Brankářský fenomén
Gretzky mezi gólmany. Legendární Hašek slaví padesátku

"Snažím se chytit puk a když nemám jinou možnost, udělám to, jak se dá. Jsem hodně pružný a dosáhnu dál než ostatní," popsal vlastní netradiční brankářský styl Dominik Hašek.

Svými akrobatickými zákroky se významně podílel na řadě triumfů v čele s olympijským zlatem z Nagana 1998, sám si kromě přezdívky Dominátor vysloužil i nespočet individuálních trofejí. Vítěz domácí ankety Hokejista století, který po pomalejším rozjezdu zazářil i v NHL, oslavil dnes padesátiny.

Haškovu pozici legendy světového hokeje stvrzují kromě olympijského zlata i dvě vítězství ve Stanleyově poháru z let 2002 a 2008. Dvakrát byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem NHL, v níž hájil barvy Chicaga, Buffala, Detroitu a Ottawy. Šestkrát získal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře soutěže, nedávno byl jako první český hokejista přijat do Síně slávy NHL.

"Pro mě byl Waynem Gretzkým mezi gólmany, dokázal podobně číst dění na ledě. Díky jeho instinktům, které měl nejlepší, co jsem kdy u gólmana viděl, byl o dost napřed před ostatními," řekl o něm jeho brankářský kolega z Detroitu Chris Osgood. "Dom byl fenomenální sportovec a měl úžasného soutěživého ducha. Byl skutečným ambasadorem našeho sportu v tom smyslu, že svým jedinečným stylem posunul svůj post na jinou úroveň," dodal další Haškův spoluhráč z Red Wings Steve Yzerman.

Pardubickému rodákovi učarovala hokejová branka už odmala, první výstroj dostal od svého nevlastního otce v šesti letech. O deset let později nakoukl do prvoligového áčka tamní Tesly, v následující sezoně se vypracoval v týmovou jedničku. V reprezentaci debutoval v únoru 1983, v témž roce přispěl ke stříbru z mistrovství světa v Německu.

Na vítězném MS 1985 se Hašek nedostal do konečné nominace a tento titul tak v jeho bohaté sbírce úspěchů schází. Krátce poté se nicméně stal oporou národního týmu, který dovedl ke třem bronzům z MS a sám byl dvakrát vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Mezitím slavil s Pardubicemi i dva domácí primáty (třetí přidal po návratu do extraligy v roce 2010).

Na počátku 90. let odešel s pověstí jednoho z nejlepších evropských gólmanů do NHL, avšak v Chicagu se svým osobitým a zpočátku vysmívaným stylem těžko prosazoval. Uchytil se až po výměně do Buffala, v jehož barvách v sezoně 1993/94 stlačil průměr gólů na zápas pod dva a poprvé získal Vezinovu trofej.

V roce 1998 dostal jako první brankář v historii druhou Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče za sebou, zazářil i na "Turnaji století" v Naganu, kde se stal hlavním strůjcem senzačního českého vítězství. "Dostal se na úroveň, na které dnes v hokeji není nikdo. Velmi zřídka se ve sportu stává, že by se hráč ostatním výkonnostně tak vzdálil," komentoval trefně Haškovy výkony zklamaný velikán Wayne Gretzky.

I v dalších letech sbíral "Hašan" v zámoří individuální ceny, velký týmový úspěch mu však unikal. V roce 2001 proto přijal nabídku silného Detroitu a hned v premiérové sezoně se radoval ze zisku kýženého Stanleyova poháru. Totéž si v dresu Rudých křídel vychutnal i o šest let později, mezitím přispěl k bronzu z OH 2006 v Turíně.

Ani poté ale dvojnásobný český sportovec roku a pětinásobný vítěz ankety Zlatá hokejka nepověsil brusle na hřebík a i v pokročilém brankářském věku předváděl své umění v Pardubicích a ve Spartaku Moskva. Skvostnou kariéru ukončil rozvedený otec dvou dětí až napočtvrté v říjnu 2012 poté, co v 47 letech neúspěšně jednal o angažmá s několika kluby NHL.