Pavel Dacjuk se stal oficiálně novou posilou Petrohradu a pánové z Gazpromu mají novou hračku. Hračku, která by se neměla pokazit. Narozdíl od Ilji Kovalčuka má totiž Dacjuk zřejmě trochu jinak zaměřenou emoční inteligenci.
Zároveň má také soubor vlastností, které redukují nebezpečí vysedávání po nocích na baru, hádání se se spoluhráči a schopnost zabít zápas vlastní znuděností stejně tak, jako ho rozzářit svým nesporným talentem, na minimum.
Datsyuk prostě hraje hokej. V Petrohradu ovšem budou muset řešit palčivou otázku. Jak dát tyhle dvě hvězdy dohromady. Platit i Kovalčuka a nechat hrát pouze Dacjuka dost dobře nejde, Kovalčuk přeci nehraje zadarmo. 
Bývalý trenér a bývalý vynikající obránce Sergej Zubov svůj niterní boj s Kovalčukem přenesl až příliš do bulvární roviny a jak bulvární rovinu známe, je lehce pomíjivá a jedinou šancí pro Zubova bylo vyhrát ligu, což se nestalo a proto musel odejít.
V Petrohradu museli najít cestu, jak dát obě superhvězdy dohromady. Za předpokladu, že Kovalčuk hodlá opravdu hrát, je na místě věřit kroku, který klub SKA učinil, tedy angažování kouče Olega Znarokse.
Ostatně vzpomeňte si, co dokázal v moskevském Dynamu. Hodně specifickému týmu vládl železnou rukou. Jedinou místní filozofií bylo padnout pro klub. Je jedno, jak se jmenujete a jaký berete plat. Buď na ledě necháte vše, nebo nehrajete.
Znaroks dokonce nebyl ani moc nadšený z příchodu Alexandra Ovečkina v době výluky NHL. Sám říkal, Dynamo nepotřebuje hvězdy, ale bojovníky. Vzápětí si ale uvědomil, že nitky, na nichž jsou pevně ukotveny jeho paže, vedou až do Kremlu a svůj nesmlouvavý postoj přehodnotil. Nicméně dosáhl skvělých výsledků. Co teprve v Petrohradu, který disponuje momentálně nejsilnějším týmem KHL?
