V posledních týdnech se mluví hlavně o nich. Drsní kluci ze západu, zpoza velkého oceánu, konečně našli cestu do hokejové extraligy. Z prvotního plzeňského tahu vzešla nyní už osmička statečných, kteří se mezi českými mantinely bijí za kanadský list a americké hvězdy.
Po Plzni zaměřily svou pozornost za moře Pardubice, Liberec, Brno. A další jsou možná připraveny mířit, trefit se do svého jackpotu v podobě levnějšího zboží ze západu. Žádného šuntu.
ČTĚTE TAKÉ: Šéf hokejového svazu: Invazi cizinců by řešily limity
Cizinci v extralize: Slováci a ti druzí, nebo první?
Nabízí se pak otázka: Je to dobře? Odpovědí je více. Na jedné straně stojí kluby s touhou z minima vymlátit maximum a uspět. Na druhé posedává český hokej s nutností vychovat nové hvězdy.
Měl by tak pokračovat kanadsko-americký útok do pásma české extraligy?
Baví mě, když hokej baví. A česká extraliga baví rok od roku méně. Když pomineme ty hrozné reklamy na ledě, se kterými se prostě nikdy nesmířím, protože vidím loga sponzorů a ne puk, tak rovněž kvalita nějak kolísá.
Staří stárnou, takže už to sami nevytrhnou, mladí jsou (v drtivém množství) špatní. A právě na hokejové adolescenci plné šikovnosti extraliga kdysi stávala - to když v ní zářilo mládí, jež postupem času obohatilo hokejovým umem NHL (KHL).
Proto je třeba hledat nové zdroje. Vlastní vysychají. Junioři hrají na reprezentační úrovni kdesi mezi Německem a Angolou, sousedské slovenské prameny jsou rovněž vyčerpány.
Vždyť i fotbalová liga jde jasným směrem - kupovat levné cizince. A dělá dobře. Občas se povede nějaká ta rybka, z níž se stane hvězda akvária. Mickael Tavares, Bony Wilfried, Ludovic Sylvestre... V hokejovém světě je to stejné. Ba ještě výraznější. Kdo přišel do extraligy z Kanady či Ameriky, může hrát z fleku první či druhou lajnu ve svých týmech. Je vidět, neztratí se.
A baví. Tihle kluci jsou jiní. Hrají zámořským stylem, důrazněji. Zábavněji. Jen Tyler Scofield je takovou klasickou hračičkou evropského střihu, jinak ostatní, to jsou řízci s téměř nepřežvýkatelnou strouhankou.
Je jich osm. Osm zámořských nováčků. Může jich být více? Může. Jsou levní, kvalitativně nadprůměrní. Fanoušci si je hned oblíbili, chodí hlavně na ně. Třeba v Plzni.
Ať extraliga klidně kupuje takové hráče dál. Klubům jde o byznys, o úspěch - a jak po marketingové, tak sportovní stránce jsou hoši ze zámoří uspokojivou hodnotou těchto dvou zásad.
A že budou zabírat místo mladším? A pak to bude bolet český hokej? No a co. Mladším alespoň vzroste konkurence. Nebudou hrát. A juniorská sféra českého hokeje si snad konečně uvědomí, že je tady něco špatně.
Teď se na to kouká hezky, extraliga konečně oslovila zámořské hráče a oni oslovili české fanoušky. Přinesli dravost, sílu, nasazení. Ten pohled je však trochu krátkozraký, cílem zornic fanoušků by měl být někdo jiný.
Český hokej v posledních letech tápe, na mezinárodní scéně se mu krutě nedaří. Úspěšná generace končí a novodobí spasitelé se doma hledají těžko. Červenka, Kvapil... Chudá naděje na plodnější roky ve znamení bronzových, stříbrných a zlatých úspěchů.
V české extralize, odkud by se mělo nové zboží "lifrovat" do lepších lig, nedej bože NHL, vládnou vysloužilí veteráni bitev minulých. I přes svá požehnaná data narození stále vyčnívají nad mladými, kteří by je měli nahradit. A učit se vedle nich.
Jako třeba v Plzni, kde momentálně působí největší persona ligy Martin Straka. Podařilo se mu vytvořit s Tomášem Vlasákem úderné duo, vedle kterého by se mladým talentům rostlo do výšek bez větších problémů. Rostlo, neroste.
V závěru loňské sezony si vedle Straky s Vlasákem zastřílel šestatřicátník Pavel Vostřák, letos si spolupráci pochvaluje Kanaďan Mark Bomersback. Pro Plzeň nejspíše dobře, pro český hokej žádné terno.
Může být hůř. Majitelé klubů si pochvalují výhodnost zámořských úlovků a bylo by proti logice, kdyby v touze dosáhnout úspěchů v nich nepokračovali. A pak se děj s českým hokejem vůle boží.
Foto: ČTK
