Brankář Dominik Hašek byl jako první český hokejista slavnostně uveden do Síně slávy v Torontu. Devětačtyřicetiletý pardubický odchovanec vstoupil při pondělním ceremoniálu mezi legendy spolu s obráncem Robem Blakem a útočníky Peterem Forsbergem a Mikem Modanem. In memoriam byl oceněn bývalý trenér Pat Burns a do vybrané společnosti se dostal také rozhodčí Bill McCreary.
"Člověk nehraje hokej, aby se mu tohle podařilo. Když hraje, tak na to nemyslí. Když ale skončí a zamyslí se nad kariérou, nad tím, co mu hokej dal, a co naopak dal hokeji on, tak je to krásný pocit a obrovská čest být tam s řadou fantastických hráčů z různých zemí," řekl Hašek ČTK ještě před odletem do Toronta. Pondělním ceremoniálem vyvrcholil čtyřdenní program, který ocenění absolvovali.
"Jednodušší je hrát hokej," uvedl Hašek s úsměvem svou desetiminutovou řeč na pódiu, při které poděkoval rodičům, prarodičům, svým dětem a všem, kteří mu k hvězdné kariéře pomohli. "Podporovalo mě mnoho lidí, bohužel nebudu schopen jim všem tady poděkovat, ale často na ně všechny myslím. Děkuji všem, kteří mi pomohli, hráli se mnou a fandili mi. Všichni jste mi pomohli uskutečnit sny."
Poděkoval také komisi hokejové Síně slávy, která jej nominovala. "Být oceněn s Mikem, Peterem a Robem je velká čest. Hrál jsem proti nim a vím, jak si to zaslouží. Bill McCreary byl na ledě při nejdůležitějších dvou zápasech, které jsem hrál za svou zemi. Byly to poslední dva zápasy na olympijských hrách, kde jsme získali zlatou medaili. Je pro mě výjimečné vstoupit do Síně slávy s ním," připomněl, že slavný sudí rozhodoval v Naganu semifinále s Kanadou a finále s Ruskem.
"Doufám, že Pat Burns se na své velmi zasloužené ocenění dívá odtamtud, kde odpočívá," doplnil Hašek, kterého doprovázela na ceremoniálu přítelkyně Libuše Šmuclerová.
Treťjak, Bure i Sundin
Olympijský šampion z Nagana a dvojnásobný vítěz Stanleyova poháru získal v NHL šestkrát Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře (1994-95, 1997-99, 2001), dvakrát Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče a dvakrát Cenu Lestera B. Pearsona pro nejlepšího hráče podle Hráčské asociace NHLPA (shodně 1997 a 1998).
Hašek v NHL odchytal 735 utkání s průměrem 2,13 obdržené branky na zápas a s úspěšností 92,2 procenta. S 389 výhrami mu patří jedenácté místo v historii a s 81 čistými konty se dělí o šestou pozici. V bojích o Stanleyův pohár měl ve 119 utkáních průměr 2,02 gólu na zápas, úspěšnost 92,5 procenta a vychytal 14 nul.
Od roku 1945 až do loňska bylo do Síně slávy vybráno 259 hokejistů (mezi nimi jsou i tři ženy), 101 trenérů či funkcionářů a 15 rozhodčích, ale stále mezi nimi chyběl český zástupce. Nyní jsou Hašek s Forsbergem desátým a jedenáctým Evropanem, kterým se dostalo této cti. První byl v roce 1989 Rus Vladislav Treťjak. Následovali Švéd Börje Salming (1996), Slovák Peter Šťastný (1998), Rus Vjačeslav Fetisov a Fin Jari Kurri (2001), další Rusové Valerij Charlamov (2005), Igor Larionov (2008), Pavel Bure a Švéd Mats Sundin (2012).
Jednačtyřicetiletý Forsberg má ve sbírce dvě olympijská zlata, dvakrát vyhrál Stanley Cup a dvakrát se stal mistrem světa. Opora Colorada, Philadelphie a Nashvillu je tak členem takzvaného Triple Gold Clubu. V roce 2003 získal Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče NHL i Hart Trophy.
Všechny triumfy má ve sbírce i o tři roky starší kanadský obránce Blake, který spojil kariéru s Los Angeles, Coloradem a San Jose. Mistrovství světa i Stanleyův pohár vyhrál také rovněž čtyřiačtyřicetiletý americký útočník Modano.
Burns, který v listopadu 2010 zemřel v 58 letech na rakovinu, dovedl v roce 2003 k triumfu v play-off NHL New Jersey. Třikrát byl vyhlášen nejlepším koučem zámořské soutěže.
Devětapadesátiletý McCreary patřil mezi nejlepší rozhodčí NHL. Na kontě má 1737 zápasů, do kterých zasáhl jako čárový nebo hlavní sudí. V play-off byl nasazen do 292 duelů, což je rekord soutěže.
HAŠKŮV DĚKOVNÝ PROJEV V ANGLICKÉM JAZYCE:
