Dojatému Tonovi na Spartě málem ukápla slzička

Návrat krále v cizím dresu. Nejlepší střelec klubové historie Petr Ton se poprvé po jedenácti letech podíval do Holešovické arény jako soupeř Sparty. A hned gólem dopomohl Kometě Brno k vítězství 2:1. Za gól a i po zápase se dočkal ovací od domácích fanoušků. A kanonýrovi z toho nebylo úplně lehko u srdce, málem i slza ukápla.

Ton se nejspíš už dlouho zaobíral, jaké to bude vrátit se na sparťanský led a hrát proti týmu, jehož dres sám jedenáct sezón oblékal. Taky před novináři nic nezastíral a přiznal, že v noci před zápasem toho moc nenaspal. Ani v autobuse po cestě na utkání ne, i když se o to snažil. "Nebudu machrovat, byl jsem hodně nervózní," shrnul Ton.

Se začátkem utkání z něj ale nervozita spadla a na to, že hraje proti "své" Spartě nemyslel. "Jak se začne hrát a člověk se dostane do nějaké únavy, do laktátu, tak jsem neměl čas nad tím přemýšlet," uvedl čtyřicetiletý kanonýr. Strany si prý ale nepletl a nakonec prožil povedený zápas.

Ve 35. minutě totiž zajistil pohotovou dorážkou Kometě srovnání stavu na 1:1. Zda to bylo štěstí? Čtyřicetiletý útočník prý dal se štěstím většinu svých gólů. Trochu ho ale v zakončení přece jen bylo. " Puk byl vrtkavej a já jsem se snažil jej nacpat co nejvíce pod víko, protože jsem viděl, že brankář tam je. I když jsem to nezvedl, tak to tam prošlo," popsal Ton trefu, kterou ale navenek nijak neoslavil.

Ačkoli byl uvnitř hodně šťastný, dělat radostná gesta mu přišlo nevhodné. "Nemyslel jsem na to, že bych tady gól. Je to pro mě domovský stánek a prožil jsem tady půl kariéry," vysvětloval důvody Ton, který se do Brna přesunul v létě, protože Sparta už neměla o jeho služby zájem.

Z výhry měl samozřejmě radost. Utkání podle něj bylo hodně vyrovnané a bojovné. "Všichni hráli nadoraz. Jsem strašně rád, že jsme vyhráli. To je pro mě nejlepší, co může být. Člověk sem přijede jako soupeř a vyhrajeme," řekl potěšeně.

Ještě větší radost mu ale udělali fanoušci. Ocenil, jak domácí tleskali jeho gólu i aplaus, který se na něj snesl po skončení vypjatého utkání. "Chtěl bych poděkovat lidem, bylo to dojemné a bylo mi skoro do breku. Věděl jsem, že drtivá většina lidí stála při mně. Za ta léta mě mají hodně rádi. Jsem rád, že jsem tady zanechal nějakou stopu. Kdybych tam na konci byl ještě chvilku, asi by nějaká slza ukápla," uzavíral pro sparťany nezapomenutelný Ton.