Legendy Sparty o stěhování: stýskání střídá naděje

Chystá se smutné loučení. Přípravné utkání se Slavií 1. září bude nejspíš posledním zápasem Sparty v holešovické Sportovní hale. Dveře stárnoucí haly, které fanoušci připisují genius loci, se elitnímu hokeji na dosud neurčenou dobu zavřou. A možná zůstanou zabouchnuté navěky, sparťané míří do moderní O2 arény. Nostalgie převládá nejen u fanoušků, ale také u čtyř legend holešovického klubu, kterých se on-line deník TÝDEN.CZ zeptal na jejich dojmy a vzpomínky.

Více než půl století byla holešovická Sportovní hala domovem pražské Sparty. Za 53 let zdejší hráči pozvedli nad hlavu šestkrát pohár pro mistra republiky.

Stárnoucí hokejový chrám, který pamatuje i výrazné reprezentační úspěchy - třikrát hostila mistrovství světa a byly z toho dvě zlata a jedno stříbro. Spartu nyní čeká druhé velké stěhování. Poprvé se stěhovala z nedaleké Štvanice právě do Holešovic, nyní A-tým míří do šest kilometrů vzdálené O2 arény.

Pavel Richter (60), útočník

Jak hodnotíte stěhování Sparty:
Sportovní hala bude chybět každému fanouškovi. O2 aréna má ale daleko kulturnější prostředí, když tam nebude hrát Slavie, Sparta by tam asi měla být. Jako malej kluk jsem zažil stěhování, když Sparta odcházela ze Štvanice a lidé taky nebyli extra nadšení. Je jedno, že v O2 aréně hrála Slavie. Teď to bude sparťanský stánek a je dobře, že tam bude hrát. Kapacita je tam daleko větší. Doufám, že tam bude chodit víc diváků, i když chvíli potrvá, než si fanoušci zvyknou.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na Sportovní halu?
Tři věci. Mistrovství světa v roce 1978, pak šampionát 1985 a samozřejmě 11 let ve Spartě.

František Kučera (47), obránce

Jak hodnotíte stěhování Sparty:
Myslím, že ze strany majitelů arény ve Vysočanech byl velký tlak na Spartu, aby se přestěhovala, poněvadž ta hale nemůže být bez hokeje, když Slavie spadla do nižší ligy. Samozřejmě sparťanští fanoušci jsou naučení chodit do Holešovic, vždyť ta hala tam stojí od roku 1962. Na tu dobu to byla úplně unikátní stavba, lidi k ní mají vztah. Myslím si, že stejně to mají i hráči, i když se v dnešní době v klubu hodně mění. Není to jako dřív, kdy tam byli hokejisté delší dobu a získali k tomu baráku vztah.

Doba je taková. Myslím, že lidi budou chvíli negativně reagovat, ale na druhou stranu si tam cestu nakonec najdou, pokud tam nebudou nějaké přemrštěné ceny. Třeba si zvyknou a pak se může návštěvnost i trošičku zvýšit. Tenhle stánek je přeci jen mnohem modernější a prostředí pro diváky lepší. I rodiny s dětmi tam mohou najít cestu.

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na Sportovní halu?
(dlouho přemýšlí) Byl jsem v ní od šesti let, kdy jsem přišel do Sparty. Strávil jsem v ní celé mládí, i když jsme trénovali i na Štvanici nebo v Kralupech, ale vždy byl pro nás ohromný svátek, když jsme mohli být ve Sportovní hale. Vzpomínám, že Sparta hrála dříve v lize dlouhou dobu druhé housle. Pod taktovkou Pavla Wohla se zvedla, přestavěl ho a stavěl mladé hráče. Dal nám šanci a my se dostali až do finále proti Košicím (rok 1988, pozn. aut.). Sice jsme titul nezískali, ale na domácí zápasy člověk na to nejvíc vzpomíná. Nebo i domácí série se Vsetínem v roce 2000, jediná menší škoda byla, že posledním zápasem nebyl ten domácím. Úvodní dva ale byly u nás, vyprodané...

Jan Havel (72), útočník

Jak hodnotíte stěhování Sparty:
Je to pro mě smutné. Nejlepší altánek. Já jsem tu halu otvíral, pamatuji si to dodnes. Je pokřtěnej, má tři medaile z mistrovství světa a pamatuje i několik vítězství Sparty. Na druhou stranu je jasné, že už je dost starý. Ale je nádherná. Zažil jsem tam nádherné chvíle.
Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na Sportovní halu?
Když jsem tu začínal, jako dvacetiletej. Otvírala se hala, jako bažant jsem hrál hned centra Roziňákovi s Charouzdem. Před vyprodanou halou jsem dal tři góly. Takové neuvěřitelné štěstí mi otevřelo ty pomyslné dveře města dokořán.

Lubomír Pěnička (61), útočník

Jak hodnotíte stěhování Sparty:
Taková je doba, to je život. Všechno se mění, jako prostředí. Je to pořád Praha. Dobré zázemí, dobrá hala, pro hokej je to myslím dobré. Člověk prožil ve Sportovní hale nějakou dobu, vlastně celý hokejový život. Člověk ty vzpomínky v sobě má, ale život se mění. O2 aréna už je ale trochu jinde a myslím, že s tím nebude problém.
Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na Sportovní halu?
Těžko vybrat jeden. Asi první zápasy, které jsem tam hrál už jako dorostenec. První zápasy v téhle velké hale, kde bylo fantastické divácké zázemí. Ta hala byla v té době skvělá.