"Nebylo by snad lepší, kdyby mladí kluci navštěvovali normální školy? Trénovat by chodili po vyučování, namísto toho, aby byli v šestnácti letech trénovali každý den jako profesionálové, bylo k nim tak přistupováno a byl kladen velký důraz na jejich budoucí úspěch?" položil pro The Guardian další otázky francouzský lodivod, který v roce 1996 trénuje Arsenal.
Wenger také připomněl jeho vlastní zkušenost z dětství, kdy se ho jeho otec zeptal vždy nejprve na to, jak se mu dařilo ve škole. Dle Wengera dnes všechny tatínky mladých fotbalistů zajímá jen to, jak se jim dařilo na tréninku a zda-li je trenér pochválil.
"Když jsem vyrůstal, fotbal pro mě byla zábava, byl jsem šťastný, když jsem ho hrál. Chtěli jsme si to užít. Dnes je tlak na mladé kluky vyvíjen od začátku, kdy s fotbalem vůbec začnou. Pro mě osobně to však byla záležitost vášně, která vzešla u nudy, kterou bych jinak prožíval. Těžko říct, co je pro mladé lidi, kteří začnou s fotbalem lepší, na všechny otázky odpovědi neznám. Ale určitě vím, že čím déle budou žít normální život, tím lépe pro ně," uvedl francouzský stratég.
Pokud někdo mladým hráčům rozumí, je to Wenger. Byl to právě on, kdo dokázal pro světový fotbal naleznout hvězdy typu Patrick Vieira, Thierry Henry či Césc Fabrégas. Práce s talentovanými fotbalisty mu byla vždy velice blízká.
Paradoxní pak zní situace, která se v současnosti děje v Liverpoolu. Klub nedávno uveřejnil platové stropy pro své mladé talenty, kterým je maximálně sedmnáct let. Jejich roční gáže se pohybuje okolo 40 000 liber, což je v přepočtu na české koruny zhruba 1, 240 000. Klub tak revanšuje své talenty kvůli velkému stresu a nedostatku normálního sociálního života. Zda je to ale normální z hlediska peněz, které ani ne dospělý jedinec ročně inkasuje, zůstává stále otázkou. Zvlášť s přihlédnutím k faktu, že v Anglii nabýváte dospělosti až v jednadvaceti letech.
"Měli bychom se zamyslet nad tímto systémem. Je sice navrhnut tak, že ti nejlepší hráči by měli teoreticky končit v těch nejlepších klubech. Zdaleka ne vždy se tomu tak děje," uzavřel Wenger.
