Stanleyův pohár v létě opět zavítá do střední Evropy. Po Michalu Rozsívalovi, jenž mistrovskou trofej podruhé přiveze do rodné Vlašimi, se na chvíle se stříbrným pohárem mohou těšit i na Slovensku. Doveze jej sem Marián Hossa. Šestatřicetiletý útočník, který může směle zapomenout na dávné časy plné smutku. Vždyť se Stanleyovým pohárem křepčil víckrát než český velikán Jaromír Jágr.
Pouze čeští hokejisté Jaroslav Pouzar a Jiří Hrdina dokázali slavný pohár pozvednout nad hlavu třikrát. I Slováci nyní mají svého trojnásobného rekordmana. Stal se jím Marián Hossa. Útočník, jehož kdysi provázela pověst nevídaného hokejového smolaře.
Když si v roce 2008 zahrál v dresu Pittsburghu finále poprvé, jen smutně přihlížel vítěznému křepčení soků z Detroitu. Právě do tohoto týmu po sezoně zamířil. Za rok byl ve finále znovu, proti stáli "Tučňáci", jeho bývalí spoluhráči. A přišla další rána. Výsměch osudu. Radovali se kamarádi z druhé strany barikády, Hossa si "užil" opět roli poraženého.
Hned v létě zamířil zase o dům dál. Jeho pátou zámořskou "štací" se stalo Chicago, kde pomalu vznikal tým kolem nadějných mladíků Toewse a Kanea. Hossa tým znal, v semifinále roku 2009 jej dokázal s detroitskými parťáky vyřadit. I díky tomu padl do oka Joelu Quennevillovi, trenérovi, jenž stejně jako Hossa čekal na Stanleyův pohár dosud marně. Nabídl mu smlouvu, která se neodmítá. Na neuvěřitelných dvanáct let.
Střih. Od této chvíle uběhlo více než pět hokejových let. Z kontraktu uplynula polovina. I tak se dá mise slovenského hokejisty považovat za splněnou. Hossa i Quenneville právě potřetí pozvedli nad hlavu Stanleyův pohár. V ruce třímají poukázku na vstup do hokejové Síně slávy. A prožívají chvíle, o kterých drtivá většina hráčů i trenérů jenom sní.
"Tři Stanley Cupy za pět sezon. Jsem šťastný a zároveň vděčný, že mohu být součástí této úžasné party. Máme skvělé mužstvo složené z perfektních hráčů a lidí," složil hold celému týmu šestatřicetiletý Hossa, po Finovi Timonenovi druhý nejstarší hráč Blackhawks.
Právě Chicago jako by bylo slovenským hráčům zaslíbeno. Poprvé zde totiž triumfoval v roce 1961 místní rodák Stan Mikita, slavil zde i Tomáš Kopecký (2010) a Michal Handzuš (2013). "Být potřetí šampionem, to je něco. Neskutečný pocit. A navíc možnost vyhrát ještě před našimi bláznivými fanoušky... To je něco mimo realitu," soukal ze sebe mistrovské pocity Hossa, jenž tentokrát nic nepodcenil a pozval na šestý duel své nejbližší.
"Mám tu svoji rodinu, bratra i manželku, a také přátele, s nimi všemi si ty chvíle mohu nyní užívat," pochvaloval si forvard, jenž má i v 36 letech v týmu stále své uplatnění. V základní části nechyběl v jediném utkání a posbíral 61 bodů. Ve finále zaznamenal tři asistence, spoluhráči jej oslavují především jako poctivě bránícího hokejistu. "Je to vzor hokejisty, správného spoluhráče i člověka. Má vše, co by měl mít," poklonil se mu Patrick Kane, jedna z nejdůležitějších osob finále.
"Hraje oslabení, vracet do obrany se dokáže lépe než kdokoli jiný v celé lize. Když sledujete NHL, tak si musíte říct, jak je možné, že tenhle kluk ještě nemá Selkeovu trofej (pro nejlépe bránícího útočníka)," poznamenal Kane.
Svou šest let starou volbu si nemůže vynachválit i trenér Joel Quenneville. Muž, který z něj udělal (nejen) slovenskou hokejovou legendu. "Myslím, že je hodně pravděpodobné, že by se mohl dočkat v budoucnu přijetí do Síně slávy," přiznal trenér, jenž rovněž opěvoval jeho týmovou práci a vyrovnanou hru.
Pohádka se šťastným koncem ale pro Hossu rozhodně nekončí. V týmu Blackhawks bude pokračovat i nadále, smlouva mu končí až v jeho dvaačtyřiceti letech. Chicagská dynastie může směle pomýšlet na další úspěšná léta. Včetně Hossy. Jediného Slováka, který dokázal trumfnout Jaromíra Jágra.
