Zvědavý Hašek: Chci si o Rusku potvrdit, co se říká

O víkendu odcestuje do Ruska poprvé v životě na více než na několik dní. Pětačtyřicetiletý hokejový gólman Dominik Hašek toho o zemi neomezených možností četl a slyšel hodně. Teď má v plánu vše zkonfrontovat s realitou.

Angažmá v moskevském Spartaku pro něho nezačalo nejšťastněji. Bolestivé nastřelení do prstu mu zabránilo v posledních dnech chytat, a nemohl se tak představit českým fanouškům v přípravných zápasech v Havlíčkově Brodě. 

"Trochu to bolí, ještě nemůžu chytat puky. Věřím ale, že až o víkendu odletíme do Moskvy, tak budu moci začít hrát normálně. Zatím ale nedokážu odhadnout, za kolik dní to přesně bude," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ legendární brankář.

ČTĚTE TAKÉ: Trefilov varuje Haška: Rusko není NHL ani česká liga
                        Hašek dostal pukem, za týden má být v pořádku

I když je zraněný, je v pohodě: "Je to takové blbé zranění, ale na druhou stranu je to lepší, než kdyby měl člověk něco s tříslem nebo kolenem. Z tohoto pohledu to je příjemný zranění." Do Ruska se tak těší i s nastřeleným prstem.

Co se vám vybaví, když se řekne Rusko?
Všechno možné. Velká země, země neomezených možností.

I v hokeji?
Teď jsem na mysli hokej neměl. Spíše to, co se všeobecně říká a člověk slyší od dalších lidí, kteří v Rusku byli nebo tam hráli hokej.

Co jste od nich o Rusku slyšel?
Především, že to je jiné. Četl jsem od jednoho novináře knížku, který zažil Rusko v devadesátých letech, něco jsem se dozvěděl z médií, další věci od známých... Co jsem slyšel, tak v Rusku hrají peníze tu nejdůležitější roli.

V Americe ne?
V Rusku daleko větší. Lidé se chovají podle toho, kolik jich mají. Zatímco v Americe jsou si lidé, dá se říci, rovni. I když je jeden miliardář a druhý nevydělává, tak jsou si rovni. V Rusku je asi všechno jinak. To ale všechno uvidím, až tam budu. Zatím jsem to jenom četl, nebo slyšel.

Nebojíte se toho?
Beru to tak, že každá země má svoji kulturu, každá je něčím jiná. To ke světu patří a to je na něm krásný. Co se snažíme dělat s Evropskou unií, aby byli všichni stejní, tak to je přesně věc, která se mi osobně nelíbí. Naopak, každá země má mít zachovaný ten svůj kolorit, měnu, tradice... Prostě to co chce, a ne aby jí do toho někdo další kecal. V tomhle musím Rusko pochválit, že si do toho nenechá od nikoho mluvit.

Takže jste neváhal, a když ta možnost přišla, rozhodl jste se poznat Rusko na vlastní kůži?
Určitě. Na prvním místě byl jednoznačně hokej, protože nejlepší hráči z Evropy dnes míří do Ruska, ale bezesporu hrála velkou roli ta zvědavost. Vidět všechno na vlastní oči. Zjistit, co je skutečnost a co se o Rusku jenom říká. Porovnat to.

Na co jste nejvíce zvědavý?
Těším se především na hokej. Zajímají mě především výsledky našeho mužstva a aby se nám dařilo. Všechno ostatní je až druhořadé. Člověk to chce vidět, zajímá ho to, ale jde do Ruska hrát hokej a podávat tam ty nejlepší výkony.

Kolikrát jste byl v Rusku?
Hodně jsem tam jezdil ještě za komunistů. Mezi osmdesátým a osmdesátým sedmým rokem jsem tam byl šestkrát, možná sedmkrát. Poté jsem se ale do Ruska dostal až před několika lety při dvou exhibičních zápasech, během stávky v roce 2005. To jsem tam byl ale jenom na jeden den, i když si pamatuju, že Moskva už byla jiná. Teď bych ale chtěl porovnávat dobu z toho roku sedmaosmdesát a dneška, roku 2010.

Co si dnes vybavíte, když se podíváte třiadvacet let zpátky?
Naprosto prázdné krámy. Tam snad ani nebyl chleba, na pultech tam byly jenom suchary a čaj. Vybavím si, že měli jeden druh bot a jeden druh kalhot. A že jsme všechny peníze utratili za zmrzlinu, která stále dvacet kopějek. Abych nelhal, ještě jsem koupil manželce zlatý prstýnek.

Takže jí musí být Rusko sympatické...
Tam nebylo, za co jiného ty peníze utratit. Nebylo, co jiného si koupit. Pamatuji si, jak od nás dokonce místní odkupovali punčocháče, džíny... Naše návštěva pro ně byla tím, co pro nás cesta na západ. Tak obrovský rozdíl tam byl. Když mi bylo šestnáct a přijeli jsme do Togliaty, tak jsme dětem hodili žvýkačku a oni se o ni doslova rvali. Myslím, že kdybychom ji vytáhli z pusy, tak by jim to nevadilo.

Co říká rodina na to, že minimálně rok strávíte v Rusku?
Samozřejmě, že jsme o tom mluvili. Myslím si, že nakonec bude lepší, když manželka s dcerou zůstane v Praze. Dcera jde na šestiletý anglický gympl, což mohla jít i v Moskvě, ale tam jsou takové zácpy. Navíc tady hraje volejbal, dělá hudbu, takže by to byl do jejího života velký zásah. A manželka si v Česku zařídila byznys, takže by nebylo nejvhodnější, aby šla pryč. Takhle od sebe budeme dvě a půl hodiny cesty a věřím, že minimálně jednou za měsíc se uvidíme.

Dobrá dostupnost do Prahy asi hrála pro Moskvu...
Jednoznačně. Měl jsem i jiné nabídky, byly finančně mnohem lepší, ale já po nich netoužil. Jinam, než do Moskvy jsem jít nechtěl. Letadla létají do Prahy každý den, což hrálo hodně velkou roli. Navíc je ve Spartaku český trenér, který o mě měl mimořádný zájem, což bylo hodně důležité.

Jak na vás celkově působí Kontinentální hokejová liga?
Těžko můžu něco hodnotit, teprve tam jdu hrát. Vím jenom to, co jsem slyšel od kluků. Kluziště tam jsou prý ještě větší než u nás, návštěvy jsou rozdílné, ale hezké. Spartak má navíc údajně nejvyšší návštěvy na ostatních stadionech, protože má fanoušky po celé zemi. Větší dojmy vám ale řeknu až tak za tři měsíce.

Foto: Robert Sedmík, ČTK