Čeljabinská oblast v uralském regionu je etnicky různorodá, vedle ruské většiny zde žije i významné procento Tatarů, Baškirů, Ukrajinců či Arménů, nicméně hokejová otázka je zde striktně bipolární. Buďto milujete Traktor, nebo Metallurg. Zatímco první skupina stále ještě žije na vlnách euforie z loňské finálové účasti, ta druhá na podobný úspěch marně čeká.
Ale je vůbec možné uspět, když se to nepovedlo v minulé sezoně, kdy klub táhl neuvěřitelný "hokejový Messi" Jevgenij Malkin? Kdy měl klub nejlepší útok základní části, jehož bezprecedentní bodový zisk a pověst nezastavitelného soukolí drtily defenzivy soupeřů? Odpověď zní ano.
Stačí namíchat ofenzivní koktejl smrti. Základem této pochutiny je Sergej Mozjakin. Jeho jméno sice nezdobí ochranná známka NHL, ale je to s podivem, málokterý útočník si drží takovou produktivitu tak dlouho, jako on. Jeho čísla se pravidelně pohybují na hodnotách NHL, s tím rozdílem, že v KHL se hraje o třicet zápasů méně.
Přidáme ingredienci jménem Danis Zaripov, ostřílený mazák, jehož hokejové schopnosti kultivovali na fakultě gólových přihrávek na hokejové univerzitě v Kazani, a jako finální ochucovadlo zde máme to správné české koření. Jan Kovář, mladík z Písku, který takhle jednou v neděli vyhrál titul s Plzní a stal se nejproduktivnějším hráčem play-off, ve čtvrtek se dohodl na přestupu do Magnitogorsku a v sobotu zahájil v utkání se Švédskem svůj boj o místo v nominaci na mistrovství světa. Nyní je mezi nejproduktivnějšími hráči KHL.
Šéfkuchařem je pak člověk, jehož jméno stačí vyslovit a mnoha hvězdám NHL klesne sebevědomí a mezi jehož hlavní povahové rysy patří sklony k despotickému jednání. Nicméně na strategické uplatnění svých hokejových znalostí by mohl mít zbrojní pas a rozhodně se je nebojí použít. Jestli nedojde Magnitka pod Mikem Keenanem do finále tentokrát, tak už asi opravdu nikdy.
