Když jeho Zlín před deseti lety získal první mistrovský titul, Petr Čajánek zrovna válčil v NHL v dresu St. Louis Blues. Nyní se ale i kapitán a lídr Zlína dočkal, svůj tým dovedl k druhému ligovému triumfu v historii. A to před domácím publikem, kde před rokem smutnil po prohře ve finále proti Plzni. "Krásnější scénář asi nemohl být," zářil osmatřicetiletý útočník se zlatou medailí na krku.
Tentokrát měla, na rozdíl od loňského sedmizápasového dramatu, finálová série poměrně jasný průběh. "Je pěkné, že se to stupňuje. Chtěli jsme vyhrát loni, nepodařilo se to. Letos jo. Máme strašnou radost, že se to mužstvo vyvíjí," těší ho. Sám byl klíčovým mužem zápasu, když ve vlastním oslabení poslal tým do vedení 2:1. "Tam se lámal zápas, že to kluci dokázali ubránit a zůstali jsme v zápase. Takové věci rozhodují, odvedli parádní práci," ocenil své spoluhráče.
Soudržnost týmu plného zlínských odchovanců byla podle něj klíčem k úspěchu. "My jsme všichni tady domácí kluci. Vnímáme to. Známe polovinu hlediště, takže tu podporu jsme cítili ze všech stran. Každý to vidí, nehrajeme žádný hurá hokej, ale tu cestu, která tady je. Že hrají odchovanci. Je tu spousta mladých kluků. Je to obrovská radost pro nás, kteří se tady motáme kolem hokeje," těší ho. "Měli jsme hrozně silný ročník kluků - Honejsek, Holík, Zámorský Řezníček, Matějíček, Kašík, loni Sedláček."
Právě těm a dalším spoluhráčům Čajánek jako kapitán mistrů dovezl novou trofej, Pohár T. G. Masaryka. "Je nádherný, proti tomu, co byl předtím. Jsem moc rád, že jsem ho mohl převzít a zvednout první. Budu si ale hlavně pamatovat, jak to mužstvo zvládlo a hrálo dobře. Nevím, jestli si budu vybavovat, jak jsem zvedal pohár jako první, to už si ani teď moc nepamatuju," smál se při pozápasových rozhovorech. "Já to na konci nemohl ani objet. Není tak těžký, ale člověk je už tak nějak unavený."
Právě extraligový triumf Čajánkovi do sbírky úspěchů stále chyběl, ze zlata se naposledy radoval na světovém šampionátu ve Vídni v roce 2005. "Nedá se to srovnat. Mistrovství světa je vrchol pro každého hokejistu, je to turnaj na čtrnáct dní. Klubová sezona je o něčem jiném, pro mě to byl dětský sen," líčil hráč, jehož jméno nadšeně skandoval vyprodaný Zimní stadion Luďka Čajky.
To, jestli ho budou fanoušci Zlína vyvolávat i příští sezonu, zatím sám netuší. "Nevím. Teď o tom, jestli budu nebo nebudu pokračovat, ani nehodlám ani přemýšlet. Ale nějaké myšlenky jsem měl, ten úspěch je opojný, ale já nemám kam spěchat. Chci si užít s mužstvem," popisoval své pocity ohledně pokračování kariéry bezprostředně po zápase.
Každopádně ale věří, že i následující sezona bude pro moravský tým úspěšná. A to ať už s ním v roli kapitána, nebo bez něj. "Uvidíme, co s mužstvem udělá léto, protože vždycky nějací hráči vyskočí a odejdou, což jim přejeme. Na druhou stranu ti, co hráli, mají zase víc zkušeností," shrnul Čajánek. A odebral se oslavovat své první ligové zlato v bohaté kariéře.
