Vlajky, videoprojekce na velkých náměstích, pomalovaní fanoušci v dresech sledující hokej v restauracích. Zkrátka pozdvižení. Na takový průběh hokejového mistrovství jsme zvyklí v našich končinách. A když český tým uspěje, slaví se úplně všude. Ale jak to vypadá v kolébce hokeje, když uspěje kanadská reprezentace?
Celý český národ pečlivě sleduje každý krok i každé slovo hokejových reprezentantů. Ale když se procházíte po ulicích Montrealu, nemáte pocit, že by si kdokoli na hokejisty bojující o čest národa v daleké Evropě vzpomněl.
Jsou snad Kanaďané menší vlastenci než Češi? Nikoli. Jen si velice dobře uvědomují, že i když se sjedou nejlepší hráči z evropských soutěží a pár hráčů NHL z týmů, které se neprobojovaly do bojů o Stanley Cup, nemůže mistrovství nikdy dosáhnout kvalit zámořské soutěže.
Po městě ještě visí plakáty připomínající uplynulou sezonu. V té sice tamní Canadiens, stejně jako ostatní kanadské týmy, své fanoušky zklamaly, ale je nutné pochopit často nemilosrdné kanadské publikum. Když Montraeal hraje, je ve vzduchu cítit napětí a hokejoví fanoušci jsou vidět na každém kroku, napříč generacemi. Když se nedaří, nenechá veřejnost na hráčích a trenérech nit suchou. V Montrealu prostě fandí každý.
"Když na začátku sezony naši udělali rekordních devět výher v řadě, město tím žilo. Když pak prohráli s Vancouverem, dostali to hráči od fanoušků řádně pocítit," vysvětluje příznivec Canadiens Jeff. Jeho slova jen potvrzují vnímání NHL v myslích fanoušků. Zkrátka nic není víc.
I při zmínce o Olympijských hrách se Jeff mračí. "Ani olympiáda pro mě není tolik co NHL. Turnaj, na který se sice sjedou ti nejlepší, ale trvá pouze 14 dní. Za necelý měsíc nepoznáte, co v týmu je. To zjistíte až po kompletní sezoně, která trvá 82 zápasů."
Kromě nadšení pro současné výkony Canadiens mají kanadští hokejoví fandové ještě 
jednu zvláštní vlastnost, kterou v Česku tolik neznáme. Je to úcta k tradičním hodnotám a historii klubu. Po restauracích často nevisí plakáty a fotky současných hráčů, ale zašlé černobílé snímky hrdinů jinde zapomenuté doby. Jeden z týmů Original Six si zkrátka své bohaté a úspěšné minulosti váží, a stejně tak si jí váží i jeho příznivci.
Když si dáme všechno dohromady, nemůžeme se divit, že se mnozí Kanaďané dozvědí o úspěchu své reprezentace jen z internetových stránek svých klubů. A to ještě jen těch, jejichž hráči jsou členy reprezentačního kádru.
"Byla to pro mě úžasná zkušenost být v blízkosti tolika skvělých hráčů. Hodně jsem se toho naučil, kdy jsem pozoroval, jak přistupují k zápasům," vyjádřil se pro web mateřského klubu Brandon Gallagher. Jeho vznešená slova tak trochu zanikají mezi zástupy fanoušků, kteří ani nemají tušení, že se nějaké mistrovství koná.
A proto nelze než potvrdit nekonečně omílanou pravdu o tom, že světový šampionát hráče ani fanoušky v zámoří prostě nezajímá. A můžeme se jen dohadovat, zda by něco změnilo, kdyby mistrovství bylo jednou za dva nebo dokonce za čtyři roky. Se současným přístupem šéfů NHL a evropského hokeje, kdy to vypadá, že největší hvězdy světového hokeje nebudou jezdit ani na Olympijské hry, se asi v myslích zámořských fanoušků jen tak něco nezmění.
Poslední šancí pro spojení evropského a zámořského hokeje může být Světový pohár, který se uskuteční v září v Torontu. Jak ho budou prožívat čeští fanoušci, se dá snadno odhadnout. Jaké emoce vzbudí v těch kanadských, můžeme jen hádat.
