Možná už dnes večer bude dopsán další velký hokejový příběh. Doufá v to minimálně celý Zlín, přející sportovní happy-end místnímu rodákovi Petrovi Čajánkovi. Osmatřicetiletý "Čája" věří, že v brněnské nepřátelské výhni na stadionu Rondo obleče modrožlutý dres s kapitánským "céčkem" naposledy. Jako šampion.
Stejně jako ostatní spoluhráči se brání předčasné euforii. Jenže zavřít oči před vidinou mistrovského poháru jde jen těžko. Zlín je mistrovskému titulu už opravdu blizoučko. Ve finálové sérii s brněnskou Kometou vládne, vede 3:0 a chybí poslední, možná nejtěžší krůček. Tak blízko zlínský patriot ještě nikdy nebyl. On-line deník TÝDEN.CZ vybral pět důvodů, proč by si právě Petr Čajánek zlatou hokejovou tečku za svou bohatou kariérou po právu zasloužil.
Do pětice všeho dobrého
Jen málokterý hráč okusil tolikrát atmosféru extraligového finále, aniž by byl součástí vsetínské vlády na konci minulého tisíciletí. Právě proti Valachům zažil Čajánek své první dva finálové nezdary. V roce 1995 ještě jako řadový hráč, o čtyři sezony později již jako jedna z hvězd zlínského týmu. Ševci se premiérového titulu dočkali až v ročníku ve znamení 75. oslav od založení klubu.
Jenže Čajánek mohl držet svým kamarádům palce jen na dálku. Tou dobou hrával v zámoří, kde hájil barvy St. Louis. Dočkat se mohl hned další rok, kdy probíhala výluka NHL. Jenže jeho Zlín tehdy nestačil na Pardubice. Loni pak zlínský kapitán s vlhkýma očima sledoval po prodloužení 7. finálového duelu historicky první mistrovskou radost plzeňských soků a další české hokejové ikony Martina Straky. Letošní, pátá šance, je na 99,9 procent jeho poslední.
Hokejový romantik
Je prototypem hokejového srdcaře, sportovní fosilií v moři peněz, přestupů a odchodů za lepším. Nikdy nepřipadalo v úvahu, že by v tuzemské extralize hrál za jiný klub, než za mateřský Zlín. Tedy za město, ve kterém ještě pod nepopulárním názvem Gottwaldov vyrůstal. Kde jako malý cucák tahal bagáž do stále fungujícího hokejového "skanzenu" na úpatí Tlusté hory, fanouškům známého jako stadion Luďka Čajky. Jednou tady bude jistě viset jeho dres na čestném místě pod stropem stařičkého zimáku. Ať už letos titul vyhraje, nebo ne.
Vzorný reprezentant
Fanoušci jiných týmů ho mohli pro jeho vrozenou urputnost nenávidět, nemohli mu přijít na jméno. To se však rázem změnilo ve chvíli, kdy Čajánek oblékl reprezentační dres. Prošel mládežnickými výběry, na mistrovství světa byl však povolán až v roce 2000. A hned pomohl ke zlatému triumfu v ruském Petrohradu i následujícím dvěma prvenstvím (2001 a 2005). Na šampionát se podíval šestkrát, třikrát se v solidním světle ukázal i na olympiádě. Reprezentaci nikdy neodmítal. Až po nevydařeném turnaji na olympiádě ve Vancouveru řekl dost. A přišel tak dost možná o čtvrté zlato do své sbírky.
Forma Zlína
Nejpádnější argument. Čajánkova družina má ve finálové sérii navrch, což pozná i naprostý hokejový laik. Brněnské hokejisty pomalu opouští síly, sportovní štěstí jakoby zanechali v šatně v pražských Holešovicích po sedmém semifinálovém duelu se Spartou. Zlínský tým defenzivních specialistů a poctivců jim nedává špetku šancí na zvrat, sebevědomé mužstvo složené ze zkušených matadorů a dravých mladíků má zisk titulu nadosah. Kdyby v nadějně rozehrané partii padli, byla by to jedna z největších sportovních senzací tohoto roku.
Lidé mají rádi pohádky...
Ruku na srdce, hokejem posedlé Brno již jednu pohádku letos zažilo. Semifinálové vyřazení boháčů ze Sparty bude v brněnské kronice zapsáno tučným písmem, dlouho se na něj bude vzpomínat. Pro letošek to ale bude vše. Na další pohádkový konec budou letos vzpomínat ve Zlíně. Bez čar a kouzel, zbytečných výplní a dramatických zvratů. Prostě jen na to, jak skromný zlínský "švec" Čajánek ve svém rodném městě ke štěstí přišel.
Čtvrtý finálový zápas startuje v 18.20 a on-line deník TÝDEN.CZ vás bude o jeho průběhu pravidelně informovat.
