Letošní draft nových hokejových nadějí pro nejslavnější soutěž světa je minulostí. Toronto si z prvního místa vybralo Austona Matthewse, mladého amerického útočníka, který posední sezonu strávil v první švýcarské lize. Ten tak dostal podle předpokladů přednost před finským uragánem Patrikem Lainem. Oba hráči splňují ty nejvyšší standardy a již v příští sezoně by se měly stát lídry svých týmů. Proč tedy dostal Matthews přednost před finským šikulou?
Vybírání z nadějných mladých hráčů je v zámořské soutěži každoročně velice očekávaná událost. V loňském roce nebylo pochyb, že se mužem nebo spíše chlapcem číslo jedna stane Connor McDavid. Kanadská hvězda hned v prvním roce okouzlila Edmonton, ve kterém ho již srovnávají s legendárním Waynem Gretzkym. Ale jestli skutečně dosáhne kvalit jako "Greta One" si budou muset edmontonští fanoušci ještě chvíli počkat.
Letos byla situace trochu jiná. Předdraftovým prognózám vládla "svatá trojice". Dva Finové a jeden Američan. Postupem času byli jasné, že třetí zůstane Jesse Puljujärvi. Sympaťák z Oulu zkrátka nedosahuje kvalit jako druzí dva hráči. Navíc se skautům zámořských týmů na rozdíl od Matthewse a Laineho nepředstavil na seniorském mistrovství světa.
Vůdcovství
Jedním z hlavních důvodů, a pravděpodobně tím největším, je rozdíl v psychické vyzrálosti obou hráčů. Zatímco Laine působí na hřišti i mimo něj dětsky, Matthews je stoprocentním profesionálem. Oba dva svou povahu prokazují v posledních sezonách ve svých týmech i v národních mužstvech. Na nedávno skončeném světovém šampionátu působil finský mladík jako dokonalé zjevení. Kromě přesné střely a fantastického pohybu ho "zdobily" vlastnosti, které by radši neměl. Podle hodnocení mnoha expertů chybí Lainemu elementární slušnost, pokora a respekt. Je měřítkem sám pro sebe a neohlíží se na hráče kolem sebe. Ať jde o soupeře nebo spoluhráče. A tak jsme mladého Fina mohli častokrát vidět v evidentně nepříjemných rozhovorech s vlastní lavičkou nebo v potyčkách s největší hvězdami soupeře. Seveřan se občas neštítí ani pomoct si drobným faulem, tu seknout soupeře do lýtka, tu vrazit mu loket do nechráněného místa. Oproti tomu Matthews je rozený lídr. Na hřišti i mimo něj jde příkladem i o mnoho starším spoluhráčům. Respekt ke spoluhráčům i soupeřům ho naopak zdobí.
Světový šampionát
Již zmíněné mistrovství v Rusku ukázalo, jak jsou oba hráči jiní. Laine patřil k nejlepším pěti hráčům v kanadském bodování a byl dokonce vyhlášen nejlepším útočníkem celého turnaje. Matthews zpočátku svými góly šetřil a nechával si je na důležité chvíle. Klíčovou roli sehrál zejména ve čtvrtfinálovém zápase proti České republice. V základní hrací době se postaral o jediný gól Američanů, a když utkání nebylo rozhodnuté ani po prodloužení, vzal si Matthews puk a proměnil rozhodující samostatný nájezd. Přesto, vezmeme-li v úvahu bodový příspěvek a oslnění diváků, trenérů a skautů, úspěšnější bylo MS pro Patrika Laineho. Důležité je také uvědomit si, že oběma hráčům je teprve 18 let a na hřišti obstáli proti hvězdám jako je Alexandr Ovečkin.
Národnost
Je všeobecně známo, jaký přístup mají v zámoří k evropským hráčům. A není psáno, že i národnost může být důvodem pro to, že bude Auston Matthews znám jako jednička letošního draftu. I sebelepší hráči z Evropy jsou v kanadskoamerické soutěži často terčem kritiky, zatímco Kanaďané a Američané jsou takřka nedotknutelní. Stačí si jen vzpomenout na období, kdy se několika tvrdými hity prezentoval známý český pořízek Radko Gudas. Americká média udělala z obránce Philadelphie skoro psance. Nebo propírání ne zcela ideální formy ruských útočníků Tarasenka a Malkina v play-off. Mnohým Američanům a Kanaďanům se také nedařilo, ale v zámoří je v módě hledat si evropské terče. Zřejmě i to mohlo mít vliv na letošní výběr mladíků.
Mimochodem, ten třetí, další Fin Jesse Puljujärvi, nakonec ostrouhal a byl zvolen až na čtvrtém místě. Před ním šel kanadský útočník Pierre-Luc Dubois.
Matthews vs. Laine
