Zraji jako víno, chválí se prostořeký Ibrahimovič

"Chtěl bych hrát do čtyřiceti," prohlásil v týdnu držitel Zlatého míče Cristiano Ronaldo. Další prototyp fotbalové hvězdy, která se vždy ráda pochválí, Zlatan Ibrahimovič, se na důchod rovněž necítí. Švédský útočník se podle svých slov i ve čtyřiatřiceti letech nezhoršuje, ba naopak. Je lepší a lepší.

Stejně jako Ronaldo patří mezi nejlepší fotbalisty své doby. A podobně rozděluje fanoušky kopané. Jedni jej považují za personifikovanou sebestřednost, arogantního egomaniaka, jiní zase vedle fotbalových fines hltají jeho ironii, bezprostřednost i schopnost ve svých hláškách zpražit i ty největší osobnosti.

Zlatan Ibrahimovič je mistrem slova i míče. Baví i milerád provokuje. Laškuje s novináři. Když se ho jeden zeptal, proč má poškrábaný obličej, odvětil suše. "No já nevím, měl byste se na to zeptat své ženy." Jindy zase udivuje vírou v sebe samého. "Že jsem nikdy nevyhrál Zlatý míč? To přece neznamená, že nejsem nejlepší fotbalista světa. Jsem prostě jednička," prohlásil před lety. "Pokud si myslíš, že jsi druhý, je to jako kdyby si byl až na samém konci," dodal.

Sebevědomí neztrácí ani přibývajícími lety. Aby ne, v posledním duelu s Marseille dal dva góly z penalty a zařídil svému týmu Paris Saint-Germain další vítězství. V PSG už nastřádal úctyhodných 110 gólů za 137 zápasů. A nehodlá s tím končit, ač mu stávající kontrakt vyprší už po této sezoně, věří, že ve fotbale má spoustu produktivních let před sebou.

"Pořád si myslím, že fotbalově rostu, i když stárnu. Jsem jako víno. Časem se zlepšuji," pochválil sám sebe na klubovém webu. "Nemyslím si, že by má kariéra byla na ústupu, ba naopak," snažil se možná navýšit svou tržní hodnotu švédský reprezentant. V létě se mluvilo hodně o možnosti, že by po něm sáhl některý z klubů anglické Premier League. Prestižní soutěži, v níž přitom někdejší fotbalový cestovatel Ibrahimovič ještě nehrál.

Po mateřském Malmö prošel nizozemským Ajaxem, v Itálii si zakopal za Juventus, Inter i AC Milán, dva roky hrával v Barceloně. V Paříži hraje poslední tři roky. A stále se učí. "Myslím, že jsem silnější po mentální stránce," hodnotil sám sebe Ibrahimovič. Sebevědomí nabíral postupně, jako syn uprchlíků (jeho otec je bosenský muslim, matka zase chorvatská katolička) neměl zrovna ideální dětství. Fotbal začínal hrát na ulici, a jak sám přiznal, finančně si přilepšoval i krádežemi kol.

Nyní už ale finančně rozhodně nestrádá. V žebříčku nejlépe placených sportovců podle magazínu Forbes skončil na 14. místě, za tenistou Novakem Djokovičem a před závodníkem formule 1 Lewisem Hamiltonem. "Zatím v Paříži nemůžu najít byt a bydlím v hotelu. Pokud vhodný byt nenajdu, koupím ten hotel," prohlásil po příchodu do Paříže. Jeho roční příjmy se odhadují na 39,1 milionu dolarů ročně. S takovou gáží se už můžete soustředit jen a pouze na fotbal.

"Pořád mám obrovský hlad po splnění svých cílů. Jsem šťastný za to, co se mi povedlo dokázat. Musím zůstat soustředěný, zdravý a fyzicky svěží a pokračovat v tom, co dělám. Nic mě nezastaví. Zbourám všechny překážky, abych splnil své cíle," slibuje Ibrahimovič. Není těžké rozluštit, jaký cíl má na mysli. Ač dokázal vyhrát nizozemskou, španělskou, italskou i francouzskou ligu, největší úspěch v Lize mistrů se mu stále vyhýbá.